Adventura stylizovaná do černobílé? Proč ne? Od prvních okamžiků jsem ze hry cítil, že je nenásilná a svým způsobem intuitivní. I proto jsem si k sobě vzal své dva malé pomocníčky, se kterými jsme si prošli celou hrou společně.

Příběh je celkem jednoduchý, hráč se musí ujmout dospívající postavy a vydat se na cestu na vysokou horu a vyfotit zvláštní jev jménem TOEM. Cesta to však není přímočará, je potřeba v každé ze zastávek pomáhat místním obyvatelům a postupně dostávat razítka, která vedou k možnosti se přesunout autobusem zase o něco dál. Jednotlivé úkoly jsou někdy celkem snadné, obvykle nebyl problém získat požadovaný počet razítek pro cestu dál. Avšak dokončení všech úkolu ve všech městech bylo někdy i náročnější. Asi nejvíce jsme se zapotili ve velkoměstě. Nakonec jsme to ale zvládli a nejednou jsme se nad řešením problémů i zasmáli.

Neméně zajímavá je i poslední bonusová lokace, která se zpřístupní až po dokončení základní příběhové linky. Ta mě bavila ze všech asi nejvíc především díky střídání dne a noci, kdy se jednotlivé lokace a někteří jejich obyvatelé malinko pozmění či se objeví nové možnosti řešení problémů.

Hra je stylizována s jednou výjimkou do černobílých barev, což mi ze začátku přišlo podivné. Nicméně jsem si na to velmi rychle zvykl a vlastně mi to později krásně sedělo ke stylu, jak je svět vykreslen. Hudba se taky příjemně poslouchá, ale nebylo zde nic, co bych si zapamatoval.

Hry od Amanita Design mají u mých dětí novou konkurenci! Já i ony jsme si hraní skvěle užili a hru tak můžu vřele doporučit a to nejen pro děti, ale i pro dospělé, kteří mají v oblibě oddechové adventury.