Znamenitá plošinovka, kterou autoři přibližně ve třetí čtvrtině trochu pokazili, aby se ke konci opět dostala do pořádných obrátek. Výsledný pocit tak zůstává jednoznačně hodně pozitivní. Na první pohled hra vychází z poctivých starých plošinovek a nelze v tomhle ohledu nezmínit rané díly série Ninja Gaiden (Messenger je ostatně v rámci hravého a častého boření „čtvrté stěny“ zmiňuje sám). "Nidža tři" jsem svištěl před nějakými pětadvaceti lety nadšeně na rozhrkaných vietnamských videohrách, takže v tomhle ohledu na mě nostalgie fungovala.

Energický ninja se tak na začátku hry stává tajemným Messengerem, kterému byl svěřen tajuplný svitek, jež má být klíčem k záchraně posledních zbytků lidstva. Ač to takhle může vypadat jako naprosté cliché, opak je pravdou. Hra se totiž absolutně nebere vážně a příběh je vlastně vážně povedený. Naprosto prvotřídní je poté humor a zvláště příběhy od The Shopkeepera jsou naprosto perfektní. Mrzelo mne, že i tato složka byla od poloviny hry trochu upozaděna, protože scénář je krásně hravý a s přehledem překonává nejeden AAA projekt.

Po stránce hratelnosti jde o velmi klasickou ale naprosto precizně provedenou side scrolling skákačku. Schopnosti hlavního hrdiny jsme sice už asi všechny někde viděli, ale vše funguje skvěle a nad konkurenci hru staví prostě prvotřídní „omáčka“ okolo. Obtížnost hry je tak akorát a výzva rozhodně nechybí. Jak mě Quillble opakovaně upozornil, nasbíral jsem za svoji vzhledem k žánru až překvapivě dlouhou cestu smrtí několik stovek. Velká část z nich však připadá na některé vážně zákeřné úseky a nedá se úplně říct, že by hra po stránce obtížnosti konstantně gradovala. To platí i pro souboje s bossy a „čert“ kolem poloviny hry mi dal zabrat jak již žádný další nepřítel.

Bossfighty jsou i tak prvotřídní, zábavné a nápadité. Snad až na úplně první střetnutí se mi všechny vryly do paměti a mechaniky se zbytečně neopakují. Rozhodně bych vypíchnul humorný souboj s dvojicí kyklopů. Pro skvělou zábavu je naprosto stěžejní vyladěnost ovládání, které je naprosto precizní. Trochu mě štval asi jen přehnaný respawn nepřátel, kteří zázrakem ožijí i po posunu obrazovky. Při obtížnější plošinovkové pasáži tak klidně pětkrát zabijete stejného démona, aniž byste alespoň opustili místnost.

Prvotřídní poctu starým plošinovkám si autoři trochu pokazí někdy kolem poloviny, kdy dojde k zajímavým příběhovým odhalením a hrdina cestuje v čase. Z přímočaré skákačky se rázem stane hra s metroidvánia prvky. V tom momentě to však začne hodně skřípat. Autoři vás začnou nutit procházet již dávno zdolané lokace. Nově jde sice na určitých místech střídat časové dimenze pro zdolání dříve neprostupných překážek, ale hratelnost to nijak významně neoživuje. Na zdlouhavé bloudění na vlastní pěst jsem záhy rezignoval a párkrát využil zabudovaný systém nápovědy kudy dál, jelikož pouze na základě jinotajných proroctví je cestování nově otevřenějším světem frustrující. Portálů pro rychlé cestování do hry autoři zabudovali málo, a když jsem určitou sekvenci proskákával třeba popáté, regulérně mě hra nebavila. Moc tento tah nechápu, obě verze hlavního hrdiny umí absolutně to samé a herní dobu podle mě nebylo třeba natahovat.  

Naštěstí se i po tomto zvratu podíváme na zcela nová a zajímavá místa, kde navíc i to střídání časových dimenzí rázem dává smysl. Slabší část je tak potřeba přetrpět a Messenger se postupně opět vrátí do prvotřídní formy.

Hodnocení na DH v době dohrání: 77 %; 14. hodnotící; digitální verze PSN