Jestli rádi krájíte veky, tak tahle hříčka je pro přesně pro vás. Až na to, že se nejedná o pečivo, nýbrž o hmyz, a první písmeno „V“ je velké. Jak úžasné zjištění bylo, že na tak malém prostoru mrňavého čtverce se dá odehrát tak velké drama a přitom s opakovanou radostí. Into the Breach má svižnou hratelnost, hravou estetiku pixel artu a úplně v pohodě strčí do kapsy různé jiné známější taktické hry.  

Nějak se stalo, že jsem na ni narazil při hledání taktických mecha her; a taky na fakt, že hra vyšla ve slušivé krabičce na Switch i s nějakými samolepkami, plakátkem a manuálem. Takže bylo jasné, že ji potřebuji mít. Akorát ta moje kopie mi musela přijít z Austrálie, protože levnější jsem jinde nenašel.  

První krůčky ve hře jsem se učil na normální obtížnost a prostě to nešlo a nešlo. Po pátém nezdařeném pokusu jsem přepnul na easy a najednou to po dvou hodinkách vyhodilo výhru, hra byla dokončena. Zjistil jsem, že si mohu za nějak vydělané mince koupit několik dalších týmů, a namátkou jsem zkusil další průchod s kombinovanou partou, který mi také vyšel, a navíc to byla trošku jiná zábava. Cítil jsem, že mi přemýšlení a uvažování jde o něco lépe a už jsem se naučil více počítat se schopnostmi pilotů i s celkovou hratelností. Další průchod na normální obtížnost mi také konečně vyšel, ale byla to výzva. Tu jsem objevil kouzlo in-game achievementů s mincovními odměnami, a náhle se mi otevřely další dveře a já v tom byl po uši.  

Je neuvěřitelné, co všechno se naskládalo do tak skromného prostoru. Jeden tříčlenný tým střídá jiný, k dispozici mají plejádu různých útoků a schopností, čas od času jsou některé mise těžší než jiné nebo se prostě projeví hloupá náhoda, jindy zase krásně vyjde celoplošná sofistikovaná past na nepřítele a vždy je to parádní pocit, když se mapa úplně vyčistí od hmyzu. To vše za doprovodu rytmické, melodické hudby, která skvěle podněcuje k vymýšlení zoufalých kliček mezi políčky nepřátel.  

Obtížnost je zde zásadní – nelze ukládat, nelze resetovat celou misi, nelze vracet tahy. Maximálně se může jednou (či dvakrát se schopností) resetovat tah na každém bojišti. Cestou je třeba vyhledávat a vyzobávat spadlé záchranné moduly s cennou odměnou, která přilepší upgradem, pilotem nebo novou zbraní do arzenálu. Cesta vede přes dva až čtyři svižné ostrovy, načež se záchrana lidstva odehraje ještě na jednom dalším. Asi za dvě hodinky je hotovo a je možno začít zase znovu s jinými podmínkami. Po čase už jsem to měl tak naučené, že jsem dokázal odehrát i hard obtížnost (a zrovna s leteckým týmem).
Unfair obtížnost už jsem nezkoušel, jen jsem si vyzobal všechny piloty, achievementy a získal všechny mince. Můj finální průchod jsem si osvěžil s týmem tří stejných mechů Exchange mech (ze skvadry Bombermechs), což byla ohromná zábava, jen se mi takto příliš nedařilo plnit ty mise s odolnějšími fialovými bossy. Nicméně jsem dost rád, že jsem si mohl zahrát tak nápaditou taktickou hru (minulou hru od tohoto vývojáře jsem doposud neznal). Jo a na Switchi se to hraje parádně. Mimochodem, pořadí tahů nepřátel na bojišti se dá zobrazit stisknutím pravého joy-conu, což je náramně užitečná věc. Hru jsem odehrál během pobytu na chatě.  

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba celkem: 70+ hodin
Všichni piloti ve hře získáni
Mince: 70/70
In-game achievementy: 70/70
Nejvyšší skóre: 19037 (normál)
Můj oblíbený pilot: Camila Vera