Když jsem se v třiatřiceti jakožto naprostý RPG anál-fabet rozhodoval, kterým RPG se nechám odpanit, Mass Effect měla být jasná volba… Jenže já zvolil Vampire: The Masquerade - Bloodlines, takže k Mass Effectu jsem se dostal po dalších dvou letech a uááá, proč jsem tyhle hry nehrál dřív?!
Milovník čistokrevných izometrických RPG ze mě asi nikdy nebude, ovšem cesta od sofistikovanějších akčních her typu System Shock, přes polo-RPG jako Deus Ex nevyhnutelně vede k akčním RPG ve stylu Mass Effect. V konceptu jednotlivých planet a vesmírných stanic poznávám koncept city hubů z Deus Ex, neztrácím se tedy v přespříliš otevřeném prostoru. Ve srozumitelných konverzacích zvládám udržet moč i myšlenku a nestává se mi, že bych si ledabylou péčí o skill pointy své tříčlenné družiny uzamknul některou z alternativ možného postupu vpřed. Mass Effect je hra, jež není RPG prvků otrokem, naopak je možná v tomto ohledu na hráče až příliš nenáročná.
Mass Effect na obrazovce rozprostírá fascinující, komplexní sci-fi svět, který vyvolá nejednu vzpomínku na seriálové kousky typu Battlestar Galactica. Zpočátku objevujete opulentní sídlo všech národů a ras zvané Citadela, v doprovodných textech studujete budoucí historii politického galaktického uspořádání a objevujete nové technologické vymoženosti, kterých se jistě roku 2183 dočkáme. V zájmu pozvolného objevování vůbec nevadí, že prvotní úkoly se týkají drobností jako „promluv s osobou X“, „přines objekt Y“. Objevování vizuálně pestrých planet je také zhruba do poloviny hry zajímavé. Později už doplácí na to, že side questy jsou jak přes kopírák, a dokonce jsou v nich použity identické budovy, které je nutno totožným způsobem vystřílet.
Pokud bychom chtěli přísně analyzovat příběh Mass Effect, zbytečně bychom sami sobě ubírali na zábavě. Dějová linka hrdinného vojáka na cestě za záchranou lidstva (a dalších ras) tedy už někdy byla, ale u Mass Effect funguje skvěle v prvé řadě proto, že je zasazena do atraktivního sci-fi světa, který je právě v rozkvětu – dějí se v něm velké věci a vy se stáváte jejich hybatelem. Jako zpestření pak slouží řada osobních příběhů postav, které na své cestě potkáte. Noveria je nejlepším příkladem svobody rozhodování hráče. Může jít o úplnou drobnost jako je doručení balíčku, ale to vy se rozhodujete, zda misi přijmete, nebo zadavatele rovnou odpálkujete, pak zda jej napráskáte šéfovi, nebo za balík vycashujete víc přímo u jeho příjemce. A co třeba si jej nechat?
Z hlediska hratelnosti obsahuje Mass Effect překvapivě hodně akce. Pocit ze střelby se s postupným získáváním lepších verzí zbraní a upgradů rapidně zlepšuje. Musím říct, že na konci hry jsem si hru docela užíval i jako klasickou střílečku z třetí osoby. Nicméně management zbraní, předmětů a surovin rozhodně není zpracován nejlépe. Jednotlivých verzí zbraní je až přespříliš, resp. hra vás nenutí dostatečně k vylepšování a už vůbec ne k nakupování, přestože shopkeeper je na každém rohu. Osobně jsem nikdy nic nenakoupil a omni-gel využil jen na konci z lenosti. Přesná muška by v RPG hře nemusela být jediným nástrojem k úspěšnému dohrání. Ocenil bych, kdyby se více přitlačilo na nutnost používání vedlejších skillů.
