Oblíbených her mám celkem dost, ale těch opravdu zásadních, se kterými vlastně stále srovnávám a i se k nim občas vracím zas tolik není. První Doom a vlastně celá ta původní série mezi ně rozhodně patří. Po nadšení z Wolfenstein 3D ho Doom na vrcholu žánru vystřídal velmi rychle. Všechny tři epizody jsem tenkrát dohrál mnohokrát a multiplayer byl extrémní žrout času. Věřím ale, že navzdory všem pozitivům a skvělé hratelnosti bych postupně přešel na jinou FPS. Dooma ale držela při životě nejen činnost autorů s dalším dílem a datadisky, ale především aktivní komunita. Na stahování nových levelů do Dooma z BBS a pozdější shánění disket i CD s rozsáhlejšími výtvory komunity mám dodnes pěkné vzpomínky. Mimo samotné hraní nějaký čas zabrala i tvorba souborů .bat s volbou která nová epizoda nebo konverze se má pustit.
Později přišli různé source-porty až po aktuálně používaný GZDoom a nedávno vydaný lehký remaster je jen třešničkou na dortu. Nejvíce na něm oceňuji kompilaci stávajícího oficiálního obsahu, pěkně udělanou galerii z vývoje a především novou epizodu. Před jejím hraním jsem se ale pustil do opakování originálu a to mě po letech motivovalo k napsání komentáře i na takto profláklou hru.
Moje aktuální dojmy z původních tří epizod jsou dle očekávání stále velmi pozitivní. Level-design je prostě geniální a ač jsem nějaké detaily (především z třetí epizody) už zapomněl, tak průzkum a hledání tajemství je stále zábava. Sestava nepřátel je skvělá a za mě lepší než v druhém díle, jen trochu chybí dvouhlavňovka. Obtížnost je z dnešního pohledu některých šílených addonů spíše nižší, ale na vyšší nastavení umí i tak potrápit.
Ultimate Doom přinesl čtvrtou epizodu, která je o něco těžší a podle mého nemá už tak dobře udělané levely. Nehrál jsem ji tolikrát a díky tomu její průzkum i dnes zabral nejvíce času. Stále jsem ji nepřišel úplně na chuť a považuji ji za nejslabší oficiální epizodu. Součástí původního vydání byl i Doom pro Windows 95, který jsem ale použil tak dvakrát. Následoval návrat k DOSu a pak už tuším PrBoom, Doomsday a tak dále.
Rozhodně jsem si hraní v roce 2024 užil, i když samozřejmě už chybí ten prvotní úžas. Stále je ale chytlavá ta směs jednoduché, ale přitom dostatečně propracované hratelnosti. Možnost poštvat nepřátele proti sobě, umně ukrytá tajemství, ideální tempo hry a nadšená komunita - to už se prostě nikdy nezopakovalo. V každém případě mě to namlsalo a projdu si postupně celý obsah remasteru.
Později přišli různé source-porty až po aktuálně používaný GZDoom a nedávno vydaný lehký remaster je jen třešničkou na dortu. Nejvíce na něm oceňuji kompilaci stávajícího oficiálního obsahu, pěkně udělanou galerii z vývoje a především novou epizodu. Před jejím hraním jsem se ale pustil do opakování originálu a to mě po letech motivovalo k napsání komentáře i na takto profláklou hru.
Moje aktuální dojmy z původních tří epizod jsou dle očekávání stále velmi pozitivní. Level-design je prostě geniální a ač jsem nějaké detaily (především z třetí epizody) už zapomněl, tak průzkum a hledání tajemství je stále zábava. Sestava nepřátel je skvělá a za mě lepší než v druhém díle, jen trochu chybí dvouhlavňovka. Obtížnost je z dnešního pohledu některých šílených addonů spíše nižší, ale na vyšší nastavení umí i tak potrápit.
Ultimate Doom přinesl čtvrtou epizodu, která je o něco těžší a podle mého nemá už tak dobře udělané levely. Nehrál jsem ji tolikrát a díky tomu její průzkum i dnes zabral nejvíce času. Stále jsem ji nepřišel úplně na chuť a považuji ji za nejslabší oficiální epizodu. Součástí původního vydání byl i Doom pro Windows 95, který jsem ale použil tak dvakrát. Následoval návrat k DOSu a pak už tuším PrBoom, Doomsday a tak dále.
Rozhodně jsem si hraní v roce 2024 užil, i když samozřejmě už chybí ten prvotní úžas. Stále je ale chytlavá ta směs jednoduché, ale přitom dostatečně propracované hratelnosti. Možnost poštvat nepřátele proti sobě, umně ukrytá tajemství, ideální tempo hry a nadšená komunita - to už se prostě nikdy nezopakovalo. V každém případě mě to namlsalo a projdu si postupně celý obsah remasteru.
Dino Crisis