The Council je hodně specifickou adventurou, za kterou stojí francouzské studio Big Bad Wolf. Jeho jádro tvoří lidé, kteří se rozhodli opustit studio Cyanide a věnovat se vlastnímu projektu. Dříve se podíleli spíše na akčních hrách a RPG, tentokrát se však chtěli věnovat něčemu méně akčnějšímu a zaměřit se na to, co jim šlo nejlépe – příběh. Navíc ale neměli v plánu úplně žánr RPG opustit, ale spíše se pokusit převést bojové mechaniky do způsobu vyprávění. A jak se jim to podařilo? Musím uznat, výsledek je to vskutku zajímavý.
Ocitáme se v roce 1793 v kůži lehce rozmazleného francouzského aristokrata jménem Luis de Richet. Ten je společně se svou matkou Sarah součástí tajemného uskupení Zlatý řád, přesněji řečeno je jeho matka hlavou francouzské odnože. Pohybujeme se v období, kdy to v Evropě vře, ve Francii právě probíhá Velká francouzská revoluce. Ale je za tím ještě něco víc? Jednoho dne dostáváme pozvání od britského lorda Williama Mortimera na jeho panství s informací, že se zde ztratila vaše matka, která tam byla na návštěvě a nedaří se ji najít. Vydáváme se tedy na soukromý ostrov nedaleko anglického pobřeží, kde je na skále postaveno lordovo impozantní sídlo. A už při příjezdu zjišťujeme, že tu nejsme sami. Naopak, sestava návštěvníků je skutečně exkluzivní. Schází se zde totiž ta nejvýznamnější smetánka celého světa včetně amerického prezidenta George Washingtona či vycházející francouzské vojenské hvězdičky Napoleona Bonaparte. Každý z nich sem přijíždí s vlastní motivací, cílem je však tajemné shromáždění, které pořádá právě lord Mortimer. A vy nejspíše máte na tomto shromáždění nahradit matku… Že by přeci jen bylo něco pravdy na těch konspiračních teoriích, že náš svět už po staletí řídí jen úzká skupina vyvolených?
Každopádně už krátce po příjezdu na tajemný ostrov je možné vidět, že The Council není ledajaká hra. A úvodní sekvence pomáhají pochopit její vlastní mechaniky, protože pochopit systém jednání, voleb a různých schopností není úplně jednoduchý. Už záhy po začátku si totiž musíte vybrat jednu ze tří základních specializací, kterou se vaše postava vydá – jestli budete diplomat, okultista nebo detektiv. Na základě této volby se vám otevřou základní schopností daného směru. Každá z rolí má svých pět vlastních schopností, přičemž každá z těchto schopností může být až na třech různých úrovňových stupních. Tyto stupně můžete povyšovat získáváním jednotlivých bodů v průběhu hraní, přičemž tyto získané body můžete přidělovat i schopnostem mimo váš původně zvolený obor, jen to bude náročnější a nákladnější. Všechny schopnosti svého oboru totiž můžete využívat okamžitě, u schopností jiných oborů je nejdříve musíte povýšit na první level.
