Takhle si představuju moderní výuku dějepisu. Zahrát si tuto hru bych jako dějepisář v 9. třídě dal za úkol každému žáku a podle mě by si i ten největší flákač třídy odnesl pár pěkných znalostí o životě v Protektorátu, holokaustu a 2. světové válce očima československých pamětníků. Tohle se opravdu povedlo a doufám, že se Charles Games budou zabývat podobnými hrami i dále, už je pár let venku Svoboda 1945: Liberation, která asi v mnoha věcech navazuje a uměl bych si představit třeba herní období českého vnímání 1. světové války a vzniku Československa, srpna 1968 a normalizace, nebo období kolem Sametové revoluce a i mnohá starší témata z 19. století (třeba Národní obrození). Vždycky to přeci nemusí být tak temné a smutné jako je příběh Atentátu 1942.
Hra mě svým netradičním pojetím hned vtáhla, výpovědi "pamětníků" jsou zachyceny uvěřitelně i s různými přeřeky a drmolením. Komiksové pasáže, které přenáší hráče do těch osudných dnů po atentátu byly taky zpracovány tak akorát, přehledně a účelně. A těch pár miniher mě dokázalo relativně věrně do té doby opravdu přenést, i když by určitě stálo za to, aby jich bylo tak 10x víc.
Co mě malinko vytrhávalo z hraní bylo jednak to, že nevím, za koho jsem vlastně hrál, některé postavy mě oslovovaly jako muže, druhé jako ženu, ale dle všeho jsem byl asi muž, což je divné, protože v anglickém znění se hraje dle všeho za ženu :) Taky mi nějak nepasoval věk postav. Děj se odehrává v roce 2001, takže i těm nejmladším z nich by mělo být kolem 80 let, nicméně vlastně všichni jsou celkem vitální sedmdesátníci, možná až na babičku, ale to je možná jen detail. Co mi ale přišlo neuvěřitelné, bylo, že vlastně nikdo z protagonistů příběhu neumřel, ani za války, ani po ní, to je krajně nepravděpodobné. Takže ten konec je možná až moc dobrý, i když jsem teda objevil i druhý konec, kde děda jen smutně sedí na lavičce a ... nic :).
Ale to jsou všechno jen detaily. Ta hra je fakt úkaz. Už jen ta encyklopedie, která vůbec není povinná, ale každý se jistě aspoň na pár hesel podívá hlouběji. Tohle by měly obsahovat všechny hry, které se dotýkají historie, nebo nějaké vědy a faktů.
Už se opravdu těším, až si zahraju tu Svobodu, protože věřím, že to bude ještě lepší.
Hra mě svým netradičním pojetím hned vtáhla, výpovědi "pamětníků" jsou zachyceny uvěřitelně i s různými přeřeky a drmolením. Komiksové pasáže, které přenáší hráče do těch osudných dnů po atentátu byly taky zpracovány tak akorát, přehledně a účelně. A těch pár miniher mě dokázalo relativně věrně do té doby opravdu přenést, i když by určitě stálo za to, aby jich bylo tak 10x víc.
Co mě malinko vytrhávalo z hraní bylo jednak to, že nevím, za koho jsem vlastně hrál, některé postavy mě oslovovaly jako muže, druhé jako ženu, ale dle všeho jsem byl asi muž, což je divné, protože v anglickém znění se hraje dle všeho za ženu :) Taky mi nějak nepasoval věk postav. Děj se odehrává v roce 2001, takže i těm nejmladším z nich by mělo být kolem 80 let, nicméně vlastně všichni jsou celkem vitální sedmdesátníci, možná až na babičku, ale to je možná jen detail. Co mi ale přišlo neuvěřitelné, bylo, že vlastně nikdo z protagonistů příběhu neumřel, ani za války, ani po ní, to je krajně nepravděpodobné. Takže ten konec je možná až moc dobrý, i když jsem teda objevil i druhý konec, kde děda jen smutně sedí na lavičce a ... nic :).
Ale to jsou všechno jen detaily. Ta hra je fakt úkaz. Už jen ta encyklopedie, která vůbec není povinná, ale každý se jistě aspoň na pár hesel podívá hlouběji. Tohle by měly obsahovat všechny hry, které se dotýkají historie, nebo nějaké vědy a faktů.
Už se opravdu těším, až si zahraju tu Svobodu, protože věřím, že to bude ještě lepší.
Pro: historie 2. světové války hrou, netradiční zpracování, živí herci, mohutná encyklopedie
Proti: genderová nejasnost herní postavy :) drobnosti ve zpracování