„V jednoduchosti je krása“. Takto bych popsal The Secret of Monkey Island, první díl slavné point & click adventury. Když jsem hru viděl poprvé, nechtěl jsem ji hrát. Rozpixelovaná grafika a dětinský humor mě před 10 lety odrazovaly od tohoto skvostu. 10 let uběhlo jako voda a já se nacházím u svého počítače a píši recenzi na hru, u které jsem nečekal, že ji budu vůbec hrát. První pirátské dobrodružství Gaylorda Dickwooda, piráta s nevyslovitelným jménem, jsem si užil na plné pecky. Rozpixelovaný pirátský svět plný různých popkulturních narážek, humoru a dobrodružství mě vtáhl do děje svou kouzelnou atmosférou.

Největším kladem The Secret of Monkey Island jsou její postavy. Guybrush, Elaine, Stan, LeChuck a další jsou neodmyslitelnou součástí této skvělé hry. Zamiloval jsem se do půvabné Elaine, která mne svedla svým šarmem a rozpixelovaným vzhledem. Postavám nechybí důvtip a každá konverzace s nimi je zábavná. Soubojový systém je nápaditý. Dlouho jsem se tak nad soubojem s protivníkem nepobavil. Duely nejsou o tom, že se oháníte mečem pomocí dvou tlačítek na myši. Protivníka stačí častovat vtipnými invektivy. Orson Scott Card se opravdu vyřádil na jednotlivých urážkách a je zábava uvažovat nad tím, jakou urážkou nejvíce ponížíte a pokoříte protivníka.

Hře mohu vytknout zastaralé (a místy složité a otravné) ovládání, které se v dnešních point & click adventurách nevyskytuje. Monkey Island má celkem 9 tlačítek, s jejichž pomocí ovládáte protagonistu a interagujete s předměty a postavami. Víc jak polovinu hry jsem si zvykal, než jsem se všechna tlačítka naučil otrocky používat. Možná i příběh mohl být o něco delší, ale nestěžuji si. Těším se na další pokračování Opičího ostrova a dobrodružství Gemlishe Prickweeda.