A k čemu vlastně jsou tyto schopnosti? Pomáhají vám rozvíjet svoji vlastní osobnost. Můžete je využít při různých činnostech – etiketu, politiku či přesvědčování při rozhovorech s ostatními postavami, lingvistiku, vědu či okultismus zase při zkoumání různých knih či obrazců. Variabilita využitelnosti těchto schopností a dovedností je opravdu velká. Za každé jejich využití však musíte zaplatit formou bodů snahy. Těch máte průběžně jen omezené množství a tak je potřeba pořádně promýšlet, na co je spotřebujete. Schopnosti na vyšší úrovni pak stojí méně bodů snahy či jejich využití může být dokonce zdarma. V tu chvíli přichází na řadu i falešné stopy, kdy můžete tyto body zbytečně vypotřebovat na činnosti, které vám moc nepomohou. K dispozici jsou navíc čtyři lahvičky, které vám mohou v dalším průběhu hodně vypomoci – med doplní dva body snahy, ďáblův trn vám dokáže odhalit silná i slabá místa ostatních postav, zlatý elixír zbavuje vaše tělo negativních elementů (nevolnost, únava, úzkost apod.), karmelitánská voda pak umožňuje využití první následně použité schopnosti úplně zdarma, bez jakékoliv ztráty bodů snahy. Každou z těchto lahviček můžete v jednu chvíli nést maximálně v pěti kouscích. Kromě toho nesmíme zapomínat také na talenty, což je čtyřicítka různých speciálních talentů postavy, které lze naplňovat v průběhu hraní svými činy. Za odměnu pak získáváte body, které se přidělují daným schopnostem a pomáhají pak ke zvyšování jejich levelů.
Že to zní moc překomplikovaně? Uznávám, zní to překomplikovaně a v úvodu z toho hráč je častokrát také hodně zmatený. Hlavně už od úvodu si musí vybrat jednu z rolí a přidělovat body jednotlivým schopnostem, aniž by pořádně věděl, jak celá mechanika hry funguje. S postupujícím časem však do tohoto systému proniknete a zjistíte, že je navržený vskutku úžasně. Hra je rozdělena na pět epizod, které vycházely zhruba s dvouměsíčním rozdílem a každá z těchto epizod je rozdělena na tři kapitoly. Na konci každé kapitoly se zhodnotí vaše dosavadní úsilí, na základě úspěšných činností pak dostanete zkušenostní body, které pomáhají posunout vaši postavu na vyšší level. S každým novým levelem pak dostáváte k dispozici čtyři body, které můžete rozdělit mezi své schopnosti. Na konci každé kapitoly si také můžete přečíst jednu ze sesbíraných knih (později jich můžete číst i víc naráz), která vám také pomůže navýšit body u určitých konkrétních schopností. A návdavkem dostanete celkem efektní přehled toho, co se v dané kapitole událo, co se vám podařilo, co se vám nepodařilo a jaké možné varianty vývoje děje jste minuli.
A teď přicházíme k tomu nejlepšímu. Na rozdíl od her od Telltale či podobných jiných pokusů, zde vaše chování skutečně ovlivňuje celý příběh! Každý detail se tady počítá. Rozhovory s jednotlivými postavami můžete vést různým směrem, využíváním svých schopností z nich můžete získat různé informace. S některými postavami se skoro nemusíte potkat, můžete hrát na jejich ego či naopak se k nim chovat hulvátsky. V určitých místech pak dochází i ke konfrontaci s konkrétní osobou, kde musíte volením správných odpovědí dosáhnout toho, že vám prozradí, co sama nechce či se přidá na vaši stranu. Že se vám to nepodaří? Nevadí, hra jde dál, ale bude si to setsakramentsky dobře pamatovat. Vy naopak můžete získaných poznatků využit při důležitých rozhodnutích. Všechno má své konsekvence a vaše volby se mohou projevit až mnohem později. Ruku v ruce s tím jde skutečně bravurně napsaný mnohavrstevný poutavý příběh. Každá z přítomných postav je skutečně do detailu propracovaná, má svoji historii, vlastnosti či chování, které se s průběhem hry a chováním vás i ostatních postav vyvíjí. Jde vidět, že si tvůrci dali hodně záležet na detailech a historické věrohodnosti, kromě světově známých Washingtonovi či Bonapartovi se setkáme s dalšími méně známými postavami, které však mají reálné podklady nejen z dob konce osmnáctého století. Když už jsme u těch reálií, lord Mortimer je nejen výstřední boháč, ale také vášnivý sběratel umění, takže v jeho sídle nalezneme řadu historických dokumentů, předmětů a dokonce obrazů světoznámých autorů, jež jsou ve velké míře založené na reálných podkladech.
