Originální Duke Nukem 3D jsem hrál ve své době nesčetněkrát! Nejprve na počítačích kamarádů s různými HW konfiguracemi, počínaje 486DX a konče u Cyrix 200 MMX, později na svém prvním vlastním PC: AMD K6-233 MMX (1998).
To vše v minulém století, tedy v době kdy pro lásku k 3D akcím, jmenovitě Duke Nukem 3D, Shadow Warriors a Blood jsem byl ochoten ručně odnést (opakovaně) těžkou ocelovou bednu (case s vnitřnostmi), a ještě těžším 15", později 17" CRT monitorem ke kamarádům! Ano čtete správně, v době kdy nebyl internet a hrát kooperativně single player kampaň, znamenalo vynaložit mimořádné úsilí. Ačkoliv to bylo přemístění jen po sídlišti, relativně v blízkosti bydlište, i těch pár ulic dál se značně proneslo. Odměnou byl ovšem dokonalý zážitek s coop hraní ve dvou.
Duke Nukem 3D je bezpochyby (platí dodnes) jedna z nejlepších 3D akcí jaká se kdy urodila na herním poli. Kdybych měl doporučit jednu ze tří nejlepších 3D akcí jakou si lze zahrát, vévoda by rozhodně nechyběl! Duke si mě získal už tenkrát v devadesátkách, hráli to úplně všichni (nepřeháním), takový to byl fenomén, a kdo Duke nehrál, ten o něm min. slyšel od kamarádů a známých. Hrát Duka znamenalo mít sociální status ve skupině.
Dobrá, někdo by nyní mohl namítnou, že nostalgie je svině, a růžové brýle minulosti vidí věci jinak, než je realita. Ovšem toto tvrzení rozhodně neplatí pro Duke Nukem 3D, protože já si hru náramně užil a opakovaně se bavil jako tenkrát v devadesátkách. To samo o sobě mluví jasnou řečí o kvalitě hry.
Jaký je vlastně Duke Nukem 3D dnes, 28 let po vydání?! Jedním slovem: skvělý! Více slovy? Humorný, devadesátkově drsňácký, s sexuálním podtextem, dobře navrženými levely oplývající, s výborně použitelnými a variabilními zbraněmi, pestrými a pamětihodnými nepřáteli, lehce stupidními ale odolnými bossy (AI), s mnoha pop-kulturními odkazy a narážky, a v neposlední řadě, zcela zaslouženě, legendární!
Hru jsem rozehrál, na rozdíl od dávné minulosti, s ovladačem v ruce, nejprve na Xbox One S, a později dokončil na Xbox Series X. To mi způsobilo jisté problémy, jelikož i přes zaměřovací kříž trefit na analogové páčce určitými zbraněmi, tzn. jinými než explozivními nebo brokovnicí, kulometné věže nebo létající miny v hektické akci nebylo vůbec ale vůbec snadné! Tak či onak, bavil jsem se naprosto královsky, některé levely jsem si pamatoval jako bych je hrál včera, jiné naopak matně, a některé vůbec. Nemluvě o úplně nové epizodě, která je součástí 20th Anniversary World Tour. Každopádně jsem se finálně prostřílel, i s ovladačem v ruce, na default obtížnost do konce všech levelů, některé jsem kvůli secret places hrál opakovaně, a jiné pro změnu kvůli secret levels musel rozehrát úplně znovu.
Duke Nukem 3D má ještě jedno eso v rukávu, realisticky navržené prostředí. Hra se odehrává vesměs na matičce zemi (města, kaňony, apod.), případně na mezinárodní stanici obíhající okolo naší modré planety, což nepochybně přispívá k celkové atmosféře hry i po létech. Vlastně celá nová epizoda se odehrává ve světoznámých městech (lokacích), kvituji výborné rozhodnutí. V nové, true 3D, grafice je hra navíc barevnější a přístupnější, nemluvě o dopadu na nasvícení scény!
Dobrá, a jak tedy hra působí dnes na mladší generaci?! Jedním slovem? Výborně! Kluk, i mladší dcera přišli opakovaně omrknout do obývacího pokoje, co to ten taťka hraje za kostičkovanou 3D střílečku, a proč se u toho tak směje a čemu. Dcera se nedávno dokonce posadila na gauč a chvíli sledovala mé hraní.
Může Duke Nukem 3D zažít lepší pocty? Nikoliv! Hra očividně dokáže oslovit i mladší generaci, a to je jen dobře. Ta starší, přesněji řečeno drahá polovička jako ne-hráčka, neocení kvality hry a již vůbec ne oblíbené hlášky "Shake it baby, You wanna dance?" ale co už!
Na kvalitě hry to nijak neubírá, hra nadsázkou doslova srší, a minout by ji rozhodně neměl žádný milovník 3D akčních her!
