Žila, byla jedna holčička a ta vždycky snila o tom, že se jednoho dne stane princeznou. Mocnou válečnicí. Nebo to byla tanečnice? Kněžka? Kuchařkou??? Víte co, rozhodnutí nechám raději na vás.  

Volcano Princess je simulátor, ve kterém vychováváte dívku po vzoru her jako třeba Princess maker. Jakožto správný otec se musíte postarat o to, aby z vaší dcerky vyrostla spořádaná mladá žena. Vybíráte, co bude studovat, jak bude trávit svůj volný čas a s jakými lidmi se bude přátelit. Budete jí zakazovat přátelit se s kluky? Zaměříte její studium na vzdělání a inteligenci? O tom všem a dalším budete v této hře rozhodovat. 

Hra jako taková nemá žádný výrazný příběh. Konec konců vychováte tu mladou dívku, tak proč čekat nějakou epickou ságu o záchraně světa. Výchova je zde alfou a omegou, ale nějaké příběhové prvky tu pochopitelně jsou. Blíží se oslavy, vojáci plánují výpravu do lesa, blížící se ples a tak.
Co jsem si všiml, tak hra vám neustále dává nějaké informace, byť se nemusí vždy zdát jako důležité. Setkáte se zde například s mladým princem, který má i přes svůj původ značný problém s řečí a psaním. Důvody z počátku nejsou úplně zřejmé, ale pokud čtete noviny, tak si můžete pamatovat, že byl jako malý asi měsíc pohřešovaný. Hra vám to zpětně nepřipomene. Navíc pokud chcete vědět víc, musíte s postavou strávit nějaký ten čas.
A tak je to zde se vším. Malé útržky příběhů, kterých si poprvé třeba ani nevšimnete. 

Podstatnou část hry tvoří pochopitelně starání se o vaší dcerku. Vybíráte, co bude studovat a v čem se bude zlepšovat. Podle toho vám budou stoupat statistiky a otevírat se nové možnosti. Současně řešíte únavu, která jí brání se soustředit na studium, nebo třeba osobní problémy. Některé aktivity vyžadují určité statistiky, a pokud je nesplňujete, zůstávají vám uzavřeny.  K práci v lázních potřebujete převážně charisma, zatím co lov koní si zase žádá inteligenci. Je toho zde opravdu hodně a zvládnout vše za jeden průchod je prakticky nemožné, už jenom kvůli směru, jakým vaší dceru směřujete. Na druhou stranu to dává příležitost vyzkoušet nové věci při další hře. 
K dispozici zde máte i řadu miniher, které jsou s některými z aktivit přímo spojené. Můžete závodit na koních, hrát kostky ( Ano, zrovna moje holčička byla velký gambler a já jí v tom ochotně podporoval. A ne nestydím se za to. ), účastnit se plesů a samozřejmě chodit na výpravy do lesa.
Zrovna souboje jsou důležitou součástí hry, když se rozhodnete pro cestu bojovníka. Jako tomu bylo třeba v mém případě. Gambler a bojovnice k tomu. Co to vlastně vychovávám? Udělal jsem někde ve výchově chybu? Navíc oproti ostatním minihrám jsou asi nejpropracovanější.
Jedná se o zjednodušené tahové souboje, kdy ovládáte vámi zvolenou družinu postav a probíjíte se vybranou mapou až k samotnému bossovi. Co mi na soubojích přišlo trochu zvláštní, byl systém energie. Ta je nejen sdílená pro celou vaši družinu, ale není ani možné (jinak než bojovou dovedností) jí zvýšit. Při silnějších útocích se tak ke slovu dostane jen jedna z postav, zatím co tým nepřítele zaútočí v plném počtu.  Zvláštní, ale ne nehratelné.

Ať už zvolíte jakýkoliv přístup, tak se dřív nebo později dostanete k osmnáctým narozeninám, které značí konec hry. Je třeba zatlačit slzy a na vše se psychicky připravit. Ne nesmím brečet. Nesmím, jsem silný chlap.
Vaše dcera je dospělá a brzy vás opustí. Je na ní, aby si zvolila svojí vlastní cestu. Podle vašich rozhodnutí a výuky je pak zvolen jeden z konců, který vám řekne, co se s ní stalo. A to je vše. K samotnému závěru jsem se dostal za nějakých 13 hodin, což mi přišlo tak nějak akorát. Hra nebyla zbytečně dlouhá aby začala nudit, nebo odrazovala od dalšího průchodu.
I přes herní náplň a žánr musím říct, že mě hra opravdu bavila. Někdo by mohl říct, že roztomilé obrázky a výchova budou nudné, ale nebylo to tak. Určitě se nejedná o běžný typ hry, ale je rozhodně zábavná.