Ve videohrách není naštěstí takovou raritou, aby pokračování plně překonávalo svého předchůdce – a jak zdejší hodnocení, tak i mé prvotní dojmy opravdu nasvědčovaly tomu, že Mass Effect 2 se stane zlatým hřebem série. Hra vytváří naprosto skvělý první dojem. Od prvních minut jste vrženi do víru akce, napětí a potřebné naléhavosti. Jako hráč se s protagonistou ocitáte na stejné emocionální vlně v tom smyslu, že sotva otevřete oči do „nového světa“, tak se na vás hned ze všech stran vysypou životně důležité poznatky, novinky a události – nová hrozba konce světa, epický vesmír, kam jen oko dohlédne, špetka konspirační teorie, a hlavně potřeba opravdového hrdiny…
Hra vypráví méně pomocí statického čtení textů (codex), ale více prostřednictvím dialogů a nutno podotknout, že výborně napsaných. Váš tým může v případě všech DLC (legendární edice) činit až 12 členů a je fascinující, že s každým můžete vést relativně smysluplné dialogy, každý má vlastní hlášky v jednotlivých misích, pokud si jej zvolíte jako člena a v případě každého se můžete účastnit jejich osobních trablů v podobě „loyalty“ misí.
Přestože mluvím o síle povídání, musím konstatovat, že první Mass Effect se pocitově více blížil žánru RPG. Questy měl jednoduché, kolikrát šlo o zprostředkování domluvy mezi dvěma postavami v téže místnosti, ale vzhledem k tomu, že vesmírná sága teprve začínala, připisoval jsem to na vrub onomu velmi dobře fungujícímu objevování fikčního světa. Dvojka je nepochybně ve svých textech propracovanější, disponuje i úžasnými momenty rozhodování a aplikace svobodné vůle v rámci dialogů, ale její celkové zaměření je přeci jen více akční a lineární.
Střílení se dočkáte v hojném množství, v podstatě ve hře (kromě Samara loyalty mise) neexistuje problém, který by nevyřešila dobře mířená rána mezi oči, ale s tím se pojí i menší výtka, kterou k tomuto skvělému sequelu mám. Mass Effect 2 je v nadsázce řečeno 3rd person akce, a na takovou hru už kladu trochu větší nároky co se týče „gunplaye“ a pocitu ze střelby. Je pravda, že zpočátku působí akční pasáže druhého dílu lépe, dokonce i vaši partáci se naučili instantně neumírat uprostřed bojiště, nicméně právě ten zmiňovaný pocit ze střelby se nevyvíjí tak plynule a znatelně, jako v jedničce. Řekl bych, že do nepřátel je třeba vysypat až příliš mnoho nábojů, což postupem času začne působit stereotypně a neplyne z toho takové potěšení.
Na druhou stranu, co není stereotyp (zejména oproti jedničce) jsou vedlejší mise. Žasnu nad tím, kolik unikátních lokací můžete ve hře navštívit. Design je očividně dělán jako pastva pro oči. K cíli sice vede jedna cesta, ale vzhledem k jejímu vizuálnímu podání, zaručeně nebudete zklamáni. Splnit všechny vedlejší mise byla radost… A k tomu vynikající temná, futuristická a ve vhodných momentech dramatická hudba… To je zážitek!
Co je taky zážitek silný, avšak ne pozitivní, byla těžba surovin, resp. celkový management zdrojů. Osobně jsem chtěl mít v každém planetárním systému splněno 100% a to bych rozhodně bez modu „One Probe All Resources“ nedokázal. Člověk totiž předem neví, že drtivou většinu surovin a kreditů nebude nikdy potřebovat (tak proč jí tam, proboha, tolik dávali?). Je škoda, že hra vás více nenutí, popř. neodměňuje za vydělávání a utrácení.
