Po půl roce herního sucha jsem se rozhodl vrátit ke kořenům. Pustil jsem se do jedné zapomenuté Sierrovky, kterou jsem měl nainstalovanou už asi tři roky. Gold Rush! je na DH opravdu neprozkoumaná - komentáře 0, diskuse 0, dohrání 0, jedno hodnocení, pravda, 100% a jedno video. Je vidět, že se místní adventuristi do Zlaté Horečky moc neženou, proto připadla čest prvního komentáře právě mě.

Téma Divokého Západu bylo ve hrách vždy opomíjeno. Za sebe jsem s touto tématikou zkoušel snad jen Billy the Kid Returns, což ale není adventura. Proto pro mě bylo toto téma z hlediska hraní lákavé. Hlavní hrdina Jerrod Wilson se v roce 1848 v Brooklynu rozhodne jít po stopách svého ztraceného bratra a zúčastní se zlaté horečky, která toho roku vypukla v Kalifornii. Příjemnou změnou oproti ostatním hrám je cíl hry - zbohatnout. Jerrod nezachraňuje město, Ameriku, planetu, syna, taťku, psa, kočku, ale chce zlato, a chce ho hodně. Jedná se o sympatický cíl hry v porovnání se současnými herními i filmovými klišé (s výjimkou Redneck Rampage, tam se hledalo prase).

Sierra dodala svůj dobový standard. Hru ovládáme prostřednictvím dobře fungujícího parseru, pohyb postavičky zajišťuje numerická klávesnice. Hra je z roku 1988, takže z hlediska technologie jede hra stále v EGA a stále na starším AGI engine. Zvuky to také nějaké má, ale jsou prezentovány pouze prostřednictvím PC speakeru. Hra je zkrátka k nerozeznání od svých tehdejších bratrů a sester - King's Quest 1-3, King's Quest 4 AGI verze, Space Quest 1-2 či Black Cauldron.

Hratelnost je podobná ostatním Sierrovkám. Cílem první části v Brooklynu je získání finančních prostředků k cestě na západ. Prostřední částí hry je samotná cesta do Kalifornie, přičemž si zde netradičně můžeme vybrat ze tří možností - lodní cestu přes Panamskou šíji, lodní cestu kolem mysu Horn a cestu dostavníkem. Tato možnost výběru je překvapivá, nevede však k různým koncům hry, neb všechny cesty vedou do Říma (respektive do Kalifornie), kde se stezky nakonec sejdou k finále hry, jehož cílem je nechutně zbohatnout (a možná i najít bratra, ale to není zas až tak podstatné). A co je sympatické - kromě intra je hra naprosto bez humoru.

Z hlediska hratelnosti je hra poměrně tuhá a klade hráči stupňující se odpor. Hra zahrnuje faktor času - ceny nemovitostí se v čase mění (k horšímu), loď vám může odplout, dostavník ujet. Přiznám se, že jsem si dotyčné pasáže raději zopakoval, než bych řešil, zda jsem nebo nejsem v dead endu. Brooklyn je ještě OK. V následující fázi již přitvrzuje (zvolil jsem cestu Panamou), přičemž konečné rozuzlení v Kalifornii už je slušně drsné. Na rozdíl od King's Quest 1 se mi nepodařilo umřít na první obrazovce. Na druhé už však ano a ten kočár mě pak žvejknul ještě několikrát. Úmrtí jsou i jinde během hry na denním pořádku a místo vražedných schodišť se Sierra tentokrát vytasila s vražednými žebříky - z těch jsem letěl minimálně 10x. Kromě úmrtí nás mohou okrást banditi, což sice Jarred přežije, ale hráč raději zakouzlí kouzlo "F7-restore game".

Hra poměrně zapadla. Oproti sériově vyráběným Questům nemá žádného dobového následovníka, což je možná škoda, protože prostředí divokého západu volá po modernějším (ideálně SCI) zpracování. Modernímu hráči bych hru příliš nedoporučil, sám se již cítím zkažen modernou jako Indiana Jones 4, King's Quest 6 a před koncem hry jsem s ní už celkem bojoval, jakožto i s myšlenkami "no nevykašlu já se na to"? Uvažoval jsem i o dojetí ostatních dvou cest, ale nenašel jsem v sobě dostatek morálky. Alespoň zatím ne. Současná omladina se hře zdaleka vyhne, archeologovi hra nabídne standardní chod ozvláštněný rozdělením cest ve druhé třetině hry.