Crossover taktické série Nobunaga’s Ambition s Pokémony jsem přehlížel poměrně dost dlouho, ale teď po dohrání vidím, že jsem si jej měl pořídit už dávno, protože se jedná o poměrně zábavnou taktickou pokémoní hříčku s mnoha možnostmi kombinování. Dokonce mě hra bavila mnohem více než jiné slavnější značky na poli taktických her, a přitom není zbytečně natahovaná nebo přehnaně náročná – titulky lze spatřit již po několika hodinách hraní. A kdo chce, může se poté pustit do dobrovolného post-game obsahu, který teprve nabídne materiál pro veterány žánru s potenciálem desítek strávených hodin.
Největší problém pro mě představovalo sehnat hru zpětně z druhé ruky za přijatelnou cenu, jako to dnes bývá s většinou DS (a již také 3DS) her. Jako obvykle jsem se musel obrnit několikatýdenní trpělivostí a číháním na ideální nabídku. Nakonec se podařilo a aktuálně jsem hru sfouknul za pár hodin během tří dnů na chatě.  

O sérii Nobunaga’s Ambition jsem kdysi dříve uvažoval, leč zatím jsem se k ní nedostal, takže jsem ani moc nevěděl, co mám od hry v tomto směru čekat. Japonské období Sengoku – tedy období válčících států ještě před sjednocením Japonska šógunem - se však zdá být jako ideální inspirace. Váleční lordi a řadoví válečníci bojují pomocí svých trénovaných Pokémonů na kontinentě Ransei, dle legendy stvořeným mýtickým Pokémonem Arceusem. Hráč se probojovává od jihozápadního cípu až na sever k Arceusově hlavě, kde číhá nejsilnější vůdce Nobunaga, a cestou zabírá jednotlivé provincie skrze jejich pevnosti, kde se spouští bojové políčkové mapy s nejrůznějším terénem a překážkami. Mapky jsou tedy opravdu hodně malé, ale aspoň bitvy působí svižně a lze je odehrát i během prvních několika tahů.  

Hráč rekrutuje poražené válečníky do svých řad. Každý z nich má k sobě jednoho Pokémona, ale počty je poté možné dále navyšovat chytáním dalších příšerek a skrze speciální link roste jejich úroveň; na určité procentuální hranici se pak dají případně vyvinout. A vyvíjet se mohou i samotní váleční lidští hrdinové. Po značném zesílení hrdina změní design oblečení a přetransformuje se do lepší verze. Limitace počtu hrdinů se zřejmě skrývá pouze v omezené kapacitě dobytých pevností. Každá jich pojme najednou šest, přičemž je lze mezi sebou libovolně přesouvat.  

V pevnostech se dále nacházejí bojiště (mřížkové mapky s čtverečkovanými políčky a terénem připomínající jeden z několika typů stadionu) nabízející nové Pokémony (ti se mění náhodně v každém tahu), pak obchody, doly na zlato a další zařízení vztahující se k vylepšování a tréninku pokešů. Každá aktivita ale spotřebovává jeden tah jedné postavy za měsíc, takže se hráč musí dobře rozmýšlet, do čeho investovat pro každou postavu. Když má vše ošetřené, ukončí aktuální měsíc a hra přeskočí na další. Během tahů se mohou udát všelijaké náhodné eventy nebo i útok ze sousedící nepřátelské pevnosti, což dále oživuje hru.  

Asi největší herní překážkou pro mě bylo zlepšování linku mezi mojí postavou a Pokémonem. Hra mi to totiž neřekla, ale každý válečník má jisté dispozice k tomu, aby mu rychleji rostl link ve spojení s určitými Pokémony - v trénovacích mapkách mají divocí Pokémoni nad sebou kulatou značku, která podle barev (bronzová, stříbrná, zlatá) určuje potenciál úspěchu linku, a aby se dali chytit, tak již vlastněný Pokémon k nim musí přiběhnout a aktivovat minihru na linkování. Po úspěšném linku divoký Pokémon z bojiště mizí a je automaticky přidán do týmu válečníka, který může mít nejčastěji jenom 4 pokeše a až později třeba více (přebyteční Pokémoni se musí vypustit pryč). Já samozřejmě nic z toho nevěděl, takže jsem jakž takž prošel hrou s poměrně mizernými hodnotami linků, ale zadařilo se mi. Pochytal jsem několik příšerek s použitím oficiálních hesel, které ve hře aktivují jejich výskyt (seznam zde). Nakonec jsem zvolil pro hlavní postavu Gyaradose; a Oichi dostala jako hlavního Laprase, jenž se ukázal být cenným přírůstkem zejména pro finální bitvu.  

Příběhovou kampaň jsem tedy dohrál za pouhých 12 hodin, což mě samotného překvapilo. Po dohrání jsem se chtěl hře věnovat ještě trochu víc a třeba pochytat pár dalších lákavých Pokémonů, nicméně hra zničehonic skončila a po uložení pozice mi nabídla pouze post-game obsah ve formě několika kapitol (postupně se odemkne až 33 kapitol), které se zaměřují na vedlejší válečnické postavy a jejich další konflikty, nicméně se už nedá moc mluvit o příběhu, což mě nejvíce odradilo od dalšího hraní.
Kromě toho se mi moc nelíbí, že je ve hře pouze omezené množství 200 příšerek (po dobu hlavní kampaně jich hráč uvidí cca kolem třetiny) a bohužel chybí mí největší oblíbenci (zejména Squirtlova linie), kterého jsem si přál mít v týmu – to ani nezmiňuji zoufalý nedostatek legendárních Pokémonů.
Třetí věc – finální evoluce dosahované klasickým levelovacím způsobem skrze link jsou zpřístupněny až po dohrání všech post-game kapitol, což podle mě ubírá velkou míru zábavy.
A do čtveřice všeho špatného: všechny dosažené linky s Pokémony během hlavní kapaně jsou vyresetovány na nulu, přičemž v post game je několik podmínek k dosahování, a jednou z nich je i maximální hodnota linku hlavní postavy se všemi Eeveelucemi. Toto všechno tedy způsobilo, že hru prozatím odkládám – a třeba se k ní někdy vrátím s cílem dohrát ji „správným“ způsobem i s post game obsahem (i když nejspíše ne).  

Nicméně mimo tyto nedostatky je hra dostatečně zábavná na to, aby se v ní daly zkoušet všemožné různé způsoby průchodu, skýtá slušné množství kombinací skillů, abilit, útoků a typových výhod, přičemž není extrémně náročná a zároveň poskytuje velkou volnost. Díky tomu, že příliš netlačí na pilu, je také více odpočinková než jiné taktické hry, které jdou z jedné bitevní mapy do druhé a to jediné, co mezitím chtějí po hráčovi, je neustálý upgrade výbavy.
Takže Conquest je pro mě aktuálně vítaným zpestřením na poli taktických her. Vůbec bych se nezlobil, kdyby vyšel nějaký remake či podobně zaměřená hra na Switch, ten potenicál zábavy je obrovský a kultovní status mezi fanoušky zasloužený.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.