Dlouho jsem přemýšlel, jakou černobílou hru si zahrát, protože dodnes je pro mě vládce tohoto zobrazení LIMBO a trochu pochybuju, že existuje něco lepšího. Nicméně Closure vypadalo, z toho jednoho gameplay videa, co jsem viděl, celkem pěkně, tak jsem ho tedy vyzkoušel a dostalo se mi cca 8 hodin fajn zábavy.

Hned v úvodu je hráč seznámen s mechanikami hry v jednoduchém, ale přehledném tutoriálu a pak se jde na to. Moc se mi líbila hra světla a tmy, což je zároveň i hlavní herní mechanika. Protože co je osvětleno, to se dá používat, chodit po tom, šplhat na to, počítat s tím. V kontrastu s tím jsou pak zdroje světla, s kterými se dá manipulovat a když se někde zhasne, tak se dá klidně proskočit zdí, skočit z betonového mostu, nebo dobýt mohutný kopec. Protože, kam světlo nesvítí, to zkrátka v ten moment neexistuje :) Musím uznat, že to je skvělý nápad a ve hrách jsem ho snad ještě neviděl, tedy spíše ne v tom smyslu, že by na tom stála celá hra, ale evidentně to funguje.

Hra má jakýsi příběh někde na pozadí, ale stejně je hlavní nutkání prostě přijít na to, co je v daném levelu potřeba udělat, v jakém pořadí a jakém tempu, protože některé akce jsou nevratné a jeden omyl znamená restart. Atmosféra mi vzdáleně připomínala už řečené LIMBO a svým způsobem i Little Nightmares, ale zde je všechno trochu víc schematické, což ale určitě není žádná vada. Celkem má hra 83 levelů, ideální průchod každého z nich se pohybuje někde mezi 30 vteřinami a 2 minutami, ale k tomu je nutné připočíst dobrých 5-15 minut na vymýšlení postupu a plno pokusů a omylů, takže si s hrou člověk vyhraje možná i víc než s řečenými tituly. A to jsou ještě v některých úrovních sběratelské "můry", často na špatně dostupných místech, takže i tím herní doba bobtná.

V každém případě to bylo fajn hraní při horkých srpnových večerech. Vždy je skvělé si trochu zapřemýšlet a mít pak dobrý pocit na konci.