Přiznám se, že původně jsem neměl komentář v plánu, ale nakonec to dopadlo tak, že se musím trošku vypsat. The Order: 1886 je totiž jedna z nejrozporuplnějších her, které jsem kdy dohrál.
Začnu tím nejkvalitnějším, a to je grafika, atmosféra a svět. Steampunkový viktoriánský Londýn vypadá skvěle i po letech, audiovizuálně je hra na vysoké úrovni. Je to jako opravdový výlet do tehdejšího (byť alternativního) Londýna, každý dům, kočár, oblečení postav i dabing atmosféře napomáhá. Jediný háček jsou černé pruhy, kvůli kterým se kochá o něco hůře.
Obstojný mi přišel i příběh. Nebo takhle. Je to béčko a je ke hře nutné tak přistupovat, což asi nebylo úplně v plánu. A ze začátku působí ještě k tomu trošku jako klišé (řád, rebelové, upíři, vlkodlaci), ale i díky solidnímu writingu a dabingu je nakonec docela dobře vedený a bez výraznějších hluchých míst. Je ale fér říct, že ten svět má větší potenciál a je škoda, že hra dopadla jak dopadla. Mínus je, že vše končí dost brzy, přeci jen má hra nějakých 6 hodin a navíc nepůsobí zrovna uzavřeně. Divné je také rozvržení kapitol, kdy jedna má třeba hodinu a je plná akce a v následujících dvou sledujeme jen příběh a mají dohromady deset minut.
Ještě více rozporuplná je hratelnost. Přestřelky mě tradičně bavily, není na nich nic objevného, zkrátka krýt se a snažit se střílet do hlav. Hra je lineární, dobře odsýpá, lokace jsou navržené dobře a například mise na vzducholodi se mi líbila velice a byla jedním z vrcholů hry. Jenže...má to háček.
Hra je doslova prošpikována jedním z největších omylů v historii videoher - QTE. Quick time eventy jsou téměř všude a zrovna v jejich nejhovadštější formě. Souboje na pěsti? QTE. Přestřelky s vlkodlaky? QTE. Stealth? QTE.
Zrovna stealth, naštěstí v této podobě pouze v jedné misi, je něco neskutečného. The Order: 1886 obsahuje dost možná nejhorší stealth misi, kterou jsem kdy viděl.
I tak dávám hře slušnou sedmičku, i přes neduhy se jedná o slušnou jednohubku na pár hodin. Paradoxně tomu možná nakonec pomáhá i kratší herní doba, takže mínusy nezačnou tak štvát.
Začnu tím nejkvalitnějším, a to je grafika, atmosféra a svět. Steampunkový viktoriánský Londýn vypadá skvěle i po letech, audiovizuálně je hra na vysoké úrovni. Je to jako opravdový výlet do tehdejšího (byť alternativního) Londýna, každý dům, kočár, oblečení postav i dabing atmosféře napomáhá. Jediný háček jsou černé pruhy, kvůli kterým se kochá o něco hůře.
Obstojný mi přišel i příběh. Nebo takhle. Je to béčko a je ke hře nutné tak přistupovat, což asi nebylo úplně v plánu. A ze začátku působí ještě k tomu trošku jako klišé (řád, rebelové, upíři, vlkodlaci), ale i díky solidnímu writingu a dabingu je nakonec docela dobře vedený a bez výraznějších hluchých míst. Je ale fér říct, že ten svět má větší potenciál a je škoda, že hra dopadla jak dopadla. Mínus je, že vše končí dost brzy, přeci jen má hra nějakých 6 hodin a navíc nepůsobí zrovna uzavřeně. Divné je také rozvržení kapitol, kdy jedna má třeba hodinu a je plná akce a v následujících dvou sledujeme jen příběh a mají dohromady deset minut.
Ještě více rozporuplná je hratelnost. Přestřelky mě tradičně bavily, není na nich nic objevného, zkrátka krýt se a snažit se střílet do hlav. Hra je lineární, dobře odsýpá, lokace jsou navržené dobře a například mise na vzducholodi se mi líbila velice a byla jedním z vrcholů hry. Jenže...má to háček.
Hra je doslova prošpikována jedním z největších omylů v historii videoher - QTE. Quick time eventy jsou téměř všude a zrovna v jejich nejhovadštější formě. Souboje na pěsti? QTE. Přestřelky s vlkodlaky? QTE. Stealth? QTE.
Zrovna stealth, naštěstí v této podobě pouze v jedné misi, je něco neskutečného. The Order: 1886 obsahuje dost možná nejhorší stealth misi, kterou jsem kdy viděl.
I tak dávám hře slušnou sedmičku, i přes neduhy se jedná o slušnou jednohubku na pár hodin. Paradoxně tomu možná nakonec pomáhá i kratší herní doba, takže mínusy nezačnou tak štvát.
