Herní výzva 2024 - Tenkrát v Hollywoodu
Tak dohráno a ani to nebolelo. Ačkoliv mám ke hře spoustu výhrad a její až téměř božský status mezi PSkaři nesdílím, tak jsem se vlastně po celou herní dobu bavil. Skutečně se za celých 50 hodin nestalo, že bych se do hry musel nutit či se přemáhat, ačkoliv to skoro nikdy nebyl takový ten nadstandardní herní zážitek.
Začnu asi ostrým odplivnutím. Tvl, tohle je ubisofťárna jak vyšitá a ve spoustě směrech vlastně i horší. Obří mapa v krásném světě s obrovským potenciálem zabitá nudnými copy paste side questy a tunou sbírání všeho možného, za což se nám dostane nijaké odměny. Celý svět kolem vás působí hrozně uměle, taková moc povedená Potěmkinova vesnice. A valná většina postav patří do kategorie nezapamatováníhodných budižkničemu.
Já vlastně chápu i nechápu vytváření obřího světa, který člověka ohromí a dodává takový ten pocit velkoleposti a v rámci hlavního příběhu i naléhavosti. Během pár minut přejdete z ledových hřebenů, přes džungli do vyprahlé pouště (nechám na vás, jak moc reálně to na vás působí). Pak ale nechápu, proč ten svět působí vlastně hrozně prázdně, nenaplněně, je to jen vlastně obrovská kulisa. Mám pocit, že by hra možná i fungovala lépe na třetině své velikost a bylo by mi úplně jedno, že se obětuje lokace v džungli či poušti.
Nicméně pocit z prvotního exploringu ve světě byl skvělý. Fáze, kdy skutečně musíte dojít po svých z bodu A do bodu B a prodírat se světem, ve kterém jste ještě poměrně nicka, je super. Dost to umocňuje i to, že než dostanete souboje do ruky, tak na vás robotičtí nepřátelé budou budit velký respekt a často se objevíte v situaci, kdy budete vymýšlet, jak dané místo obejít, abych se souboji vyhnul. To se samozřejmě s postupem hrou bude přelévat do situace, kdy si to budete bezstarostně rázovat po světě a ničit vše kolem. Ale ta cesta k tomu byla opravdu velmi zábavná.
Tady se dostáváme k nejsilnější stránce celé hry a vlastně i důvodu, proč mě hra bavila od začátku až do konce. To je souboj. Už hodně jsem si neužil v AAA hře souboj tak, jako tady. Hra je skvěle vyvážená v tom, že začínáte jako nýmand, který si musí souboje pečlivě vybírat a končíte jako badass postava, která se nebojí žádného nebezpečí. Souboje jsou přiměřeně dlouhé a vyžadují určitou dávku chytrosti a taktiky. Navíc vám nezevšední, vizuálně jsou výborné a vy si budete užívat ničení obrovských nepřátel. Navíc je tu skutečně důležité využívat nabízený arzenál, abyste si souboje ulehčili, případně vás čeká piplačka. Do toho můžete i často zapojovat vaši chytrost, kdy si najdete výhodné postavení, ze kterého budete postupně nepřítele likvidovat.
Další věc, kterou musím kvitovat a týká se objevování, tak je, že nám autoři nedávali zbytečné slepé překážky na mapě a vy tak můžete vylézt horu svou cestou! Ano, i taková blbost může hráče potěšit, protože se zdaleka nejedná o samozřejmost v open world hrách a díky tomu je pak samotné prolézaní mapy mnohem zábavnější. Navíc to rozšiřuje i samotné taktické možnosti v soubojích. Díky tomu mě vlastně i bavilo vysbírávat jednotlivé collectibles, kterých na dnešní poměry vlastně není zase tolik…
No, ale pak tu máme takové věci, jako je příšerný crafting a looting, kdy musíte sbírat (především ze začátku hry) nekonečné množství ptákovin, abyste si vůbec něco vyrobili. Do toho vás omezuje itinerář, což vlastně ani nedává smysl, protože nikdy nebudete mít pocit nedostatku, ale budete neustále muset reorganizovat, vyhazovat a prodávat, aby bylo místo zrovna na tu rybí kost, kterou potřebujete. Opravdu mi ze začátku hra přišla, jako simulátor sběrače. Autorům se rozhodně nepovedlo vytvořit nějaký pocit obav z nedostatku, kdy si musíte opatrně managovat své zásoby, ale jen otravnou nutnost.
Další slabou stránkou hry je i to, jakým životem hra žije. Ve městech vypadá všechno hrozně nepřirozeně a uměle. Stejně tak funguje interakce s postavami. Hodně slabé jsou i vnitřní lokace, které jsou absolutně nezajímavé (stačí si projít vždy jednu od každého druhu, pak už je to trapný copy paste – ano, zdravíme Ubi). Něco působí až vyloženě úsměvně, kdy máme finálovou epickou bitvu, kde se mají shromáždit armády, aby zastavily nebezpečného nepřítele a po vašem boku tak bojují 3-5 spojenců. Hra se snaží být neskutečně epická, ale komornost by jí slušela mnohem víc, případně by se to muselo udělat pořádně.
Nezmiňoval jsem ještě hlavní příběh, ale není potřeba nic moc dodávat. AAA klasika se záchranou světa. Není to úplně blbé, ale ani to určitě nepatří k nejsilnějším stránkám hry. RPG prvky jsou ve hře taky jen z důvodu, protože je to dnes moderní. I přes všechny negativa jsem si hru dost užíval a rozhodně bych jí doporučil všem nenáročným hráčům.