A jak se to celé hraje? Ze začátku se hlavně seznamujete s prostředím Mortimerova sídla, debatujete s jednotlivými postavami a získáváte o nich základní informace. Procházíte jednotlivé místnosti, sbíráte pomocné lahvičky a při hledání své matky se snažíte zjistit, o co zde skutečně jde. Tyto debaty s jednotlivými státníky, hra na kočku a na myš, politické intriky a stavy, kdy skutečně nevíte, komu se dá věřit a kdo na vás chce ušít nějakou habaďůru, to vše je mistrně dotaženo k dokonalosti. Poklidný a místy až rozvláčný úvod začíná nabírat na obrátkách, začínají se dít zajímavé věci, které několikrát obrátí vaše představy o tom, co by mohla celá tato seance představovat a s kým by bylo radno spolupracovat. Do toho přichází na řadu i některé puzzly, které variují od relativně jednoduchých až po ty skutečně náročné. V těchto případech vám pomůže znalost historie, starých řeckých bohů, biblických událostí či latiny. Spoustu informací samozřejmě můžete vyčíst z různých knih, obrazů či využít svých získaných schopností, které vám pomohou popostrčit ke zdárnému cíli. I zde ale platí, že ne každý z těchto puzzlů je nutné vyřešit správně…
Celou hrou se poté táhne skutečně napínavá atmosféra podnícená vydařenými zvukovými efekty a tajemnou hudbou. Když už jsem nakousl tuto část, zmíním se o technickém zpracování. Ve hře se pohybujete v third person pohledu zpoza zad hlavní postavy, kdy tradičně chodíte pomocí klávesnice a prostřednictvím myši otáčíte kamerou a klikáte na modré tečky, které značí, že s danou postavou či předmětem je možná interakce. Ta pak opět probíhá prostřednictvím myši. Graficky hra vypadá velice dobře, je specificky stylizovaná s realistickým důkladně propracovaným prostředím celého panství a místy trochu karikaturně zvýrazněnými postavami, které nemusí sednout každému. Osobně jsem se nesetkal se žádnými záseky či trháním animací, které bylo hře v době vydání vyčítáno. Stejně tak mi nepřišel nijak extra špatný dabing ani animace, i když se v tomto ohledu nejedná o žádné extra dílo a místy postavy opravdu vypadají trochu uměle, svůj účel to plní a pomáhá to dotvářet obskurní atmosféru.
Osobně si myslím, že velkou nevýhodou této hry může být její epizodický formát, tedy hraní epizod s většími časovými intervaly. Sám jsem odjel celou hru na jeden zátah a nedovedu si představit, že bych si měl dávat mezi jednotlivými epizodami dvouměsíční pauzu. Hra je postavena skutečně na sebemenších detailech a jednotlivých nuancích, kdy je dobré si pamatovat, co která postava kdy řekla a jaké události se staly. Když pečlivě posloucháte všechny rozhovory a důkladně pročítáte či prohlížíte dostupné materiály, dokážete si dát do souvislostí spoustu věcí a událostí, které by jinak mohly vypadat nelogicky. A některé vypadají nelogicky i tak, v některých částech hry jste se totiž rozhodli vydat cestou, která vás o určité spojitosti připravila. Vždycky jsem si nad ránem při usínání po dohrání určité části v hlavě sumíroval, co vše jsem se dozvěděl, jak vše probíhalo a přemýšlel, kterým směrem bych se měl při dalším hraní ubírat. Už dlouho se mi nějaká hra nedokázala takhle intenzivně propašovat do mé mysli.