To vše v minulém století, tedy v době kdy pro lásku k 3D akcím, jmenovitě Duke Nukem 3D, Shadow Warriors a Blood jsem byl ochoten ručně odnést (opakovaně) těžkou ocelovou bednu (case s vnitřnostmi), a ještě těžším 15", později 17" CRT monitorem ke kamarádům! Ano čtete správně, v době kdy nebyl internet a hrát kooperativně single player kampaň, znamenalo vynaložit mimořádné úsilí. Ačkoliv to bylo přemístění jen po sídlišti, relativně v blízkosti bydlište, i těch pár ulic dál se značně proneslo. Odměnou byl ovšem dokonalý zážitek s coop hraní ve dvou.
Duke Nukem 3D je bezpochyby (platí dodnes) jedna z nejlepších 3D akcí jaká se kdy urodila na herním poli. Kdybych měl doporučit jednu ze tří nejlepších 3D akcí jakou si lze zahrát, vévoda by rozhodně nechyběl! Duke si mě získal už tenkrát v devadesátkách, hráli to úplně všichni (nepřeháním), takový to byl fenomén, a kdo Duke nehrál, ten o něm min. slyšel od kamarádů a známých. Hrát Duka znamenalo mít sociální status ve skupině.
Dobrá, někdo by nyní mohl namítnou, že nostalgie je svině, a růžové brýle minulosti vidí věci jinak, než je realita. Ovšem toto tvrzení rozhodně neplatí pro Duke Nukem 3D, protože já si hru náramně užil a opakovaně se bavil jako tenkrát v devadesátkách. To samo o sobě mluví jasnou řečí o kvalitě hry.
Jaký je vlastně Duke Nukem 3D dnes, 28 let po vydání?! Jedním slovem: skvělý! Více slovy? Humorný, devadesátkově drsňácký, s sexuálním podtextem, dobře navrženými levely oplývající, s výborně použitelnými a variabilními zbraněmi, pestrými a pamětihodnými nepřáteli, lehce stupidními ale odolnými bossy (AI), s mnoha pop-kulturními odkazy a narážky, a v neposlední řadě, zcela zaslouženě, legendární!
Hru jsem rozehrál, na rozdíl od dávné minulosti, s ovladačem v ruce, nejprve na Xbox One S, a později dokončil na Xbox Series X. To mi způsobilo jisté problémy, jelikož i přes zaměřovací kříž trefit na analogové páčce určitými zbraněmi, tzn. jinými než explozivními nebo brokovnicí, kulometné věže nebo létající miny v hektické akci nebylo vůbec ale vůbec snadné! Tak či onak, bavil jsem se naprosto královsky, některé levely jsem si pamatoval jako bych je hrál včera, jiné naopak matně, a některé vůbec. Nemluvě o úplně nové epizodě, která je součástí 20th Anniversary World Tour. Každopádně jsem se finálně prostřílel, i s ovladačem v ruce, na default obtížnost do konce všech levelů, některé jsem kvůli secret places hrál opakovaně, a jiné pro změnu kvůli secret levels musel rozehrát úplně znovu.
Duke Nukem 3D má ještě jedno eso v rukávu, realisticky navržené prostředí. Hra se odehrává vesměs na matičce zemi (města, kaňony, apod.), případně na mezinárodní stanici obíhající okolo naší modré planety, což nepochybně přispívá k celkové atmosféře hry i po létech. Vlastně celá nová epizoda se odehrává ve světoznámých městech (lokacích), kvituji výborné rozhodnutí. V nové, true 3D, grafice je hra navíc barevnější a přístupnější, nemluvě o dopadu na nasvícení scény!
Dobrá, a jak tedy hra působí dnes na mladší generaci?! Jedním slovem? Výborně! Kluk, i mladší dcera přišli opakovaně omrknout do obývacího pokoje, co to ten taťka hraje za kostičkovanou 3D střílečku, a proč se u toho tak směje a čemu. Dcera se nedávno dokonce posadila na gauč a chvíli sledovala mé hraní.
Může Duke Nukem 3D zažít lepší pocty? Nikoliv! Hra očividně dokáže oslovit i mladší generaci, a to je jen dobře. Ta starší, přesněji řečeno drahá polovička jako ne-hráčka, neocení kvality hry a již vůbec ne oblíbené hlášky "Shake it baby, You wanna dance?" ale co už!
Na kvalitě hry to nijak neubírá, hra nadsázkou doslova srší, a minout by ji rozhodně neměl žádný milovník 3D akčních her!
Pro: Vylepšená grafika/nasvícení, Duke Nukem 3D, je třeba něco dalšího dodat?!
Proti: Pár drobností zmíněných v komentáři, které nestojí za řeč, snad jen, že zamrzí chybějící levely z původních přídavků.