Dostal jsem po těch dlouhých desítkách hodin strávených v Origins a Nioh chuť na nějakou akční jednohubku a tak mi padla do oka právě tato hra. Hrál jsem všechny předchozí díly série, v multiplayeru Call of Duty 2 a Call of Duty 4: Modern Warfare jsem strávil v dospívání spousty hodin. Dá se tedy říct, že jsem dobře věděl, do čeho jdu.

Dnes už mě ale multiplayer střílečky ničím nelákají, radši si dám dobrou sólo příběhovku a Black ops mi podle dostupných informací mohly právě toto nabídnout. A taky se tak stalo. Během necelých 5 hodin jsem si užil skvělou akční jízdu s příběhem inspirovaným reálnými historickými událostmi, což je přesně šálek mého čaje.

Tak jako každé jiné Call of Duty má i Black Ops dobře zpracovanou střelbu a spoustu rozmanitých sekvencí, ať už v podobě různorodých lokací - od tropického lesa přes mrazivou Antarktidu - po výběr z mnoha nejrůznějších zbraní. Celé se to hraje velmi dobře, svižně a hlavně to vzhledem ke krátké hrací době ani moc nemá šanci začít nudit.

Vyzdvihnout musím i skvělý dabing, dobře vybrané a skvěle padnoucí písničky včetně i těch několika legendárních, které postupně zazní. Na sérii trochu atypicky schizofrenní příběh je pro mě také vítaným osvěžením. Neodpustím si ale rýpnout si do neustálého tlaku na hráče postupovat dopředu, protože když se hráč instinktivně kryje a střílí po nepřátelích, ale nejde dopředu, nepřátelé stále přicházejí a hra se tak dostane do nekonečné smyčky. V praxi to pak taky funguje tak, že stačí jen běžet dopředu, dobře se krýt a nemusíte téměř ani nikoho zabit, váš tým to udělá za vás tím, že běží za vámi. Naštěstí tyhle úseky nejsou úplně všude, ale je jich tu dost.

Suma sumárum jsem od Black Ops dostal přesně to, co jsem chtěl a potřeboval. Má očekávání byla dokonce v mnoha ohledech překonána. A tu mnohými kritizovanou krátkou herní dobu jsem tady uvítal s otevřenou náručí.

Herní výzva 2024 - kategorie. č. 4 - Tenkrát v Hollywoodu