Samozřejmě, ukočírovat takto rozvětvený příběh, aby dával smysl a udržel se v rámci možností po kupě, je skoro nadlidský úkol. Myslím si, že se to tvůrcům podařilo a drtivá většina hry je napsaná skutečně skvěle a drží pohromadě. Je pravdou, že závěr je místy možná trochu uspěchaný a někdy i může působit lehce zmateněji, při tom všem možném větvení to ale není takové překvapení a za sebe musím říct, že konečný výsledek je skutečně velmi podařený. Já jsem se po celou hru hodně bavil a těšil se, co bude dál. Je pravdou, že chvíli trvalo, než jsem pochopil fungování jednotlivých mechanik hry a dokázal je naplno ocenit a využít. Je také škoda, že se vše odehrávalo na relativně malém prostoru Mortimerova panství, i když tady chápu, že hlavním důvodem je variabilnost celého příběhu a nutnost vše udržet v rozumných mantinelech. Osobně nemám moc rád rozvětvování příběhů, nemám rád, když o něco z tvůrci zamýšleného a vytvořeného obsahu přijdu. Já rád pročítám a sleduju všechno, co jde, abych měl maximum informací. To u této hry nejde, nikdy nemůžete vědět vše. To mi hlavně v úvodu hodně vadilo, nakonec jsem ale kouzlu voleb podlehl a užíval si to naplno. Další vadou na kráse bylo z mého pohledu občas nutné hledání jednotlivých lahviček, které se v některých fázích ukázaly jako hodně nedostatkové zboží. Díky rozvětvenosti příběhu je na stole také otázka replayability. Každou kapitolu či epizodu si můžete po dohrání zkusit zahrát znovu, přičemž při tomto opětovném hraní dostanete možnost přeskakovat rozhovory, takže můžete již známá místa projít přeci jen rychleji. Při prvním hraní ale toto přeskakování není možné, což je ale výhodou, protože tak máte vlastně vnucený dostatek prostoru na vstřebání získaných informací.
Pokud bych to měl nějak sesumírovat, The Council je unikátní adventura s RPG prvky, kdy využíváte získané vlastnosti k objevování nových skutečností a hýbání s dějem, přičemž vaše činnosti a volby výrazným způsobem ovlivňují nejen samotný konec, ale i průběh jednotlivých kapitol. Rozhodne to není hra pro každého, ale kdo se rád piplá v detailech, chce se něco přiučit z historie a sám si určuje směr vývoje velmi umně napsaného příběhu, tomu můžu hru jednoznačně doporučit.
Jedná se o hodnocení za celou sérii.
Ocitáme se v roce 1793 v kůži lehce rozmazleného francouzského aristokrata jménem Luis de Richet. Ten je společně se svou matkou Sarah součástí tajemného uskupení Zlatý řád, přesněji řečeno je jeho matka hlavou francouzské odnože. Pohybujeme se v období, kdy to v Evropě vře, ve Francii právě probíhá Velká francouzská revoluce. Ale je za tím ještě něco víc? Jednoho dne dostáváme pozvání od britského lorda Williama Mortimera na jeho panství s informací, že se zde ztratila vaše matka, která tam byla na návštěvě a nedaří se ji najít. Vydáváme se tedy na soukromý ostrov nedaleko anglického pobřeží, kde je na skále postaveno lordovo impozantní sídlo. A už při příjezdu zjišťujeme, že tu nejsme sami. Naopak, sestava návštěvníků je skutečně exkluzivní. Schází se zde totiž ta nejvýznamnější smetánka celého světa včetně amerického prezidenta George Washingtona či vycházející francouzské vojenské hvězdičky Napoleona Bonaparte. Každý z nich sem přijíždí s vlastní motivací, cílem je však tajemné shromáždění, které pořádá právě lord Mortimer. A vy nejspíše máte na tomto shromáždění nahradit matku… Že by přeci jen bylo něco pravdy na těch konspiračních teoriích, že náš svět už po staletí řídí jen úzká skupina vyvolených?
