Jako pravověrného ctitele RPG, ještě k tomu herně zaseklého v devadesátkách, mě věčné hádky jestli je nejlepší střílečka Half-Life 2, DOOM 3 nebo Far Cry moc nezajímaly. Zpětně řečeno si myslím, že jim stejně natrhl zadek F.E.A.R., a to že vyšel až o rok později, na věci nic nemění. Postupně jsem se ale ke všem třem vrátil a musím říct, že nabízí širokou paletu přístupů. Porovnávat moc nejdou a když už, tak si každá najde svou vlastní oblast, ve které bezpečně dominuje. 

Co se týše Far Cray, tak je to nepochybně prostředí. Tehdy jsem měl s hrou jen letmou zkušenost, ale i tak si pamatuju, jak fantasticky vypadalo. Z odstupu dvaceti let dojem notně vybledl, takže místo aby byla grafika nádherná, tak bych ji označil za vysoce funkční. Cesta tropickým lesem má zvláštní kouzlo, protože viditelnost je sotva na pár kroků a nepřátelský bojovník je spíš slyšet, než vidět. Občas se někde něco mihne, nebo mezi listím prosvítá kousek uniformy. Pak stačí vyslat do houštin tři dávky z útočné pušky a čekat na uspokojivé zachroptění. Atmosféra je díky tomu parádně hutná, zvlášť v dnešních tropických dnech, kdy byl můj zážitek skoro 4D. 

Mapy jsou hodně otevřené a budí dojem nekonečnosti, takže hra je vcelku benevolentní co se plánování postupu týče. Chcete na férovku nakráčet do tábora plného nepřátel jako plukovník John Matrix z Komanda? Jde to. Chcete zkusit opatrný přístup s metodickou likvidací hlídek a následným útokem plným výbuchů jako John Rambo ve Vietnamu? Tohle jde taky. Chcete tam najet ve svém džípu a v havajské košili s pistolí v ruce vyřešit situaci jako Nick Slaughter z Vražedného pobřeží? Taky to půjde. Díky pestrým herním mechanikám jsem chvilku přemýšlel, jestli mi hra dovolí i jiné než čistě bojové postupy. Z variant postřílet, ukecat, obejít a infiltrovat nakonec funguje jen možnost postřílet, protože tohle není žádný Deus Ex. Dokonce ani plížení není plnohodnotná varianta, protože omračování protivníků neexistuje a zabíjet na blízko je šílené riziko. 

Moc mi to nevadilo, protože i pouhé střílení byla zábava. Postupem v příběhu do misí přibyly koridory, které herní systém svazovaly, ale na oplátku přidaly variabilitu prostředí, takže to byl férový obchod. Zápletka je úplně tuctová a naprosto předvídatelná - včetně bondovského padoucha se základnou v sopce a závěrečného zbytečného zvratu. Omluvila existenci nového druhu nepřátel - bez kterého bych se v pohodě obešel a zdůvodnila nadbytek navštívených základen. Vyloženě zklamaný jsem byl jen z nutnosti spolupracovat v rámci dvoučlenného týmu, což mi nabourávalo tempo a občas mě i zabilo - to když jsem musel spoléhat na řidičské schopnosti někoho jiného. Tuhle část mise jsem absolvoval snad tucetkrát. 

S tím souvisí obtížnost. Far Cry je těžká hra. Což by až tak nevadilo, ale ona je těžká tím nejblbějším způsobem - ukládá si kdy chce. Občas chce zbytečně často, občas se nechává dlouho prosit. Víc než jen několikrát se mi stalo, že jsem odstřelovačkou sundal hlídku ze strážní věže, v poklusu vpadl do základny, pár granáty zlikvidoval jednotku nepřátel, vyčistil dva baráky a efektně sundal vrtulník s posilami, jen aby mě blbě odpráskl nějaký šmejd, co seděl celou dobu ve křoví a teď se mi vplížil do zad. Druhý pokus by pomalejší, méně spektakulární a také nudnější. Proto vřele doporučuju nainstaloval mód Far Cry Add-On, který mi ukládání dovolil a opravil i blikající textury.

Far Cry je tvárná hra, která umožňuje najít si svou vlastní cestu a pořádně se u toho vyblbnout. Občas se kritizuje konzolovitost a prostoduchost moderních her, ale tohle je příklad, že to někdy může být i ku prospěchu.