Člověk by si tak na první pohled řekl, že hra s 50 Centem v hlavní roli bude jen budgetová rychlokvaška dosahující kvalit průměrné střílečky s filmovou licencí. A ono ne! Tak si říkám, že vsadit po letech na podobně opomíjené tituly je dobrým krokem, protože hlavně v žánru stříleček se mi většinou dostane větší zábavy, než u úspěšných a zavedených značek. Bohužel to tak bývá. V době vzniku komerční propadák, který potřeboval na docenění uzrát, ale pak už bylo pozdě. Binary Domain, Vanquish nebo Spec Ops by mohli vyprávět a 50 Cent se k nim může směle přidat.
Blood on the Sand je čistá zábava, která je velmi poplatná své době se vším dobrým i špatným. Na pohled jde až překvapivě o záležitost s vysokými produkčními hodnotami a od AAA her své doby byste ji rozeznávali těžko. Graficky i animacemi obstojná, pocit ze střelby i zabíjení taktéž, čemuž dopomáhá i solidní fyzika při pádech nepřítele, a celé je to zahalené do hnědo-žlutého piss filtru jak bylo tehdy populární. Nejlepší na tom však je, že hra se s ničím nesere. Hlavně se slovníkem zdejších postav, což se dalo očekávat, ale taky je to nepřetržitá akce. Žádné zdržování, žádné puzzly nebo platforming narušující tempo, žádný stealth ani zbytečné vykecávání. Úrovněmi se prostřílíte do patnácti minut a nezastavujete se.
Takhle krátké úrovně mají však i svou stinnou stránku a to tu, že hrou projdete za jedno odpoledne a vývojáři se příliš nesnažili dbát na nějakou variabilitu. Jasné, občas vás posadí za volant auta nebo za kulomet ve vrtulníku, ale většinu času střílíte pořád ty stejné panáky ve velmi repetetivním prostředí a jedna úroveň je k nerozeznání od druhé. Po dohrání jsem tak měl pocit, že jsem dohrál první kapitolu a nikoliv celou hru. Zdejší PC odkojenou komunitu navíc nepotěší ani všudypřítomný konzoloidní bordel na obrazovce. Všude bliká nějaké skóre a challenge, všude jsou bedny s penězi a další blbosti k rozbití a sebrání. Hrál jsem tedy v tomhle ohledu i horší věci, ale nevadilo by mi, kdyby trochu ubrali.
Ve výsledku jsem si ale delší dobu takhle dobře nezastřílel. Celou hru doprovází super soundtrack, postavy mají drsňácké hlášky, které působí úsměvně, ač je otázkou, zda to byl záměr, a hlavně u toho zcela vypnete, neb vás vývojáři s ničím nezdržují. Rozhodně nejde o žádné veledílo, ale podobných her od konce sedmé generace vychází minimum a je to škoda, tak to zpětně musím ocenit o to více.
Blood on the Sand je čistá zábava, která je velmi poplatná své době se vším dobrým i špatným. Na pohled jde až překvapivě o záležitost s vysokými produkčními hodnotami a od AAA her své doby byste ji rozeznávali těžko. Graficky i animacemi obstojná, pocit ze střelby i zabíjení taktéž, čemuž dopomáhá i solidní fyzika při pádech nepřítele, a celé je to zahalené do hnědo-žlutého piss filtru jak bylo tehdy populární. Nejlepší na tom však je, že hra se s ničím nesere. Hlavně se slovníkem zdejších postav, což se dalo očekávat, ale taky je to nepřetržitá akce. Žádné zdržování, žádné puzzly nebo platforming narušující tempo, žádný stealth ani zbytečné vykecávání. Úrovněmi se prostřílíte do patnácti minut a nezastavujete se.
Takhle krátké úrovně mají však i svou stinnou stránku a to tu, že hrou projdete za jedno odpoledne a vývojáři se příliš nesnažili dbát na nějakou variabilitu. Jasné, občas vás posadí za volant auta nebo za kulomet ve vrtulníku, ale většinu času střílíte pořád ty stejné panáky ve velmi repetetivním prostředí a jedna úroveň je k nerozeznání od druhé. Po dohrání jsem tak měl pocit, že jsem dohrál první kapitolu a nikoliv celou hru. Zdejší PC odkojenou komunitu navíc nepotěší ani všudypřítomný konzoloidní bordel na obrazovce. Všude bliká nějaké skóre a challenge, všude jsou bedny s penězi a další blbosti k rozbití a sebrání. Hrál jsem tedy v tomhle ohledu i horší věci, ale nevadilo by mi, kdyby trochu ubrali.
Ve výsledku jsem si ale delší dobu takhle dobře nezastřílel. Celou hru doprovází super soundtrack, postavy mají drsňácké hlášky, které působí úsměvně, ač je otázkou, zda to byl záměr, a hlavně u toho zcela vypnete, neb vás vývojáři s ničím nezdržují. Rozhodně nejde o žádné veledílo, ale podobných her od konce sedmé generace vychází minimum a je to škoda, tak to zpětně musím ocenit o to více.