Jak už napsalo mnoho lidí přede mnou, i já se přidávám k názoru, že první Mass Effect měl unikátní atmosféru, tvořenou zejména pocitem zvídavého objevování nového světa, kterou nelze jen tak napodobit. Naštěstí druhý díl se nesnaží jedničku napodobit, v mnohém ji překonává. Budování týmu je vlastně jádrem příběhu a můžu vám slíbit, že na konci hry budete oblíbené členy vašeho týmu vnímat podobně jako oblíbené postavy nějakého sci-fi seriálu. S hodnocením však nemůžu jít výše kvůli tomu, že všudypřítomné střílení se pro mě nakonec stalo tou méně oblíbenou částí hry. Každopádně třetího dílu se nemůžu dočkat, už aby moje děti šly zase spát… :)
Hra vypráví méně pomocí statického čtení textů (codex), ale více prostřednictvím dialogů a nutno podotknout, že výborně napsaných. Váš tým může v případě všech DLC (legendární edice) činit až 12 členů a je fascinující, že s každým můžete vést relativně smysluplné dialogy, každý má vlastní hlášky v jednotlivých misích, pokud si jej zvolíte jako člena a v případě každého se můžete účastnit jejich osobních trablů v podobě „loyalty“ misí.
Přestože mluvím o síle povídání, musím konstatovat, že první Mass Effect se pocitově více blížil žánru RPG. Questy měl jednoduché, kolikrát šlo o zprostředkování domluvy mezi dvěma postavami v téže místnosti, ale vzhledem k tomu, že vesmírná sága teprve začínala, připisoval jsem to na vrub onomu velmi dobře fungujícímu objevování fikčního světa. Dvojka je nepochybně ve svých textech propracovanější, disponuje i úžasnými momenty rozhodování a aplikace svobodné vůle v rámci dialogů, ale její celkové zaměření je přeci jen více akční a lineární.
Střílení se dočkáte v hojném množství, v podstatě ve hře (kromě Samara loyalty mise) neexistuje problém, který by nevyřešila dobře mířená rána mezi oči, ale s tím se pojí i menší výtka, kterou k tomuto skvělému sequelu mám. Mass Effect 2 je v nadsázce řečeno 3rd person akce, a na takovou hru už kladu trochu větší nároky co se týče „gunplaye“ a pocitu ze střelby. Je pravda, že zpočátku působí akční pasáže druhého dílu lépe, dokonce i vaši partáci se naučili instantně neumírat uprostřed bojiště, nicméně právě ten zmiňovaný pocit ze střelby se nevyvíjí tak plynule a znatelně, jako v jedničce. Řekl bych, že do nepřátel je třeba vysypat až příliš mnoho nábojů, což postupem času začne působit stereotypně a neplyne z toho takové potěšení.
Na druhou stranu, co není stereotyp (zejména oproti jedničce) jsou vedlejší mise. Žasnu nad tím, kolik unikátních lokací můžete ve hře navštívit. Design je očividně dělán jako pastva pro oči. K cíli sice vede jedna cesta, ale vzhledem k jejímu vizuálnímu podání, zaručeně nebudete zklamáni. Splnit všechny vedlejší mise byla radost… A k tomu vynikající temná, futuristická a ve vhodných momentech dramatická hudba… To je zážitek!
Co je taky zážitek silný, avšak ne pozitivní, byla těžba surovin, resp. celkový management zdrojů. Osobně jsem chtěl mít v každém planetárním systému splněno 100% a to bych rozhodně bez modu „One Probe All Resources“ nedokázal. Člověk totiž předem neví, že drtivou většinu surovin a kreditů nebude nikdy potřebovat (tak proč jí tam, proboha, tolik dávali?). Je škoda, že hra vás více nenutí, popř. neodměňuje za vydělávání a utrácení.
Jak už napsalo mnoho lidí přede mnou, i já se přidávám k názoru, že první Mass Effect měl unikátní atmosféru, tvořenou zejména pocitem zvídavého objevování nového světa, kterou nelze jen tak napodobit. Naštěstí druhý díl se nesnaží jedničku napodobit, v mnohém ji překonává. Budování týmu je vlastně jádrem příběhu a můžu vám slíbit, že na konci hry budete oblíbené členy vašeho týmu vnímat podobně jako oblíbené postavy nějakého sci-fi seriálu. S hodnocením však nemůžu jít výše kvůli tomu, že všudypřítomné střílení se pro mě nakonec stalo tou méně oblíbenou částí hry. Každopádně třetího dílu se nemůžu dočkat, už aby moje děti šly zase spát… :)
