Přijde mi, že koncept Puzzle Questu je v dnešní době již malinko přežitý a minimálně v tomhle díle ta "omáčka" okolo spoj tři hratelnosti není nic moc. Jádro je však i tady zatraceně návykové a těch cca třicet hodin u hry uteklo jako voda.
V bitvách je to tedy klasika, na tahy se spojují barvičky, zkušenostní body, peníze a lebky ve snaze dostat soupeřovu zásobu životů na nulu. Nemohl jsem si pomoci a i zde se do hry pustil se specializací na oblíbenou červenou manu, tedy v kůži Warriora. Putování mapou je okořeněno hodně jednoduchým a nezajímavým fantasy vyprávěním, byť tu a tam se nějaký ten rozhovor autorům povedlo celkem obstojně napsat.
Trochu problém jsem měl se scalováním nepřátel, kteří jsou vždy až na pár výjimek na stejné úrovni jako vaše postava. Máte tak nějak pořád pocit, že jste skoro stejně silní a to je škoda. Nová kouzla přibývají jednou za deset úrovní (z celkových padesáti) a třeba to Warriorovo za 40. level je úplně nepoužitelné. Hra je tak stále hodně stejná. Nepřátel je ale k dispozici celkem slušné množství a jejich schopnosti relativně pestré.
Úplný přepal je poslední souboj. Jasně, hlavní záporák má být tuhý, ale na nejvyšší obtížnost jsem měl pocit, že mám šanci hlavního bosse porazit srovnatelnou s výhrou v loterii. Je nesrovnatelně nabušenější než cokoliv, co do té doby potkáte a u her tohoto typu vždy hraje roli vedle umu i prvek náhody a štěstí. Trápil jsem se s ním asi hodinu a půl, přičemž v těch méně šťastných pokusech se stávala o to, že mi ubral kolem poloviny zdraví ještě, než jsem si vůbec mohl něco "spojit". Někdy jsem třeba vyhrával, ale nakonec to nepříteli napadalo během jednoho tahu tak, že mi dal prakticky IK. Kvůli scalování úrovně se přitom nemáte už moc jak zlepšit, v úvahu přichází jen dlouhý grind zlaťáčků, na což jsem se prostě vykašlal a potupně snížil na "Normal". Překvapilo mě, že na Hard nekompromisní umělá inteligence najednou začala hrát jako ponocná a rázem nebyl problém vše sfouknout na první pokus. Poslední souboj ve mě tak zanechal spíše rozpačité pocity.
Já měl ostatně i během hraní občas pocit, že nepřítel podvádí a umělá inteligence jako by mu často posílala přesně ty “kameny”, co se mu zrovna hodí. Třeba to je ale vážně jen pocit a lumpárnu ze strany neviditelné ruky AI nemám jak dokázat...
Hodnocení na DH v době dohrání: 73 %; 68. hodnotící; digitální verze PSN
V bitvách je to tedy klasika, na tahy se spojují barvičky, zkušenostní body, peníze a lebky ve snaze dostat soupeřovu zásobu životů na nulu. Nemohl jsem si pomoci a i zde se do hry pustil se specializací na oblíbenou červenou manu, tedy v kůži Warriora. Putování mapou je okořeněno hodně jednoduchým a nezajímavým fantasy vyprávěním, byť tu a tam se nějaký ten rozhovor autorům povedlo celkem obstojně napsat.
Trochu problém jsem měl se scalováním nepřátel, kteří jsou vždy až na pár výjimek na stejné úrovni jako vaše postava. Máte tak nějak pořád pocit, že jste skoro stejně silní a to je škoda. Nová kouzla přibývají jednou za deset úrovní (z celkových padesáti) a třeba to Warriorovo za 40. level je úplně nepoužitelné. Hra je tak stále hodně stejná. Nepřátel je ale k dispozici celkem slušné množství a jejich schopnosti relativně pestré.
Úplný přepal je poslední souboj. Jasně, hlavní záporák má být tuhý, ale na nejvyšší obtížnost jsem měl pocit, že mám šanci hlavního bosse porazit srovnatelnou s výhrou v loterii. Je nesrovnatelně nabušenější než cokoliv, co do té doby potkáte a u her tohoto typu vždy hraje roli vedle umu i prvek náhody a štěstí. Trápil jsem se s ním asi hodinu a půl, přičemž v těch méně šťastných pokusech se stávala o to, že mi ubral kolem poloviny zdraví ještě, než jsem si vůbec mohl něco "spojit". Někdy jsem třeba vyhrával, ale nakonec to nepříteli napadalo během jednoho tahu tak, že mi dal prakticky IK. Kvůli scalování úrovně se přitom nemáte už moc jak zlepšit, v úvahu přichází jen dlouhý grind zlaťáčků, na což jsem se prostě vykašlal a potupně snížil na "Normal". Překvapilo mě, že na Hard nekompromisní umělá inteligence najednou začala hrát jako ponocná a rázem nebyl problém vše sfouknout na první pokus. Poslední souboj ve mě tak zanechal spíše rozpačité pocity.
Já měl ostatně i během hraní občas pocit, že nepřítel podvádí a umělá inteligence jako by mu často posílala přesně ty “kameny”, co se mu zrovna hodí. Třeba to je ale vážně jen pocit a lumpárnu ze strany neviditelné ruky AI nemám jak dokázat...
Hodnocení na DH v době dohrání: 73 %; 68. hodnotící; digitální verze PSN
Pro: Hratelnost je stále návyková; obstojný počet druhů nepřátel a jejich schopností
Proti: Nevyvážená obtížnost; fantasy omáčka okolo není nic moc