Naruto sice patří mezi moje nejoblíbenější mainstreamové mangy a anime vůbec, nicméně nikdy jsem nepociťoval velkou touhu se pouštět do hraní her stejné značky - obvykle z toho důvodu, že všechno mimo hlavní příběh je pro mě v podstatě filler nebo taková ta omáčka, co projde bez většího povšimnutí. Takže kromě nějakých dávných browserových her, kterých bylo jednu dobu všude mraky (po roce 2000), je toto první hra s Narutem po mnoha letech, které jsem zkusil dát šanci (lví podíl na tom má dost pěkná sběratelka s figurkami).  

Ono to na jednu stranu vypadá velmi atraktivně. Všechny ty efektní promyšlené souboje ve známém světě (vždycky jsem toužil ochutnat Narutův oblíbený Ichiraku rámen a posedět v Konoze) a parádní animace slibující epický zážitek s původními hlasy a skvělými postavami z anime, ale nakonec i přes mnou nejvíce očekávanou příběhovou kampaň mě hra nedokázala chytnout, ač bych si to přál. Je možné, že za to může z velké části právě probíhající Boruto, bez kterého bych se tedy úplně obešel (v době, kdy toto píšu, se v anime světě dlouho čeká na pokračování v období po časovém skoku). Kishimoto nikdy neměl dopustit pokračování a už vůbec neměl svěřovat Boruta do rukou Kodachiho a Ikemota (nebo komukoliv jinému), hrome!  

Ale jsme, kde jsme, a s tím se nedá nic dělat. Takže jak jsem psal, hra vypadá úchvatně, ale obsahové zpracování pokulhává. Příběhová kampaň se dělí na dvě části, kdy jedna z nich shrnuje celou Narutovu ságu pomocí několika kapitol a vyprávění probíhá skrze hodně stručné čtení vypravěče za pomoci screenshotů z anime a občas se musí provést nějaká význačnější bitva přímo za Naruta, Sasukeho nebo jiného silného ninju. Asi nemusím připomínat, že většina bitev v Narutovi je památná a něčím zajímavá. Ale souboje vedlejších postav se tu přejdou přinejlepším jednou nebo dvěma větami, takže jsem z nich nic neměl. Smysl tohoto vyprávění mi celkem uchází a nejsem si jist, na koho je vlastně tato kampaň cílená. Pro původní fanoušky je to jen nezajímavé opáčko a nováčkům toho moc neřekne, ba ani jim nedá ten patřičný zážitek, který je třeba nasát z anime a mangy.  

Druhá kampaň je pak zcela nová a odehrává se již s Borutem v hlavní roli (před tím časovým skokem). Nejdřív mě to moc nebavilo a celá zápletka vypadala na jeden dlouhý fillerový arc s hraním VR hry Ninja World, ale nakonec se z toho vyklubalo relativně slušné drama hrozící pátou válkou ninjů, proběhlo Borutovo objevování otcovy minulosti a navrch přidalo i trošku cestování v čase, a dokonce jsem si oblíbil novou postavu, která podle mě předčila všechny ostatní postavy z celého originálního Borutova příběhu včetně Sarady a Mitsukiho dohromady. Nutno říct, že příběh je už animován a jednoduše vypadá jako hezčí anime epizody, a jen někdy je třeba se zapojit do hry nějakým tím arénovým soubojem.  

Pak jsem se ještě pokusil o online multiplayer, ale nějak na to moc nejsem. Zmatečné ovládání mi za celou dobu nikdy nepřešlo do ruky a omezil jsem se spíše na zběsilé mačkání těch samých tlačítek, takže ve výsledku mě jiný hráč spráskal jako psa. Proti AI je hra totiž poněkud jednodušší. Nicméně celkem jsem si oblíbil Kakashiho Double Sharingan formu s Kamui Lighting Blade Susano’o.  

Souboje vždy probíhají tak, že se zvolenou postavou je nutné (pochopitelně) srazit ukazatel HP protivníka na nulu, ale musí se sledovat i ukazatel čakry, který se pomalu nabíjí k útokům, a aktivně vyvažovat útok i obranu, což ne vždycky jde dobře, protože ninjutsu docela hodně žere a mnozí protivníci jsou rychlí jako blesk (doslova), takže čakra se ještě nestihne včas obnovit.
Rovněž se mi zdá, že postavy nemají v repertoáru dostatek svých zajímavých útoků, takže bojová variabilita poněkud pokulhává (s mocným Jiraiyou jsem toho moc nesvedl) – oproti tomu nějaké další postavy mají občas útoky, které by snad ani mít neměly. Obecně mě celkem bavilo sledovat genjutsu klanu Uchiha, jež mám oblíbené i ze seriálu, a za sebe oceňuji i (jinde neoblíbené) QTE finišování těch nejsilnějších bossů, které působí opravdu epicky a je doprovázeno bohatými animacemi (tradičně Jinchuuriki).  

Když ještě přemýšlím nad tou příběhovou částí, tak si musím postesknout, že můj oblíbenec z Akatsuki, Kisame, nedostal vůbec žádný prostor. Měl se aspoň jednou servat s Narutem. Částečně jsem si to tedy vynahradil ve volné bitvě. A vůbec je fajn, že k dispozici je teď na 130 postav, případným fanouškům hry to jistě poskytne mnoho zábavy. Já měl z počátku největší problém s tím ovládáním, proto málokdy se mi podařilo svést bitvu na nejlepší rank S, ale postupně se to lepšilo. Hra také oplývá mnoha sběratelskými prvky a za každý úkon hráč něco dostane, ale všechno jsou to jen takové nepotřebné cetky typu jiná barva kabátu, hlášky, tituly, pózy nebo samolepky do chatu… ech, nic pro mě.  

Úplně nevím, co říct závěrem. Nepochopil jsem, komu přesně je hra určena, ale asi jen těm největším fanouškům obou anime sérií. Z pohledu obsahu moc není o co stát, ale pokud má někdo rád arénové mlátičky a online pvp (kde z nějakého důvodu nelze vyhledat své kontakty, takže se vše omezuje na náhodné internetové hráče), prosím. Ostatním doporučuji spíše skvělé anime nebo mangu (vychází i u nás) bez Boruta a tuto hru případně použít jako doplněk. Osobně bych si pustil spíše nějakou adventurní hru, nežli mlátičku (snad mi lépe sedne One Piece Odyssey). Odehráno asi za 15 hodin na Switchi.
A teď mám fakt chuť na ten rámen, dattebayo!