Sequel Oxenfree je jak kvalitativně tak obsahově velmi srovnatelná hra s prvním dílem, což je pro mě příjmeným překvapením. Vývojáři se nepokoušeli o žádné riskantní inovace, pro které původní hra určitě měla prostor, ale místo toho se plně soustředili na to, co jim evidentně jde nejlépe. Postavy a příběh.

Oxenfree II stejně jako první díl zkoumá komplikované rodinné vztahy, témata individuality a sebepoznání. Tentokrát se ujmete role již dospělé ženy jménem Riley, které při objevování záhady tajemného ostrova dělá doprovod sympaťák Jacob a zástup zajímavých vedlejších postav, schováných za oponou z rádiových frekvencí. Jacob, jako jediná permanentně přítomná postava, rozhodně není jen další NPC do počtu, ale naprosto plně vynahrazuje celou partu teenagerů, kteří doprovázeli Alex v první hře.

Dobrý skript je jen polovina úspěchu, naštěstí voice over postav je naprosto fenomenální a celkový dojem je řekl bych témněř na úrovni produkce Naughty Dog.

Náplň hry je průzkum ostrova ve formě 2D walking simulátoru, stejně jako u prvního dílu. I když je prostředí tentokrát pocitově trošku větší než Edward's Island z jedničky, tak se nejedná o otravné sequelové zvětšování, ale spíš o přirozený vývoj kulisy, kterou už známe z minula. Koneckonců, hra se odehrává přímo pár kilometrů od původního ostrova.

Příběh je podle mě dobře napojen na první díl, i když se přiznám, že už si po takové době nepamatuji, na který konec přesně navazuje. Jinak mě ale bavil, nebude nouze o tvrdá rozhodnutí a velmi emotivní závěr.

5 hodin mi přišla naprosto ideální doba pro podobný typ hry, na pár večerů super zábava.