Po seznámení s Opičím ostrovem a finálním dohrání prvního dílu ve speciální verzi jsem zhodnotil, že si po právu zaslouží ocenění jedné z nejvtipnějších adventur, které spatřili světlo světa. Pravda, nemůžu to srovnávat s českým ekvivalentem adventur let 90., které mi v dětství formovaly žánr. Nicméně vzhledem k tomu, že jsem k Monkey Island i tenkrát načichl, byť nikdy nedohrál, jsem nakonec moc rád, že jsem si ji mohl nakonec do syta užít. A teď už vím, že ne jinak je to i u druhého dílu.
Druhý díl si s tím moc neláme hlavu. Hlavní antigonista, byť dopadl, jak dopadl, je opět ústředním nepřítelem Guybrushe Threepwooda. Vlastně je v podtitulku této hry – LeChuckova pomsta. Takže je naprosto zřejmé, co se zde bude dít. Obecně vzato. Neobecně se tu dějí takové šílenosti, že se hráč nebude stíhat divit. Ano, hra nedává příliš logiku. Bez návodu bych si ani neštrejchnul. Ale celkově jsem se u adventury bavil tak, jak dlouho ne.
Jedná se totiž o zábavu čistou a bez příměsi. Tím byli LucasArts ikoničtí a musím říct, že to opět zvládli opravdu bravurně. Speciální edici opět vyšperkovali naprosto fantastickým způsobem. Například jsem hrozně rád přepínal a kochal se původní hrou, která vypadá taktéž nesmírně hezky. Pořád se ale nemůžu zbavit dojmu, že ten nový grafický náhled se může rovnat klidně i nejlepším adventurám dneška. Tedy nejen, že hra slavila úspěchy před třiceti lety, ona to s chutí zvládne i dnes. Je tedy až s podivem, že LucasArts nakonec dopadli tak, jak dopadli.
Podstatný kámen úrazu této hry je ale fakt, že abyste postoupili dál, děláte tu mnohdy naprosté šílenosti. Hra moc nedává smysl, ale zase se u ní upřímně opravdu zasmějete, což pravidlem úplně nebývá. Dabing je parádní, karibská atmosféra fantastická, a kdyby tu nebylo pár naprosto zbytečně zmatečných momentů, bylo by to na čistou stovku. Pro některé natahovanosti, které tu taktéž v komentářích byly zmíněny, to ale úplně nelze.
Pořád se ale jedná o ikonu žánru. Ve všech ohledech. Jak tenkrát, tak i dnes. LucasArts s odkazem na originál vytvořili naprosto fantasticky funkční hru, která ve všech ohledech zábavy splňuje vše do puntíku. A já už můžu přemýšlet nad tím, kdy si udělám čas na další díl. Tentokrát ten, díky kterému jsem se k Monkey Island vlastně dostal. Takže pro mě ten nejnostalgičtější.
Druhý díl si s tím moc neláme hlavu. Hlavní antigonista, byť dopadl, jak dopadl, je opět ústředním nepřítelem Guybrushe Threepwooda. Vlastně je v podtitulku této hry – LeChuckova pomsta. Takže je naprosto zřejmé, co se zde bude dít. Obecně vzato. Neobecně se tu dějí takové šílenosti, že se hráč nebude stíhat divit. Ano, hra nedává příliš logiku. Bez návodu bych si ani neštrejchnul. Ale celkově jsem se u adventury bavil tak, jak dlouho ne.
Jedná se totiž o zábavu čistou a bez příměsi. Tím byli LucasArts ikoničtí a musím říct, že to opět zvládli opravdu bravurně. Speciální edici opět vyšperkovali naprosto fantastickým způsobem. Například jsem hrozně rád přepínal a kochal se původní hrou, která vypadá taktéž nesmírně hezky. Pořád se ale nemůžu zbavit dojmu, že ten nový grafický náhled se může rovnat klidně i nejlepším adventurám dneška. Tedy nejen, že hra slavila úspěchy před třiceti lety, ona to s chutí zvládne i dnes. Je tedy až s podivem, že LucasArts nakonec dopadli tak, jak dopadli.
Podstatný kámen úrazu této hry je ale fakt, že abyste postoupili dál, děláte tu mnohdy naprosté šílenosti. Hra moc nedává smysl, ale zase se u ní upřímně opravdu zasmějete, což pravidlem úplně nebývá. Dabing je parádní, karibská atmosféra fantastická, a kdyby tu nebylo pár naprosto zbytečně zmatečných momentů, bylo by to na čistou stovku. Pro některé natahovanosti, které tu taktéž v komentářích byly zmíněny, to ale úplně nelze.
Pořád se ale jedná o ikonu žánru. Ve všech ohledech. Jak tenkrát, tak i dnes. LucasArts s odkazem na originál vytvořili naprosto fantasticky funkční hru, která ve všech ohledech zábavy splňuje vše do puntíku. A já už můžu přemýšlet nad tím, kdy si udělám čas na další díl. Tentokrát ten, díky kterému jsem se k Monkey Island vlastně dostal. Takže pro mě ten nejnostalgičtější.
Four Last Things