Vyrůstal jsem v devadesátých letech a vždy když v televizi běžel film s Bud Spencerem a Terence Hillem, bylo jedno, že jsem daný film viděl už několikrát, o zábavu pro následující hodinku a něco bylo postaráno. A když jsem zjistil, že vznikne hra, kde si v kůži mých oblíbených hrdinů projdu některými scénami z jejich filmů a do toho bude hrát jejich stylová hudba, věděl jsem, že si tuto hru jednou zahraju. A ten čas nastal právě letos.
Příběh hry prolíná několik jejich filmů a také z nich vychází i hlavní pointa filmu. Bud chce dostat peníze a Terence by zase rád získal srdce slečny v nesnázích, kterou se snaží zachránit. Nic složitějšího tu není třeba hledat. Dialogy rozvíjející příběh jednotlivých scén zde nejsou nijak zvlášť ukecané, takže nijak neodvádí pozornost od toho nejdůležitějšího. A tím je pochopitelně ta nejvíc typická věc z filmů obou aktérů, čili mlátičky.
Celou hrou jsem si prošel hned dvakrát, jednou v kooperaci se ženou, podruhé na těžkou obtížnost sám. V obou případech jsem si právě mlátičky užil na 110 % procent. Ty jsou celkem intuitivní a na nižší obtížnosti se většina z nich dá projit i zběsilým mačkáním tlačítka útok. Avšak mnohem zábavnější je do toho zapojovat různé speciální akce obou postav. Dojde tak na Budovy typická "razítka" či různé akrobatické kousky v podání Terence. Dost mě bavily i souboje s bossy a hlavně mezihry. Ty byly občas celkem náročnější (honička na koních či v autě), jindy měly dost pitomé ovládání (závody) nebo mi chvíli trvalo, jak vlastně na to (pojídání párků).
Grafická stylizace má podobu pixelartu, což mi přijde jako dokonalý tah. Hra tak vypadá, jakoby vznikla v 80. či 90. letech, což mi právě spojuje nostalgické pocity ze sledování filmů. Korunu tomu pak dává hudba, kde hrají jak jinak než originální skladby z filmů. Došlo i na mou oblíbenou sborovou 'Lalalalalala', na kterou jsem teda musel čekal až do titulků.
Hraní bylo velmi zábavné, hra splnila všechna má očekávání. Narazil jsem i na pár věcí, které mi úplně nevyhovovaly, ale nebylo to nic vážnějšího, co by mi kazilo pocity ze hry.
Příběh hry prolíná několik jejich filmů a také z nich vychází i hlavní pointa filmu. Bud chce dostat peníze a Terence by zase rád získal srdce slečny v nesnázích, kterou se snaží zachránit. Nic složitějšího tu není třeba hledat. Dialogy rozvíjející příběh jednotlivých scén zde nejsou nijak zvlášť ukecané, takže nijak neodvádí pozornost od toho nejdůležitějšího. A tím je pochopitelně ta nejvíc typická věc z filmů obou aktérů, čili mlátičky.
Celou hrou jsem si prošel hned dvakrát, jednou v kooperaci se ženou, podruhé na těžkou obtížnost sám. V obou případech jsem si právě mlátičky užil na 110 % procent. Ty jsou celkem intuitivní a na nižší obtížnosti se většina z nich dá projit i zběsilým mačkáním tlačítka útok. Avšak mnohem zábavnější je do toho zapojovat různé speciální akce obou postav. Dojde tak na Budovy typická "razítka" či různé akrobatické kousky v podání Terence. Dost mě bavily i souboje s bossy a hlavně mezihry. Ty byly občas celkem náročnější (honička na koních či v autě), jindy měly dost pitomé ovládání (závody) nebo mi chvíli trvalo, jak vlastně na to (pojídání párků).
Grafická stylizace má podobu pixelartu, což mi přijde jako dokonalý tah. Hra tak vypadá, jakoby vznikla v 80. či 90. letech, což mi právě spojuje nostalgické pocity ze sledování filmů. Korunu tomu pak dává hudba, kde hrají jak jinak než originální skladby z filmů. Došlo i na mou oblíbenou sborovou 'Lalalalalala', na kterou jsem teda musel čekal až do titulků.
Hraní bylo velmi zábavné, hra splnila všechna má očekávání. Narazil jsem i na pár věcí, které mi úplně nevyhovovaly, ale nebylo to nic vážnějšího, co by mi kazilo pocity ze hry.
