Občas si říkám jestli není lepší hrát hry, na které se člověk moc netěší. S rybařením v reálu mám naprosto minimální zkušenost, konkrétně dva pokusy ze kterých si vybavuji hlavně nudu. Takže hra o tom přece není pro mě ne? Navzdory tomu jsem dal Bass Fishingu šanci a nakonec jsem celkem příjemně překvapen. Začal jsem arkádovým režimem, který je, díky možnosti libovolně pokračovat bez postihu, takovou rozcvičkou a slouží hlavně k naučení ovládání a zkoušení návnad i lokací.

V režimu Original už jde více do tuhého. Nabízí čtyři turnaje, dva po pěti herních dnech, dva po dvou. První je sice označen jako amatérský, ale dal mi vlastně nejvíce zabrat. Hráč se totiž ještě rozkoukává a na výhru je třeba už nachytat pěkných pár okounů. Počítají se všechny úlovky, ale díky časovému limitu se stejně vyplatí chytat hlavně ty těžší. Raději ani nebudu počítat, kolik pokusů trvalo vyhrát. Naštěstí jsem se začal pomalu učit co a jak. Nakonec jsem využíval hlavně dvě lokace a tři oblíbené návnady, respektive většinou jen Pencil pro lovení u hladiny. Ráno a večer je totiž často chladno a takhle to vypadalo nejúčinněji. Odpoledne za vyšších teplot to chtělo lovit ve větších hloubkách.

Druhý turnaj měl jen dva dny, což sice znamenalo kratší pokusy, ale větší tlak na dobré umístění. No a pak přišel třetí turnaj, označený dokonce jako Professional. Pravidla definují minimální váhu a počítá se jen několik největších ryb, přesto jsem vyhrál na první pokus. Vítězství ve třech dnech z pěti mi dokonce dalo slušný bodový náskok. Závěrečný turnaj už sice nebyl tak pohodový, ale na podruhé to také jde.

Na začátku chytání působilo hodně náhodně a ke konci už se občas zadařilo nahodit a vytáhnou slušnou rybu dvacet vteřin před koncem. Rybaření jak je podané v Sega Bass Fishing má slušnou dynamiku, zpočátku pomalou křivku učení a na konci především dobrý pocit ze slušného úlovku. Na ryby sice kvůli hře nepůjdu a asi ani nebudu vyhledávat další rybářské hry, ale tohle jsem si překvapivě užil.