V kinech aktuálně korzuje druhý díl restartované série Krotitelů duchů z plánované trilogie, která vzpomíná na osmdesátá léta jak námětem, atmosférou, tak i samotnými herci. Ještě předtím než ale tato trilogie vůbec začala a ještě předtím, než někoho v Hollywoodu napadlo udělat feministickou verzi Krotitelek duchů, tu existovala počítačová hra, která docela překvapivě už v roce 2009 tvrdila muziku kvalitou. A to, co si budeme povídat, u hry, která odkazuje na filmový základ, nebývá úplně zvykem. Natož pak pravidlem.  

A ano, musím uznat, že pár hodin jsem se u této hry vydržel bavit. Příběhově totiž začíná tam, kde původní druhý díl skončí. Krotitelé duchů i přes množství zničených veřejných budov získali politickou podporu New Yorku a tak k nim přichází další parťák, který jim s krocením zlých démonů má pomoci. Tím parťákem jste Vy. Ucho, popř. pro starší narozené, čukr, který se má stát plnohodnotným krotitelem a v cestě mu budou stát jak staří známí nepřátelé, tak i pár nových postaviček.  

Herně není hře moc co vytknout. Hned při úvodní melodii máte o dobrou atmosféru zaděláno. Hra nicméně na nic nečeká a ihned Vás vtahuje do akce. Ta, k mému překvapení, je poměrně jednolitá a vlastně je založená akorát na tom, že neustále protonovým dělem někoho kosíte. Pravda, v průběhu hry se zbraň lehce obměňuje, ale podstatné vždy je zlého ducha narvat do krabice a pokud možno ho už nevypustit. To se vlastně na hře nemění po celou její délku a toho je ve hře více, než je zdrávo. Respektive je to pořád dokola. Pokud tedy chcete bezduchou rubačku, tak směle do toho.  

Aby ale hra nebyla úplně přímočarou bezduchou rubačkou, snaží se místy vyprávět příběh. Nebo přidat nějaký ten detail, který odkazuje nejen na film, ale i na komiks. A to tedy především formou skeneru, který hledá nadpřirozeno a duchapřítomno a tak s ním naleznete nejenom ducha, ale i nějaký sběratelský kousek, který Vám ten svět Krotitelů duchů s radostí rozšíří o další dosud neznámou informaci.  

Krotitelé duchů jsou ale ve své podstatě jednoduchou střílečkou, která atypicky pracuje s nepřítelem, se zbraněmi, graficky je na svojí dobu adekvátní – hrál jsem remaster a až na videa mě hra obrazově neurážela. Naopak tu místy byla hezká kombinace až gotického New Yorku, který ale pod náporem Vás působil až vybombardovaným dojmem. Popřípadě se dostanete i do jiných sfér, kde ten gotický kabát nabývá úplně nových, neutuchajících rozměrů. A i v tomto případě jsou to pořád místa, která jsou zajímavá, originální, nápaditá a vlastně udržují duchapřítomnost hry, která je stereotypní víc, než by možná mohlo být zdrávo. Na titul odkazující na filmovou sérii každopádně výsledek naprosto adekvátní. Řekl bych mnohdy až překvapující.