Já měl sérii Borderlands vždycky rád spíš tak nějak "na papíře" než poté jako hru samotnou. I proto jsem i přes pár pokusů doposud žádnou Borderlands ("Tales" tak úplně nepočítám) hru ani zdaleka nedohrál a i v DLC Assault on Dragon Keep (AoDK), které jsem hrál jako standalone kousek, jsem toho měl ke konci plné zuby.

Úskalí pro mě tkví v ubíjejícím stereotypu, který mě osobně prostě loot systém nedokáže vyvážit (já mám ale tento problém většinou i třeba u "diablovek" včetně Diabla samotného). AoDK je stejně jako každá hra série o zbraních, přičemž si autoři zakládají na tom, že možných kombinací je takřka nekonečně a musím uznat že i třeba po stránce vizuálu jsou rozmanité dost. Jenže k čemu to je, když gunplay samotný je vlastně až podprůměrný? Já bych asi raději osm vyladěných rozličných kvérů než bambilion prdítek, se kterými (většinou) není zas taková zábava střílet. Hra se od ostatních FPS liší i tím, že v mnoha případech je třeba počítat s letem projektilu samotného, který přímo vidíte, čehož se v klasické střílečce dočkáte maximálně tak u raketometů. Pocit ze střelby se zlepšil až když napadaly nějaké papírově kvalitnější kvéry ke konci hry a já se vlastně paradoxně možná nejvíc bavil až v endgamu.

Hodíme to na střídačku, takže teď budu zase spíše chválit. AoDK je na DLC vážně pořádný macek prakticky na úrovni starých dobrých datadisků, které teď už snad dělají jen v CD Projekt RED. Hra dokonce ani po dohrání příběhové linky nekončí a já nakonec splnil všechno včetně Raidu, na který jsem se však musel "přelevlit" a poté srabácky zapnout EASY mód. Holt bez parťáků to dost dobře nejde.

DLC doprovází pro sérii dnes již absolutně typický sebeparodický "hit or miss" humor, balancují na hranici trapnosti. Humor série je podle mě do filmové podoby převeditelný jen velmi obtížně, což dokládá i kolosální průser v podobě letošního Borderlands s důchodkyněmi v rolích 20-30-letých postav, který se koncem roku bude asi srdnatě prát o titul té největší sračky letoška. Gratulujeme! Na mě v tomhle ohledu AoDK fungoval a vlastně se ani nedivím, že nápad poté přetavili v samostatnou (zjevně nic moc) hru v podobě Tiny Tina's Wonderlands. On ten svět prostě není špatný a paradoxně má nejoblíbenější hra z univerza je ta, kde o žádné mraky lootu vlastně ani nejde (Tales from The Borderlands – jednoznačně doporučuji!).

Scénář je tak fajn, byť ne každému fóru se srdnatě zasmějete. S jednotvárnou náplní zejména vedlejších úkolů to už tak slavné není a autoři vás rádi nechají pobíhat po mapě jak dementy od čerta k ďáblu na místa, kde jste předtím již třikrát byli. Občas mi přišlo, že nasrat hráče byl přímo autorský záměr a třeba úkol plný nesmyslného pobíhání sem tam, přičemž na jeho konci vás čeká "odměna" v podobě zbraně s názvem The Bane (což je nepoužitelný krám – haha hráči, máš to, právě jsi ztratil hodinu života!) mě absolutně iritoval. Na to jak hravá dokáže AoDK v určitých aspektech být, je design úkolů prostě přehlídka nudných fetch questů a vybíjecích arén (čest pár výjimkám).

AoDK je tak super nápad v řekněme ok provedení s na můj vkus prostě příliš jednotvárnou hratelností a nepříliš záživným pocitem ze střelby. Na poměry DLC ale rozhodně slušná práce. Já po dohrání byť vlastně maličké části obsahu, co univerzum Borderlands doposud nabídlo, nemám ani náhodou chuť pokračovat.

Hodnocení na DH v době dohrání: 79 %; 58. hodnotící;  zdarma v rámci PS Plus