Tentokrát to klaplo. A není to jen Prahou, která je pro našince i přes do očí bijící chyby tak trochu balzámem na duši. Mankind Divided přináší jen jeden hub, ale zato větší a živější. A je fajn, že většinu času hráč stráví právě tam, protože jestli mě na Human Revolution něco moc nebralo, tak to byly zbytečně roztahané stealth mise. Tentokrát jsou stealth pasáže daleko lépe zapuštěné do mapy a objevování skrytých zákoutí napříč misemi i mimo ně je opravdu radost. Hra taky výrazně prokoukla a zatímco předchůdce je spíše stylizovaná a citelně videoherní záležitost, Mankind Divided je daleko více immersive sim. A to je dáno nejen detailní grafikou, ale i smyslem pro detail - ať už v samotném prostředí nebo širším lore, který se tentokrát netočí striktně jen okolo augmentací, ale vykresluje svět o něco komplexněji. Pořád v tomto ohledu hra oproti konkurenci trochu pokulhává a lore není tak komplexní, jak by asi mohl být, ale posun tu je. A to zejména větším příklonem k dystopii a těžším dilematům.

Po událostech z předchozí hry, kdy augmentace byly na vrcholu, megakorporace ovládaly trh a lidstvo se blížilo k dalšímu skoku v evoluci, přichází strmý pád. Z augmentovaných lidí, tedy augů, se nestávají jenom občané druhé kategorie, ale dochází k brutálnímu dalo by se říci až apartheidu, z čehož koneckonců vychází i samotný podtitul hry. A je to radost sledovat. Tedy, "radost" radost. Atmosféra strachem a nenávistí sevřené Prahy, policejní hlídky na každém rohu, bující kriminalita. Překvapivě zazní i nemálo češtiny. Sledovat celé tohle představení zrovna v dnešní době, kdy je i česká společnost poměrně znatelně rozdělená a pozorovat paralely v chování lidí, kteří jednají na základě strachu a dalších negativních emocí, je zajímavé i mrazivé zároveň. A velice přispívá vtažení do hry, byť příběh samotný je i tentokrát spíše slabšího ražení a více zajímavý je ten svět jako celek.

"Skoro mi to připadá, že jsme v chomoutu s rusákama." - strážník PČR

Mankind Divided se mi hrál lépe než jeho předchůdce. Chování nepřátel není až tak strojové, design není tak okatě schematický, obsahově je hra výrazně bohatší a více dialogově zaměřená. Jsem rád, že tvůrci zahodili nefunkční bossfighty a že non-lethal hraní s taserem učinili o poznání zábavnější. Nakonec se mi i povedlo ukořistit Pacifist achievement, ani nevím jak. I když řada dílčích nedopečeností v mechanikách hry stále přetrvává, nejsou tentokrát až tak do očí bijící (a nebo jsem si na ně možná už zvykl).

Nelze nezmínit různé nesmysly v česky psaných nápisech, které jsou často jen anglický text doslovně a bez kontextu prohnaný překladačem. "Pomfrity" a "jemné pití" je jen začátek. Ona i ta jakože česká jména a názvy míst vybíral zřejmě někdo, kdo měl pocit, že to zní česky, ale češtinu viděl leda tak z rychlíku, a neobtěžoval se udělat ani elementární research. Což je škoda, protože ta míra jiných detailů je jinak dost slušná.

Největší výtku bych směřoval ke konci, který je viditelně rushnutý a neuspokojivý. A to jak herně, tak dějově. Tvůrci evidentně počítali s ještě minimálně jedním přímým pokračováním, kterého se ale, vzhledem k tomu, že je značka aktuálně u ledu, už s velkou pravděpodobností nedočkáme. Kdo čekal nějaké odpovědi, tak má smůlu.