Hodnocení celé série - 85%
Tyo, je až k nevíře že tomu dávám takovéto hodnocení, jelikož když se ohlédnu tak osm let na zpět, tak pro mě LIS byl očistcem. Srala mě ta cringe atmosféra, přílišné tlačení na drama bez nadhledu (to tomu vytýkám ale i teď) a postavy vystřižené jak z největších klišé amerických teen dramat/komedií. Jenže po odehrání True Colors – které jsem miloval – a zjištění že Double Exposure bude navazovat na jedničku mi holt nezbyla jiná možnost, navíc jsem to dříve ani neodehrál celé.
Nebudu tu popisovat děj, ten už každý ví, takže tu jen ve zkratce popíšu své dojmy. Začnu asi tím, že naprosto žeru celou tu melancholickou atmosféru amerického městečka, od doby Twin Peaks je to něco pro co mám velkou slabost a když se k tomu ještě přidá něco nadpřirozeného tak jsem SOLD. Tady ústřední záhada funguje podle mě skvěle a ladně kombinuje lidské drama alá Twin Peaks plus cestování napříč realitami ve stylu Butterfly Effectu i když samozřejmě ne v takovém měřítku.
Celá ta hlavní linka byla pro mě to co mě u hry drželo nejvíce, jelikož ne všechno tu je tak jednoznačné, jak se na první pohled může zdát a některé zvraty jsem poměrně nečekal, a navíc díky rozdělení na epizody to mělo i skvělou gradaci. S příběhem jde ruku v ruce i skvělé zapojení mechaniky vracení času, díky čemuž jsem hře odpustil že vaše rozhodnutí napříč hrou prakticky na konci nemá žádný dopad. Což samo o sobě nevadí, jelikož během hraní to samozřejmě dopad mít bude, a i mi přijde že hra hezky zakomponovala do děje i drobné mini rozhodnutí které jsem nečekal že se mi vrátí jako bumerang.
Také potěšili i puzzly které tuhle mechaniku využívali či napínavější situace. Mega jsem miloval tu scénu kdy vás Jefferson drží v zajetí, to mi přišlo fakt skvělý. Dobré bylo že se tu i našli typické adventurní hádanky, jenž jsem tady upřímně nečekal a oproti hrám jako TWD od Telltale to bylo opravdu příjemné.
Teď ale na řadu přijdou postavy a tady já už začínám mít trochu problém. Pořád si stojím za tím, že tu jsou poměrně nudné archetypy postav a některé ani nejsou moc do hloubky prozkoumané. Například takový Warren mi tu přišel opravdu daný tak nějak do počtu, a i když se mohlo jednat o zajímavou postavu, tak s ním příběh zase tak moc nepracoval. Victoria tu má zase typickou naivní linku, jak je to zlá kráva, ale v nitru je jen ukřivděná, protože se snaží dokázat že má na se prosadit v brandži atd. Ono celkově to "romantizování" problémového života teenagerů tu je poměrně ve velkém množství a místy mi to přišlo dost edgy. Na durhou stranu ale chápu že tvůrci měli malý budget, a podstatnou část museli nejspíše zkrouhnout co se týče postav. Ještě k tomu edgy jen dodám že mi místy vadilo jak tu tvůrci tlačí až moc na pilu v rámci dramatu a nebyl tu přítomen nějaký nadhled či trocha humoru. Jelikož mi přijde že drama postav více funguje, pokud tam máte i jistou dávku zmiňovaného nadhledu. Takhle to chvílemi působilo jako na sílu ždímání emocí od hráče. Takové Night in the Woods to udělalo mnohem lépe.
Co se týče Max a Chloe, tak tady jsem jim to přátelství moc nevěřil. Být v Max kůži tak se od Chloe distancuji hned v momentě co vytáhne zbraň. Nemluvě o tom, že jí celou dobu Chloe využívala a furt jí dokola omýlala jak Rachel je ta nejlepší atd. Samozřejmě ve výsledku to vše mělo opodstatnění a hra vám i dá náhled do alternativní reality kde Chloe poznáte v daleko čistější podobě (což mi dost pomohlo v tom jí více pochopit i to jejich přátelství). I tak mi to ale místy přišlo too far a nevěřil jsem jim to jejich hluboké spojení i přes to že v samotném závěru to trochu vysvětlené je.
Kdyby ale tvůrci měli větší budget a dali tam více jejich normálních interakcí mimo hlavní příběh, tak by to asi pro mě fungovalo lépe. Co se týče hudby, dabingu a atmosféry, tak to je u mě vše v topu.
Na závěr tedy jen řeknu že mě to velice bavilo, a to i přes to že mi to v jistých ohledech přišlo velice povrchní a ústřední vztah hlavních hrdinek mě tolik nevytrhl. I přes to ale Max i Chloe jsem si oblíbil a hlavní zápletka byla natolik silná a návyková že mi to prakticky vykompenzovalo všechny negativa. Jsem spokojený a těším se na Double Exposure, který naštěstí dělají Deck Nine, kterým věřím o něco více a kteří mi přijdou že píšou i trochu dospěleji.
PS: Mega mě potěšilo že ve hře zazněli filmy jako Nekromantik atd :D Nečekané.