Každopádně už krátce po příjezdu na tajemný ostrov je možné vidět, že The Council není ledajaká hra. A úvodní sekvence pomáhají pochopit její vlastní mechaniky, protože pochopit systém jednání, voleb a různých schopností není úplně jednoduchý. Už záhy po začátku si totiž musíte vybrat jednu ze tří základních specializací, kterou se vaše postava vydá – jestli budete diplomat, okultista nebo detektiv. Na základě této volby se vám otevřou základní schopností daného směru. Každá z rolí má svých pět vlastních schopností, přičemž každá z těchto schopností může být až na třech různých úrovňových stupních. Tyto stupně můžete povyšovat získáváním jednotlivých bodů v průběhu hraní, přičemž tyto získané body můžete přidělovat i schopnostem mimo váš původně zvolený obor, jen to bude náročnější a nákladnější. Všechny schopnosti svého oboru totiž můžete využívat okamžitě, u schopností jiných oborů je nejdříve musíte povýšit na první level.
A k čemu vlastně jsou tyto schopnosti? Pomáhají vám rozvíjet svoji vlastní osobnost. Můžete je využít při různých činnostech – etiketu, politiku či přesvědčování při rozhovorech s ostatními postavami, lingvistiku, vědu či okultismus zase při zkoumání různých knih či obrazců. Variabilita využitelnosti těchto schopností a dovedností je opravdu velká. Za každé jejich využití však musíte zaplatit formou bodů snahy. Těch máte průběžně jen omezené množství a tak je potřeba pořádně promýšlet, na co je spotřebujete. Schopnosti na vyšší úrovni pak stojí méně bodů snahy či jejich využití může být dokonce zdarma. V tu chvíli přichází na řadu i falešné stopy, kdy můžete tyto body zbytečně vypotřebovat na činnosti, které vám moc nepomohou. K dispozici jsou navíc čtyři lahvičky, které vám mohou v dalším průběhu hodně vypomoci – med doplní dva body snahy, ďáblův trn vám dokáže odhalit silná i slabá místa ostatních postav, zlatý elixír zbavuje vaše tělo negativních elementů (nevolnost, únava, úzkost apod.), karmelitánská voda pak umožňuje využití první následně použité schopnosti úplně zdarma, bez jakékoliv ztráty bodů snahy. Každou z těchto lahviček můžete v jednu chvíli nést maximálně v pěti kouscích. Kromě toho nesmíme zapomínat také na talenty, což je čtyřicítka různých speciálních talentů postavy, které lze naplňovat v průběhu hraní svými činy. Za odměnu pak získáváte body, které se přidělují daným schopnostem a pomáhají pak ke zvyšování jejich levelů.
Že to zní moc překomplikovaně? Uznávám, zní to překomplikovaně a v úvodu z toho hráč je častokrát také hodně zmatený. Hlavně už od úvodu si musí vybrat jednu z rolí a přidělovat body jednotlivým schopnostem, aniž by pořádně věděl, jak celá mechanika hry funguje. S postupujícím časem však do tohoto systému proniknete a zjistíte, že je navržený vskutku úžasně. Hra je rozdělena na pět epizod, které vycházely zhruba s dvouměsíčním rozdílem a každá z těchto epizod je rozdělena na tři kapitoly. Na konci každé kapitoly se zhodnotí vaše dosavadní úsilí, na základě úspěšných činností pak dostanete zkušenostní body, které pomáhají posunout vaši postavu na vyšší level. S každým novým levelem pak dostáváte k dispozici čtyři body, které můžete rozdělit mezi své schopnosti. Na konci každé kapitoly si také můžete přečíst jednu ze sesbíraných knih (později jich můžete číst i víc naráz), která vám také pomůže navýšit body u určitých konkrétních schopností. A návdavkem dostanete celkem efektní přehled toho, co se v dané kapitole událo, co se vám podařilo, co se vám nepodařilo a jaké možné varianty vývoje děje jste minuli.
