Já tušil, že jakmile se někdy ke Slay the Spire dostanu, vystřelí mě to z gatí. A přesně to se stalo. Kombinace rogue-lite a kartiček na mě automaticky řve ZÁVISLOST! a ve hře jsem i v průběhu běžného pracovního vytížení a s dvěma dětmi doma dokázal za týden "utopit" skoro třicet hodin. Díky bohu zrovna na tuhle hru z nějakého prapodivného důvodu baví malého syna dívat. Takže alibi jsou na světe :D.

Slay the Spire je vytříbená kombinace dvou žánrů, které miluju. Deckbuilding se perfektně doplňuje s prvkem náhody ovlivňující váš postup. Za každého ze čtveřice hrdinů se hraje velmi odlišně a i v rámci jednotlivých postav existuje nespočet pestrých strategií. Chtěl jsem si tu původně lehce žehrat na Defecta, ale i za něj lze nakonec hrát zábavně a funkčně. Postupně jsem tak prošel hru s velkou chutí za všechny postavy a lovkyně Silent (nebo jak by řekl syn "Koza") dokonce zvládla oba potřebné runy pro "dohrání" hry bez prohry. Uvidíme, jak si povede v dalších úrovních Ascension módu, který pro žánr tradičně činí hru stále obtížnější.

Hratelnost je famózní, karty i vylepšení zábavné. Nepřátel jsou svými schopnostmi unikátní a jejich složení pestré. Princip nutnosti pečlivého uvážení risku vůči potencionální odměně při cestě za pokořením "Spirály" funguje rovněž bravurně. Snad jedinou menší kaňkou na hře je tak podle mého vkusu nevábný vizuál, kdy i někteří nepřátelé působí jako namalovaní netalentovaným děckem. V konečném důsledku na tom prakticky nesejde, vyspělejší grafická stránka by však přeci jen přidala skvělé hře na určité dávce epičnosti.

Hra tak možná nemusí zaujmout na první pohled, taktičtějším hráčům však můžu tenhle dnes již kultovní kousek s naprosto klidným srdcem doporučit. V nenápadném balení se skrývají takřka perfektní karetní hody, které vás neodbytně budou lákat k dalším a dalším pokusům. Za mě jeden z nejlepších herních zážitků roku!

Hodnocení na DH v době dohrání: 82 %; 50. hodnotící;  zdarma v rámci PS Plus