Tak jsem konečně splnil rest v sérii, což znamenalo vrátit se časem zpět do začátku druhého tisíciletí a společně s Williamem B.J. Blazkowiczem kosit esesáky v hradě Wolfenstein a nejen v jeho v blízkém okolí, kde probíhají prapodivné až okultní náckovské experimenty.

 Vzhledem k tomu, že se k RTCW vracím od The New Colossus, je jasné, že grafická stránka je jinde, nicméně určitě neurazí, před 20-ti lety určitě bylo úplně adekvátní. Zato zvuková stránka je výborná a není ji moc co vytknout, hlavně rachot zbraní, zahřívající se tlumič na automatu nebo rotačáku. Gameplay nabízí spoustu různorodých misí, kdy je úkolem nekompromisně kosit uniformy s hákáčem v podobě pěšáků, oficírů a dokonce likvidaci elitních generálů. Nechybí jakési ukrutně rychlé amazonky nebo geneticky upravené či jaké výtvory chorých mozků.

 Cesta levely je většinou přímočará – pokud nejste stejně jako já úplně příznivcem hledání všech možných artefaktů, secretů a tajných místností, pamatuju si, že jsem se zadrbal akorát v lesní otevřené oblasti, kde jsem měl dlouho problém se bez spuštění alarmu proplížit kolem hlídek na strážných věžích. „Muťáků“ nebo bossů zas a tolik nebylo, lehčí dřina byla s několika obrněnými smrady v podzemí s elektro děly a raketomety, finální boss se dal zmáknout taky vcelku bez potíží. Arzenál je rozmanitý - tady jsem chvíli bojoval s ovládáním/nastavením ostřelovačky, bohužel třeba takové granáty mají malou účinnost a samotný příběh je slabší, ale kolem a dokola jde o dobrou, nadprůměrnou zábavu – Wolfík bude asi vždycky táhnout – 75 %