A teď přicházíme k tomu nejlepšímu. Na rozdíl od her od Telltale či podobných jiných pokusů, zde vaše chování skutečně ovlivňuje celý příběh! Každý detail se tady počítá. Rozhovory s jednotlivými postavami můžete vést různým směrem, využíváním svých schopností z nich můžete získat různé informace. S některými postavami se skoro nemusíte potkat, můžete hrát na jejich ego či naopak se k nim chovat hulvátsky. V určitých místech pak dochází i ke konfrontaci s konkrétní osobou, kde musíte volením správných odpovědí dosáhnout toho, že vám prozradí, co sama nechce či se přidá na vaši stranu. Že se vám to nepodaří? Nevadí, hra jde dál, ale bude si to setsakramentsky dobře pamatovat. Vy naopak můžete získaných poznatků využit při důležitých rozhodnutích. Všechno má své konsekvence a vaše volby se mohou projevit až mnohem později. Ruku v ruce s tím jde skutečně bravurně napsaný mnohavrstevný poutavý příběh. Každá z přítomných postav je skutečně do detailu propracovaná, má svoji historii, vlastnosti či chování, které se s průběhem hry a chováním vás i ostatních postav vyvíjí. Jde vidět, že si tvůrci dali hodně záležet na detailech a historické věrohodnosti, kromě světově známých Washingtonovi či Bonapartovi se setkáme s dalšími méně známými postavami, které však mají reálné podklady nejen z dob konce osmnáctého století. Když už jsme u těch reálií, lord Mortimer je nejen výstřední boháč, ale také vášnivý sběratel umění, takže v jeho sídle nalezneme řadu historických dokumentů, předmětů a dokonce obrazů světoznámých autorů, jež jsou ve velké míře založené na reálných podkladech.
A jak se to celé hraje? Ze začátku se hlavně seznamujete s prostředím Mortimerova sídla, debatujete s jednotlivými postavami a získáváte o nich základní informace. Procházíte jednotlivé místnosti, sbíráte pomocné lahvičky a při hledání své matky se snažíte zjistit, o co zde skutečně jde. Tyto debaty s jednotlivými státníky, hra na kočku a na myš, politické intriky a stavy, kdy skutečně nevíte, komu se dá věřit a kdo na vás chce ušít nějakou habaďůru, to vše je mistrně dotaženo k dokonalosti. Poklidný a místy až rozvláčný úvod začíná nabírat na obrátkách, začínají se dít zajímavé věci, které několikrát obrátí vaše představy o tom, co by mohla celá tato seance představovat a s kým by bylo radno spolupracovat. Do toho přichází na řadu i některé puzzly, které variují od relativně jednoduchých až po ty skutečně náročné. V těchto případech vám pomůže znalost historie, starých řeckých bohů, biblických událostí či latiny. Spoustu informací samozřejmě můžete vyčíst z různých knih, obrazů či využít svých získaných schopností, které vám pomohou popostrčit ke zdárnému cíli. I zde ale platí, že ne každý z těchto puzzlů je nutné vyřešit správně…
Celou hrou se poté táhne skutečně napínavá atmosféra podnícená vydařenými zvukovými efekty a tajemnou hudbou. Když už jsem nakousl tuto část, zmíním se o technickém zpracování. Ve hře se pohybujete v third person pohledu zpoza zad hlavní postavy, kdy tradičně chodíte pomocí klávesnice a prostřednictvím myši otáčíte kamerou a klikáte na modré tečky, které značí, že s danou postavou či předmětem je možná interakce. Ta pak opět probíhá prostřednictvím myši. Graficky hra vypadá velice dobře, je specificky stylizovaná s realistickým důkladně propracovaným prostředím celého panství a místy trochu karikaturně zvýrazněnými postavami, které nemusí sednout každému. Osobně jsem se nesetkal se žádnými záseky či trháním animací, které bylo hře v době vydání vyčítáno. Stejně tak mi nepřišel nijak extra špatný dabing ani animace, i když se v tomto ohledu nejedná o žádné extra dílo a místy postavy opravdu vypadají trochu uměle, svůj účel to plní a pomáhá to dotvářet obskurní atmosféru.
