V mých 44 letech jsem pro boomer shootery zřejmě ideální cílovka, přesto je Boltgun první hrou z tohoto nového žánru, kterou jsem dotáhl do konce. Když mám na něco podobného náladu, tak prostě zapnu starý Doom, který je výborně hratelný i na současných konzolích. Tady mě ale lákalo zasazení do 40k světa. Ten znám pouze asi z deseti knih Gauntovi duchové, které se mi hodně líbí a postupně se určitě dostanu i k ostatním sériím, které u nás vychází.

Hra samotná je rozdělena klasicky po staru na tři episody po osmi levelech. Zpočátku se mi zdály nepřehledné a občas jsem při hledání klíčů bloudil, ale pak jsem si buď zvykl mebo se to zlepšilo. Graficky je to podle očekávání kopie stříleček z roku 1995, takže vyhovující, hudba správně tvrdá, doprovázená neustálým dupáním našeho Space Mariňáka v brnění. Ten má k dispozici 8 různorodých střelných zbraní plus legendární chain sword. Nepřátel je velké množství - základní vojáci chaosu s různými zbraněmi, různé varianty Chaos Space Marine až po jakési žaboidní potvory, které mi tam moc neseděly, ale později jsem zjistil že i ihle mají v lore Warhammeru 40k svoje místo.

I na medium obtížnost jsem se občas zapotil a pár pasáží vícekrát opakoval, ale dalo se to. Hra mohla být trošku kratší, ke konci jsem už byl trošku přejezen a doufal v brzký konec. Celkově jsem ale od hry dostal co jsem očekával a určitě ji mohu všem staromilcům vřele doporučit.