Sečteno a podtrženo, byla to úžasná jízda a nemyslím tím jen vesmírnou šestikolku Mako. Už teď se nemůžu dočkat až se do velkolepého vesmírného světa Mass Effect ponořím znova v jeho pokračováních. Ta naléhavost, intenzita, katarze a hladký gameplay tam prostě je. Plný dojmů přemítám, zda závěrečné hodnocení ještě nezvýšit, neboť právě ten pocit, kdy v nás hra, či film, či kniha něco zanechají i po svém konci, přesně chceme…
Milovník čistokrevných izometrických RPG ze mě asi nikdy nebude, ovšem cesta od sofistikovanějších akčních her typu System Shock, přes polo-RPG jako Deus Ex nevyhnutelně vede k akčním RPG ve stylu Mass Effect. V konceptu jednotlivých planet a vesmírných stanic poznávám koncept city hubů z Deus Ex, neztrácím se tedy v přespříliš otevřeném prostoru. Ve srozumitelných konverzacích zvládám udržet moč i myšlenku a nestává se mi, že bych si ledabylou péčí o skill pointy své tříčlenné družiny uzamknul některou z alternativ možného postupu vpřed. Mass Effect je hra, jež není RPG prvků otrokem, naopak je možná v tomto ohledu na hráče až příliš nenáročná.
Mass Effect na obrazovce rozprostírá fascinující, komplexní sci-fi svět, který vyvolá nejednu vzpomínku na seriálové kousky typu Battlestar Galactica. Zpočátku objevujete opulentní sídlo všech národů a ras zvané Citadela, v doprovodných textech studujete budoucí historii politického galaktického uspořádání a objevujete nové technologické vymoženosti, kterých se jistě roku 2183 dočkáme. V zájmu pozvolného objevování vůbec nevadí, že prvotní úkoly se týkají drobností jako „promluv s osobou X“, „přines objekt Y“. Objevování vizuálně pestrých planet je také zhruba do poloviny hry zajímavé. Později už doplácí na to, že side questy jsou jak přes kopírák, a dokonce jsou v nich použity identické budovy, které je nutno totožným způsobem vystřílet.
Pokud bychom chtěli přísně analyzovat příběh Mass Effect, zbytečně bychom sami sobě ubírali na zábavě. Dějová linka hrdinného vojáka na cestě za záchranou lidstva (a dalších ras) tedy už někdy byla, ale u Mass Effect funguje skvěle v prvé řadě proto, že je zasazena do atraktivního sci-fi světa, který je právě v rozkvětu – dějí se v něm velké věci a vy se stáváte jejich hybatelem. Jako zpestření pak slouží řada osobních příběhů postav, které na své cestě potkáte. Noveria je nejlepším příkladem svobody rozhodování hráče. Může jít o úplnou drobnost jako je doručení balíčku, ale to vy se rozhodujete, zda misi přijmete, nebo zadavatele rovnou odpálkujete, pak zda jej napráskáte šéfovi, nebo za balík vycashujete víc přímo u jeho příjemce. A co třeba si jej nechat?
Z hlediska hratelnosti obsahuje Mass Effect překvapivě hodně akce. Pocit ze střelby se s postupným získáváním lepších verzí zbraní a upgradů rapidně zlepšuje. Musím říct, že na konci hry jsem si hru docela užíval i jako klasickou střílečku z třetí osoby. Nicméně management zbraní, předmětů a surovin rozhodně není zpracován nejlépe. Jednotlivých verzí zbraní je až přespříliš, resp. hra vás nenutí dostatečně k vylepšování a už vůbec ne k nakupování, přestože shopkeeper je na každém rohu. Osobně jsem nikdy nic nenakoupil a omni-gel využil jen na konci z lenosti. Přesná muška by v RPG hře nemusela být jediným nástrojem k úspěšnému dohrání. Ocenil bych, kdyby se více přitlačilo na nutnost používání vedlejších skillů.
Sečteno a podtrženo, byla to úžasná jízda a nemyslím tím jen vesmírnou šestikolku Mako. Už teď se nemůžu dočkat až se do velkolepého vesmírného světa Mass Effect ponořím znova v jeho pokračováních. Ta naléhavost, intenzita, katarze a hladký gameplay tam prostě je. Plný dojmů přemítám, zda závěrečné hodnocení ještě nezvýšit, neboť právě ten pocit, kdy v nás hra, či film, či kniha něco zanechají i po svém konci, přesně chceme…