Osobně si myslím, že velkou nevýhodou této hry může být její epizodický formát, tedy hraní epizod s většími časovými intervaly. Sám jsem odjel celou hru na jeden zátah a nedovedu si představit, že bych si měl dávat mezi jednotlivými epizodami dvouměsíční pauzu. Hra je postavena skutečně na sebemenších detailech a jednotlivých nuancích, kdy je dobré si pamatovat, co která postava kdy řekla a jaké události se staly. Když pečlivě posloucháte všechny rozhovory a důkladně pročítáte či prohlížíte dostupné materiály, dokážete si dát do souvislostí spoustu věcí a událostí, které by jinak mohly vypadat nelogicky. A některé vypadají nelogicky i tak, v některých částech hry jste se totiž rozhodli vydat cestou, která vás o určité spojitosti připravila. Vždycky jsem si nad ránem při usínání po dohrání určité části v hlavě sumíroval, co vše jsem se dozvěděl, jak vše probíhalo a přemýšlel, kterým směrem bych se měl při dalším hraní ubírat. Už dlouho se mi nějaká hra nedokázala takhle intenzivně propašovat do mé mysli.
Samozřejmě, ukočírovat takto rozvětvený příběh, aby dával smysl a udržel se v rámci možností po kupě, je skoro nadlidský úkol. Myslím si, že se to tvůrcům podařilo a drtivá většina hry je napsaná skutečně skvěle a drží pohromadě. Je pravdou, že závěr je místy možná trochu uspěchaný a někdy i může působit lehce zmateněji, při tom všem možném větvení to ale není takové překvapení a za sebe musím říct, že konečný výsledek je skutečně velmi podařený. Já jsem se po celou hru hodně bavil a těšil se, co bude dál. Je pravdou, že chvíli trvalo, než jsem pochopil fungování jednotlivých mechanik hry a dokázal je naplno ocenit a využít. Je také škoda, že se vše odehrávalo na relativně malém prostoru Mortimerova panství, i když tady chápu, že hlavním důvodem je variabilnost celého příběhu a nutnost vše udržet v rozumných mantinelech. Osobně nemám moc rád rozvětvování příběhů, nemám rád, když o něco z tvůrci zamýšleného a vytvořeného obsahu přijdu. Já rád pročítám a sleduju všechno, co jde, abych měl maximum informací. To u této hry nejde, nikdy nemůžete vědět vše. To mi hlavně v úvodu hodně vadilo, nakonec jsem ale kouzlu voleb podlehl a užíval si to naplno. Další vadou na kráse bylo z mého pohledu občas nutné hledání jednotlivých lahviček, které se v některých fázích ukázaly jako hodně nedostatkové zboží. Díky rozvětvenosti příběhu je na stole také otázka replayability. Každou kapitolu či epizodu si můžete po dohrání zkusit zahrát znovu, přičemž při tomto opětovném hraní dostanete možnost přeskakovat rozhovory, takže můžete již známá místa projít přeci jen rychleji. Při prvním hraní ale toto přeskakování není možné, což je ale výhodou, protože tak máte vlastně vnucený dostatek prostoru na vstřebání získaných informací.
Pokud bych to měl nějak sesumírovat, The Council je unikátní adventura s RPG prvky, kdy využíváte získané vlastnosti k objevování nových skutečností a hýbání s dějem, přičemž vaše činnosti a volby výrazným způsobem ovlivňují nejen samotný konec, ale i průběh jednotlivých kapitol. Rozhodne to není hra pro každého, ale kdo se rád piplá v detailech, chce se něco přiučit z historie a sám si určuje směr vývoje velmi umně napsaného příběhu, tomu můžu hru jednoznačně doporučit.
Jedná se o hodnocení za celou sérii.