Tak dohráno a ani to nebolelo. Ačkoliv mám ke hře spoustu výhrad a její až téměř božský status mezi PSkaři nesdílím, tak jsem se vlastně po celou herní dobu bavil. Skutečně se za celých 50 hodin nestalo, že bych se do hry musel nutit či se přemáhat, ačkoliv to skoro nikdy nebyl takový ten nadstandardní herní zážitek.
Začnu asi ostrým odplivnutím. Tvl, tohle je ubisofťárna jak vyšitá a ve spoustě směrech vlastně i horší. Obří mapa v krásném světě s obrovským potenciálem zabitá nudnými copy paste side questy a tunou sbírání všeho možného, za což se nám dostane nijaké odměny. Celý svět kolem vás působí hrozně uměle, taková moc povedená Potěmkinova vesnice. A valná většina postav patří do kategorie nezapamatováníhodných budižkničemu.
Já vlastně chápu i nechápu vytváření obřího světa, který člověka ohromí a dodává takový ten pocit velkoleposti a v rámci hlavního příběhu i naléhavosti. Během pár minut přejdete z ledových hřebenů, přes džungli do vyprahlé pouště (nechám na vás, jak moc reálně to na vás působí). Pak ale nechápu, proč ten svět působí vlastně hrozně prázdně, nenaplněně, je to jen vlastně obrovská kulisa. Mám pocit, že by hra možná i fungovala lépe na třetině své velikost a bylo by mi úplně jedno, že se obětuje lokace v džungli či poušti.
Nicméně pocit z prvotního exploringu ve světě byl skvělý. Fáze, kdy skutečně musíte dojít po svých z bodu A do bodu B a prodírat se světem, ve kterém jste ještě poměrně nicka, je super. Dost to umocňuje i to, že než dostanete souboje do ruky, tak na vás robotičtí nepřátelé budou budit velký respekt a často se objevíte v situaci, kdy budete vymýšlet, jak dané místo obejít, abych se souboji vyhnul. To se samozřejmě s postupem hrou bude přelévat do situace, kdy si to budete bezstarostně rázovat po světě a ničit vše kolem. Ale ta cesta k tomu byla opravdu velmi zábavná.
Tady se dostáváme k nejsilnější stránce celé hry a vlastně i důvodu, proč mě hra bavila od začátku až do konce. To je souboj. Už hodně jsem si neužil v AAA hře souboj tak, jako tady. Hra je skvěle vyvážená v tom, že začínáte jako nýmand, který si musí souboje pečlivě vybírat a končíte jako badass postava, která se nebojí žádného nebezpečí. Souboje jsou přiměřeně dlouhé a vyžadují určitou dávku chytrosti a taktiky. Navíc vám nezevšední, vizuálně jsou výborné a vy si budete užívat ničení obrovských nepřátel. Navíc je tu skutečně důležité využívat nabízený arzenál, abyste si souboje ulehčili, případně vás čeká piplačka. Do toho můžete i často zapojovat vaši chytrost, kdy si najdete výhodné postavení, ze kterého budete postupně nepřítele likvidovat.
Další věc, kterou musím kvitovat a týká se objevování, tak je, že nám autoři nedávali zbytečné slepé překážky na mapě a vy tak můžete vylézt horu svou cestou! Ano, i taková blbost může hráče potěšit, protože se zdaleka nejedná o samozřejmost v open world hrách a díky tomu je pak samotné prolézaní mapy mnohem zábavnější. Navíc to rozšiřuje i samotné taktické možnosti v soubojích. Díky tomu mě vlastně i bavilo vysbírávat jednotlivé collectibles, kterých na dnešní poměry vlastně není zase tolik…
No, ale pak tu máme takové věci, jako je příšerný crafting a looting, kdy musíte sbírat (především ze začátku hry) nekonečné množství ptákovin, abyste si vůbec něco vyrobili. Do toho vás omezuje itinerář, což vlastně ani nedává smysl, protože nikdy nebudete mít pocit nedostatku, ale budete neustále muset reorganizovat, vyhazovat a prodávat, aby bylo místo zrovna na tu rybí kost, kterou potřebujete. Opravdu mi ze začátku hra přišla, jako simulátor sběrače. Autorům se rozhodně nepovedlo vytvořit nějaký pocit obav z nedostatku, kdy si musíte opatrně managovat své zásoby, ale jen otravnou nutnost.
Další slabou stránkou hry je i to, jakým životem hra žije. Ve městech vypadá všechno hrozně nepřirozeně a uměle. Stejně tak funguje interakce s postavami. Hodně slabé jsou i vnitřní lokace, které jsou absolutně nezajímavé (stačí si projít vždy jednu od každého druhu, pak už je to trapný copy paste – ano, zdravíme Ubi). Něco působí až vyloženě úsměvně, kdy máme finálovou epickou bitvu, kde se mají shromáždit armády, aby zastavily nebezpečného nepřítele a po vašem boku tak bojují 3-5 spojenců. Hra se snaží být neskutečně epická, ale komornost by jí slušela mnohem víc, případně by se to muselo udělat pořádně.
Nezmiňoval jsem ještě hlavní příběh, ale není potřeba nic moc dodávat. AAA klasika se záchranou světa. Není to úplně blbé, ale ani to určitě nepatří k nejsilnějším stránkám hry. RPG prvky jsou ve hře taky jen z důvodu, protože je to dnes moderní. I přes všechny negativa jsem si hru dost užíval a rozhodně bych jí doporučil všem nenáročným hráčům.
Final Fantasy XV: Episode Ignis
Pro: souboje, prvotní exploring, nepřátelé, originální svět, obecně vizuální stránka
Proti: vedlejší postavy a questy, prázdnost, looting a crafting