Tyo, je až k nevíře že tomu dávám takovéto hodnocení, jelikož když se ohlédnu tak osm let na zpět, tak pro mě LIS byl očistcem. Srala mě ta cringe atmosféra, přílišné tlačení na drama bez nadhledu (to tomu vytýkám ale i teď) a postavy vystřižené jak z největších klišé amerických teen dramat/komedií. Jenže po odehrání True Colors – které jsem miloval – a zjištění že Double Exposure bude navazovat na jedničku mi holt nezbyla jiná možnost, navíc jsem to dříve ani neodehrál celé.
Nebudu tu popisovat děj, ten už každý ví, takže tu jen ve zkratce popíšu své dojmy. Začnu asi tím, že naprosto žeru celou tu melancholickou atmosféru amerického městečka, od doby Twin Peaks je to něco pro co mám velkou slabost a když se k tomu ještě přidá něco nadpřirozeného tak jsem SOLD. Tady ústřední záhada funguje podle mě skvěle a ladně kombinuje lidské drama alá Twin Peaks plus cestování napříč realitami ve stylu Butterfly Effectu i když samozřejmě ne v takovém měřítku.
Celá ta hlavní linka byla pro mě to co mě u hry drželo nejvíce, jelikož ne všechno tu je tak jednoznačné, jak se na první pohled může zdát a některé zvraty jsem poměrně nečekal, a navíc díky rozdělení na epizody to mělo i skvělou gradaci. S příběhem jde ruku v ruce i skvělé zapojení mechaniky vracení času, díky čemuž jsem hře odpustil že vaše rozhodnutí napříč hrou prakticky na konci nemá žádný dopad. Což samo o sobě nevadí, jelikož během hraní to samozřejmě dopad mít bude, a i mi přijde že hra hezky zakomponovala do děje i drobné mini rozhodnutí které jsem nečekal že se mi vrátí jako bumerang.
Také potěšili i puzzly které tuhle mechaniku využívali či napínavější situace. Mega jsem miloval tu scénu kdy vás Jefferson drží v zajetí, to mi přišlo fakt skvělý. Dobré bylo že se tu i našli typické adventurní hádanky, jenž jsem tady upřímně nečekal a oproti hrám jako TWD od Telltale to bylo opravdu příjemné.
Teď ale na řadu přijdou postavy a tady já už začínám mít trochu problém. Pořád si stojím za tím, že tu jsou poměrně nudné archetypy postav a některé ani nejsou moc do hloubky prozkoumané. Například takový Warren mi tu přišel opravdu daný tak nějak do počtu, a i když se mohlo jednat o zajímavou postavu, tak s ním příběh zase tak moc nepracoval. Victoria tu má zase typickou naivní linku, jak je to zlá kráva, ale v nitru je jen ukřivděná, protože se snaží dokázat že má na se prosadit v brandži atd. Ono celkově to "romantizování" problémového života teenagerů tu je poměrně ve velkém množství a místy mi to přišlo dost edgy. Na durhou stranu ale chápu že tvůrci měli malý budget, a podstatnou část museli nejspíše zkrouhnout co se týče postav. Ještě k tomu edgy jen dodám že mi místy vadilo jak tu tvůrci tlačí až moc na pilu v rámci dramatu a nebyl tu přítomen nějaký nadhled či trocha humoru. Jelikož mi přijde že drama postav více funguje, pokud tam máte i jistou dávku zmiňovaného nadhledu. Takhle to chvílemi působilo jako na sílu ždímání emocí od hráče. Takové Night in the Woods to udělalo mnohem lépe.
Co se týče Max a Chloe, tak tady jsem jim to přátelství moc nevěřil. Být v Max kůži tak se od Chloe distancuji hned v momentě co vytáhne zbraň. Nemluvě o tom, že jí celou dobu Chloe využívala a furt jí dokola omýlala jak Rachel je ta nejlepší atd. Samozřejmě ve výsledku to vše mělo opodstatnění a hra vám i dá náhled do alternativní reality kde Chloe poznáte v daleko čistější podobě (což mi dost pomohlo v tom jí více pochopit i to jejich přátelství). I tak mi to ale místy přišlo too far a nevěřil jsem jim to jejich hluboké spojení i přes to že v samotném závěru to trochu vysvětlené je.
Kdyby ale tvůrci měli větší budget a dali tam více jejich normálních interakcí mimo hlavní příběh, tak by to asi pro mě fungovalo lépe. Co se týče hudby, dabingu a atmosféry, tak to je u mě vše v topu.
Na závěr tedy jen řeknu že mě to velice bavilo, a to i přes to že mi to v jistých ohledech přišlo velice povrchní a ústřední vztah hlavních hrdinek mě tolik nevytrhl. I přes to ale Max i Chloe jsem si oblíbil a hlavní zápletka byla natolik silná a návyková že mi to prakticky vykompenzovalo všechny negativa. Jsem spokojený a těším se na Double Exposure, který naštěstí dělají Deck Nine, kterým věřím o něco více a kteří mi přijdou že píšou i trochu dospěleji.
PS: Mega mě potěšilo že ve hře zazněli filmy jako Nekromantik atd :D Nečekané.
Pro: Hlavní záhada, melancholická atmosféra, soundtrack, hlavní postavy, využívání vracení času,
Proti: Tlačení na pilu a citové vydírání hráče, absence nějakého nadhledu, ne moc uvěřitelné přátelství hlavní dvojky.