Kdysi, po dohrání Brütal Legend, jsem si řekl, že od Double Fine Productions musím minimálně vyzkoušet všechny hry, už jen kvůli přístupu studia k herní tvorbě, takže s letošní Herní výzvou byl Costume Quest jasnou volbou pro kategorii her, které mají mít něco společného se svátkem Halloween.
Dohrát Costume Quest se splněním téměř všech achievementů zabralo zhruba 8 hodin pohodového hraní. Během něho vyrazila dvojčata Wren a Reynold na halloween (nenapadá mě lepší výraz) koledovat v doma poslepovaných kostýmech s jasným plánem – nabrat co nejvíce sladkostí. Plány se ale hned zkraje zhroutily, když banda sladkostmi posedlých monster unesla Reynolda převlečeného právě za jakousi neidentifikovatelnou sladkost, tašku na sladkosti či něco podobného. Wren přesvědčená, že svého brata může šikanovat pouze ona, tak neměla na výběr a vydala se na epickou pouť za jeho záchranou.
Během večerní pouti prozkoumala postupně tři oblasti – předměstí, obchodní centrum a venkov. V každé pomohla řadě lidí a splnila přiměřené množství vedlejších úkolů a aktivit. Potkala nové přátele, kteří zrovna neměli nic lepšího na práci a rozhodli se, že jí pomohou najít bratra a zatrhnout monstrům jejich hromadění sladkostí. Společně s nimi poslepovala a prostřídala mnoho různých kostýmů, a tyto polepovala různými nálepkami, které dělaly kostýmy mocnější. Ale hlavně a zejména, posbírali mnoho (tisíce) sladkostí koledováním, vítězstvím v mnoha tahových soubojích a samozřejmě, to dá rozum, válejících se po zemi, v odpadkových koších, poštovních schránkách a všeho dalšího, do čeho se dalo praštit taškou.
V soubojích se děti vtělily do obrovských verzí kostýmů, které měly zrovna na sobě, a tedy v roli obrovského transformera s raketami, patriotické sochy svobody či duhového jednorožce se utkávaly s obdobně obřími monstry – zejména různými variacemi “goblinů”. Souboje byly tahové, kdy vždy jedna strana konfliktu udělila údery, aby je mohla následně zase obdržet. Údery byly ozvláštněné několika druhy quick-time eventů, které mohly útok posílit, což z počátku nemělo příliš smysl, ale s levelováním postav bylo stále znatelnější, resp. posílit obranu, což bylo naopak nezbytné, protože rozdíl v obdrženém zranění byl poměrně zásadní pro výdrž vašich svěřenců. Dále se kostýmům po několika kolech boje nabyla zvláštní schopnost, přičemž každý kostým měl jinou. Útočné typy zvláštní útok, obranné speciální obranu a podpůrné různé efekty, včetně léčení. Souboje byly poměrně jednoduché a ke konci dost repetitivní, ale vzhledem k délce hry a občasnému ozvláštnění bossem, to zase tak nevadilo.
A nakonec… pozor spoiler… se vše podařilo a po dokončení dětského dobrodružství a poražení hlavního záporáka si všichni přátelé rozdělili koledu a dali si do nosu.
Hra staví zejména na originálním pojetí, pokusu o dětský pohled na svět, prezentaci a humoru, který samozřejmě nemusí být pro každého. Rozhodně nečekejte žádné propracované RPG mechaniky, svižnou akci, řešení logických úloh či rozsáhlé rozhovory.
Jde o milé RPG (ve smyslu dětského role-playingu „já jsem nindža a dělám pufff a ty jednorožec, co střílí duhu“) s téměř ideální délkou i pro achievement huntery.
Dohrát Costume Quest se splněním téměř všech achievementů zabralo zhruba 8 hodin pohodového hraní. Během něho vyrazila dvojčata Wren a Reynold na halloween (nenapadá mě lepší výraz) koledovat v doma poslepovaných kostýmech s jasným plánem – nabrat co nejvíce sladkostí. Plány se ale hned zkraje zhroutily, když banda sladkostmi posedlých monster unesla Reynolda převlečeného právě za jakousi neidentifikovatelnou sladkost, tašku na sladkosti či něco podobného. Wren přesvědčená, že svého brata může šikanovat pouze ona, tak neměla na výběr a vydala se na epickou pouť za jeho záchranou.
Během večerní pouti prozkoumala postupně tři oblasti – předměstí, obchodní centrum a venkov. V každé pomohla řadě lidí a splnila přiměřené množství vedlejších úkolů a aktivit. Potkala nové přátele, kteří zrovna neměli nic lepšího na práci a rozhodli se, že jí pomohou najít bratra a zatrhnout monstrům jejich hromadění sladkostí. Společně s nimi poslepovala a prostřídala mnoho různých kostýmů, a tyto polepovala různými nálepkami, které dělaly kostýmy mocnější. Ale hlavně a zejména, posbírali mnoho (tisíce) sladkostí koledováním, vítězstvím v mnoha tahových soubojích a samozřejmě, to dá rozum, válejících se po zemi, v odpadkových koších, poštovních schránkách a všeho dalšího, do čeho se dalo praštit taškou.
V soubojích se děti vtělily do obrovských verzí kostýmů, které měly zrovna na sobě, a tedy v roli obrovského transformera s raketami, patriotické sochy svobody či duhového jednorožce se utkávaly s obdobně obřími monstry – zejména různými variacemi “goblinů”. Souboje byly tahové, kdy vždy jedna strana konfliktu udělila údery, aby je mohla následně zase obdržet. Údery byly ozvláštněné několika druhy quick-time eventů, které mohly útok posílit, což z počátku nemělo příliš smysl, ale s levelováním postav bylo stále znatelnější, resp. posílit obranu, což bylo naopak nezbytné, protože rozdíl v obdrženém zranění byl poměrně zásadní pro výdrž vašich svěřenců. Dále se kostýmům po několika kolech boje nabyla zvláštní schopnost, přičemž každý kostým měl jinou. Útočné typy zvláštní útok, obranné speciální obranu a podpůrné různé efekty, včetně léčení. Souboje byly poměrně jednoduché a ke konci dost repetitivní, ale vzhledem k délce hry a občasnému ozvláštnění bossem, to zase tak nevadilo.
A nakonec… pozor spoiler… se vše podařilo a po dokončení dětského dobrodružství a poražení hlavního záporáka si všichni přátelé rozdělili koledu a dali si do nosu.
Hra staví zejména na originálním pojetí, pokusu o dětský pohled na svět, prezentaci a humoru, který samozřejmě nemusí být pro každého. Rozhodně nečekejte žádné propracované RPG mechaniky, svižnou akci, řešení logických úloh či rozsáhlé rozhovory.
Jde o milé RPG (ve smyslu dětského role-playingu „já jsem nindža a dělám pufff a ty jednorožec, co střílí duhu“) s téměř ideální délkou i pro achievement huntery.
Československo 38–89: Atentát