Herní výzva 2024 - Volání Cthulhu
Třetí díl velmi zdařilé série a já se i na potřetí bavil. Pokud jste fanoušky her jako je Planescape Torment či Disco Elysium a nejste vyloženě alergičtí na cyberpunkové prostředí, tak tohle je hra pro vás. Čili pokud vám nevadí, že samotné hraní je významněji upozaděné a dost se překrývá pocit hraní s pocitem čtení knížky.
Opravdu jsem si většinu času přišel víc, že čtu knížku, než že hraji videohru. Rozhodně to neberu jako záporný bod, jen je dobré to zmínit. Čtení je to nicméně velmi kvalitní. Hlavní příběh je nadprůměrně dobrý, nicméně hlavním kladem hry je to, jak dokáže vtáhnout do samotného světa. Jak skvěle svět hráči/čtenáři prodá, kdy se zajímáte o menší až úplně malinkaté příběhy, které skvěle dotváří celek.
Rozhodně doporučuji pročítat úplně všechno. Nejenže je to zábavné a skvěle napsané, ale hlavně vás to přenese to světa Shadowrunu. Neříkám, že to není náročné. Po každé misi budete muset udělat povinně nepovinné kolečko, kdy prokecáte hodinu se všemi postavami, a ještě budete prokrastinovat na chatu, ale to tuhle hru právě utváří. Místy mi už přišlo, že těch informací je až přehršel, čili se nebojte, že se budete ztrácet. Navíc samotná angličtina rozhodně nepatří k těm lehčím.
Samotná hratelnost je velmi jednoduchá. S většinou soubojů nebudete mít vůbec problém (nejtěžší je hned první mise). Souboje nabízí poměrně jednoduché mechaniky, které se rychle naučíte a vlastně jestli jste hráli díly předchozí, tak jste úplně v suchu. Levelování postavy je také z řady jednoduchých. Vlastně je úplně jedno, že si postavu zkazíte špatným buildem, jelikož máte vždy 1-3 soukmenovce, kteří vás v nejhorším případě potahaj.
Mise jako takové jsou taky fajn. Máte více možností, jak splnit úkoly, nicméně ta variabilita mi přišla spíš z říše nice to have, než že bych si z toho sedal na zadek. Prostě máte sice 2-3-4 možnosti, jak úkol splnit (či nesplnit), ale dost často vás omezí již samotný build a celkový impact je pak dost zapomenutelný. To samé bych pak zmínil u dialogů, kde máte vždy více možností, ale opět bych očekával mnohem silnější dopad, jakým způsobem konverzace vedete. Přišlo mi, že ve valné většině případů se vždy prokecáte ke stejnému závěru, což mi třeba u DE nebo PT přišlo zajímavěji větvené.
Hra je velmi dobrá, pokud si chcete večer otevřít nějakou dobrou flašku a čtením se zažrat do skvěle vystaveného světa. Má to velmi silnou atmosféru, dobře napsaný hlavní, ale především vedlejší příběhy. Postavy jsou skvělé a zajímavé a celkově svět Shadowrunu toho má spoustu co nabídnout. Já jen doufám, že se někdy v budoucnosti dočkáme další hry z tohoto světa (ideálně přímo od Harebrained Schemes), která bude mít ještě větší ambice.
Třetí díl velmi zdařilé série a já se i na potřetí bavil. Pokud jste fanoušky her jako je Planescape Torment či Disco Elysium a nejste vyloženě alergičtí na cyberpunkové prostředí, tak tohle je hra pro vás. Čili pokud vám nevadí, že samotné hraní je významněji upozaděné a dost se překrývá pocit hraní s pocitem čtení knížky.
Opravdu jsem si většinu času přišel víc, že čtu knížku, než že hraji videohru. Rozhodně to neberu jako záporný bod, jen je dobré to zmínit. Čtení je to nicméně velmi kvalitní. Hlavní příběh je nadprůměrně dobrý, nicméně hlavním kladem hry je to, jak dokáže vtáhnout do samotného světa. Jak skvěle svět hráči/čtenáři prodá, kdy se zajímáte o menší až úplně malinkaté příběhy, které skvěle dotváří celek.
Rozhodně doporučuji pročítat úplně všechno. Nejenže je to zábavné a skvěle napsané, ale hlavně vás to přenese to světa Shadowrunu. Neříkám, že to není náročné. Po každé misi budete muset udělat povinně nepovinné kolečko, kdy prokecáte hodinu se všemi postavami, a ještě budete prokrastinovat na chatu, ale to tuhle hru právě utváří. Místy mi už přišlo, že těch informací je až přehršel, čili se nebojte, že se budete ztrácet. Navíc samotná angličtina rozhodně nepatří k těm lehčím.
Samotná hratelnost je velmi jednoduchá. S většinou soubojů nebudete mít vůbec problém (nejtěžší je hned první mise). Souboje nabízí poměrně jednoduché mechaniky, které se rychle naučíte a vlastně jestli jste hráli díly předchozí, tak jste úplně v suchu. Levelování postavy je také z řady jednoduchých. Vlastně je úplně jedno, že si postavu zkazíte špatným buildem, jelikož máte vždy 1-3 soukmenovce, kteří vás v nejhorším případě potahaj.
Mise jako takové jsou taky fajn. Máte více možností, jak splnit úkoly, nicméně ta variabilita mi přišla spíš z říše nice to have, než že bych si z toho sedal na zadek. Prostě máte sice 2-3-4 možnosti, jak úkol splnit (či nesplnit), ale dost často vás omezí již samotný build a celkový impact je pak dost zapomenutelný. To samé bych pak zmínil u dialogů, kde máte vždy více možností, ale opět bych očekával mnohem silnější dopad, jakým způsobem konverzace vedete. Přišlo mi, že ve valné většině případů se vždy prokecáte ke stejnému závěru, což mi třeba u DE nebo PT přišlo zajímavěji větvené.
Hra je velmi dobrá, pokud si chcete večer otevřít nějakou dobrou flašku a čtením se zažrat do skvěle vystaveného světa. Má to velmi silnou atmosféru, dobře napsaný hlavní, ale především vedlejší příběhy. Postavy jsou skvělé a zajímavé a celkově svět Shadowrunu toho má spoustu co nabídnout. Já jen doufám, že se někdy v budoucnosti dočkáme další hry z tohoto světa (ideálně přímo od Harebrained Schemes), která bude mít ještě větší ambice.
The Last Guardian
Pro: postavy, svět Shadowrunu, jednotlivé minipříběhy, obecně styl psaní
Proti: jednoduchý RPG a bojový systém, malá ovlivnitelnost v dialozích