Tekken je pro mě hra, která mi vyvolává úžasné vzpomínky na pubertální doby, kdy jsem s kámoši chodila do místního Pubu, kde měli automat s Tekkenem 3. Neexistovalo, že by jsme si nedali alespoň jeden turnájek, kdykoliv jsme do této knajpy zavítali. Když bylo dost lidí, hráli jsme několik zápasů. O něco později měl kamarád tuhle hru doma na PC přes emulátor, takže jsme se v celé bandě stahovali k němu a rozjížděli jsme Tekkena ve velkém. Tehdy jsem hrála především za Eddyho. Milovala jsem ty jeho série kopů, kdy nepřítel lítal vzduchem. Někdy jsem to zkoušela i za Yoshimitsu a také docela často za Xiaoyu (přijde mi celkem vtipné, že teď mám velmi oblíbené produkty od Xiaomi takže si na Xiaoyu sem tam vzpomenu). 

Očekávala jsem, že když spustím Tekkena 7, nic moc jiného nebude, možná pár nových postav, které mě stejně nebudou moc zajímat a samozřejmě grafika a nová prostředí. Že to zkrátka zase dohraju za Eddyho a bude. Víc jsem se mýlit snad ani nemohla. Tahle hra mě opravdu překvapila. Tuna nových postav a jedna lákavější než druhá. Ovládání je také kapitola sama pro sebe a to hlavně po tom, co jsem si připojila Xbox ovladač. 

Ze začátku to pro mě bylo dost rozpačité, stará dobrá komba jsem si buďto špatně pamatovala, nebo mi zkrátka nefungovala. Nepřítel dělal zato přímo kouzla ;o) Když jsem si zkusila všechny postavy, začala jsem mít pár favoritů a kupodivu mě opět hodně bavil Yoshimitsu. Odehrála jsem pár hodin, dokončila příběh a začala jsem nabývat dojmu, že mi to ohromně jde a měla bych zkusit hru online. 

Ani v online hře mi nepřišlo, že bych na tom byla nějak špatně. Nicméně tohle se změnilo v okamžik, kdy jsem si domluvila hraní s Isairem a MIGtheDRAGONem. To jsem totiž trávila většinu svého „hraní“ tím, že jsem se koukala na svého bojovníka, jak lítá vzduchem a dostává hodně nakopáno. Samozřejmě po pár bojích to ve mně začalo vyvolávat frustraci, takže jsem se na sebe naštvala a kdykoliv jsem měla přes den chvíli, tak jsem trénovala, zkoušela se naučit komba a snažila se to naučit s postavami, za které tyhle dva moc nehrají. Tak nebudu nikoho napínat, lítala jsem vzduchem pořád ;oD ale výjimečně ve vzácných chvílích, kdy se kluci asi potřebovali napít nebo poškrábat se mi podařilo vyhrát jedno kolo, Možná dokonce 3x za celou dobu se mi podařilo vyhrát jeden zápas, na což jsem byla tak pyšná, že jsem doma vyšvihla oslavný taneček. 

Bohužel, pak nebyl na hraní čas a teď jsem to zapla po pár měsících a musela jsem smutně konstatovat, že opět neumím nic. Protože jsem chtěla získat všechny achievementy, tak jsem makala, co jsem mohla, ale na zápas s kluky by to už nebylo, to bych musela zase hodně trénovat, abych se jich byť jen dotkla ;o) Ale někdy budu muset, protože jeden achievement mi chybí a na to bude třeba více přátel z DH.