Když vyšel Baldur's Gate (BG), pohltil mě na dny a od té doby se RPG a fantasy stalo součástí mých chvil volna.
Baldurovské hlášky (Go for the eyes Boo!) občas hodíme i dneska.
Pillars of Eternity (PoE) mě přenesl magicky o těch víc jak dvacet let zpět.
Celkově bych PoE shrnul jako vypiplanou a doladěnou verzi isometrických RPG z Baldurovské doby.
Kdybych měl PoE s něčím porovnat z původní trojice (Baldur's Gate, Icewind Dale a Planescape Tornment), je to vskutku nejblíže k Baldur's Gate, ale obsahuje to hodně dialogů a rozhodování jako Planescape Tornment, avšak také mnoho kobek a podzemí plné bojů jako Icewind Dale.
Řemeslně je to výborná hra, která některé nepříjemnosti z původních her (např. za mě omezenost inventáře, organizaci úkolů a poznámek) vylepšila, přidala nějaké nové prvky (správa vlastní tvrze, možnost nastavit detailní bojovou AI pro postavy, možnost vylepšovat a vyrábět předměty) a zabrnkala na notu nostalgie (zaslechnout opět "You must gather your party before venturing forth" mě až dojalo).
Graficky se původním hrám také hodně podobá (včetně ikonky myši), akorát je již lépe laděna na moderní rozlišení a stroje i s možností přibližování nebo oddalování jak známe z vylepšených klasik.
I když můžete mít družinu tvořenou jen vámi vytvořenými postavami (což ostatně šlo i v BG), hra představuje jasného hlavního protagonistu s vedlejšími postavami, kterých příběh se však s tím jeho proplétá.
Přišlo mi, že máte možnost ostatní postavy z družiny pěkně poznat i díky tomu, že každá z nich má vlastní vedlejší quest, který můžete splnit.
Na rozdíl od BG mi přišlo, že zde není tolik pamětihodných hlášek nebo dialogů, bohužel.
Avšak základní zápletka celého příběhu a mnohé vedlejší příběhy mají často nejasné strany a dávají vám možnost vskutku definovat postavu pomocí jejích rozhodnutí.
PoE staví na vlastním RPG systému, tedy žádné Dungeons and Dragons, a také světě.
To přivádí mnoho novinek a osobně jsem si ten svět hodně užíval a přišel mi zajímavý a přitom srozumitelný a blízký.
Pro mě trefil svět přesně tu správnou hranici, že ala fantasy to působí srozumitelně, ale je odlišný a láká k prozkoumávání.
Stejně tak možnosti rozvoje postav.
Jednotlivá povolání jsou vlastně klasickou sbírkou (bojovník, paladin, druid, ...), ale každé povolání má svůj vlastní styl hraní a není to o tom, že by válečník měl "válečnická kouzla".
Např. válečník není jen o tom, že dostane víc životů, ale dostane i bojové dovednosti.
Naštěstí i na vyšších úrovních přibývají zajímavé dovednosti a schopnosti u všech postav.
Obecně RPG systém a svět mě bavil i svou promyšleností.
Ve světě nemáme jasné černobílé postoje a postavy, ale většina ze stran má jen jiný, ale validní, náhled na problematiku.
A v RPG systému mě fascinovalo jak je komplexní a provázaný, kdy třeba vlastnosti mágů určovali jak velký dosah bude mít kouzlo, trvání a také zda s ním nezasáhne své spojence.
Ostatně, snad všechna vylepšení oproti klasikám jsem si užíval.
Pravda, moc lektvarů jsem nevyráběl, ale hodilo se.
Stejně tak bylo příjemné mít svou tvrz a vidět i na ní pokrok jak postava roste a tím měla i víc věhlasu ve světě.
Ale krásné je, že se také na tvrz můžete vybodnout a vlastně by se nic nemělo stát.
Na co se musíte připravit je vskutku hodně dialogů a bojů.
Nemusíte projít všechno a zejména některé texty jsou úplně dobrovolné (náhrobky jsem třeba přestal úplně číst snad po první lokaci).
Mrzí mě, že nebyla nějaké možnost kontrastnějšího vykreslení textů (nebo jsem ji nenašel v nastavení).
Protože přečíst to množství textu byl solidní nápor na oči.
Horší je to s možností vyhnout se bojům.
I na nejvyšší úrovni plížení budete muset mnoha místy projít pomocí vyvraždění původního obyvatelstva.
Ale pokud by vám hra přišla zdlouhavá, potom (kromě toho, že asi isometrické RPG ze staré školy není pro vás ideální), hlavní dějová linka se dá odehrát myslím docela rychle.
Bohužel souboje mi někdy přišly hodně nepřehledné.
Ale pouze pokud jde o vizuál.
Díky pauzovacímu stylu soubojů (souboj v reálném čase, ale můžete kdykoliv dát pauzu a rozdat příkazy) a také díky oknu, kde se vypisují veškeré efekty a útoky, je hráč schopen se vyznat v tom, zda jeho kouzla a útoky dopadají na správnou adresu.
Avšak najít cíl ve změti postav může někdy být už problém.
Hlavně pokud je tam sesláno vícero kouzel.
Hru mohu doporučit všem fanouškům původní trojice a snad zaujme i nějaké jimi nepolíbené.
Osobně jsem tam viděl tolik zajímavých možností, že se do toho ponořím zas a už se těším až spustím PoE 2.
Herni vyzva 2024 - Volání Cthulhu
Baldurovské hlášky (Go for the eyes Boo!) občas hodíme i dneska.
Pillars of Eternity (PoE) mě přenesl magicky o těch víc jak dvacet let zpět.
Celkově bych PoE shrnul jako vypiplanou a doladěnou verzi isometrických RPG z Baldurovské doby.
Kdybych měl PoE s něčím porovnat z původní trojice (Baldur's Gate, Icewind Dale a Planescape Tornment), je to vskutku nejblíže k Baldur's Gate, ale obsahuje to hodně dialogů a rozhodování jako Planescape Tornment, avšak také mnoho kobek a podzemí plné bojů jako Icewind Dale.
Řemeslně je to výborná hra, která některé nepříjemnosti z původních her (např. za mě omezenost inventáře, organizaci úkolů a poznámek) vylepšila, přidala nějaké nové prvky (správa vlastní tvrze, možnost nastavit detailní bojovou AI pro postavy, možnost vylepšovat a vyrábět předměty) a zabrnkala na notu nostalgie (zaslechnout opět "You must gather your party before venturing forth" mě až dojalo).
Graficky se původním hrám také hodně podobá (včetně ikonky myši), akorát je již lépe laděna na moderní rozlišení a stroje i s možností přibližování nebo oddalování jak známe z vylepšených klasik.
I když můžete mít družinu tvořenou jen vámi vytvořenými postavami (což ostatně šlo i v BG), hra představuje jasného hlavního protagonistu s vedlejšími postavami, kterých příběh se však s tím jeho proplétá.
Přišlo mi, že máte možnost ostatní postavy z družiny pěkně poznat i díky tomu, že každá z nich má vlastní vedlejší quest, který můžete splnit.
Na rozdíl od BG mi přišlo, že zde není tolik pamětihodných hlášek nebo dialogů, bohužel.
Avšak základní zápletka celého příběhu a mnohé vedlejší příběhy mají často nejasné strany a dávají vám možnost vskutku definovat postavu pomocí jejích rozhodnutí.
PoE staví na vlastním RPG systému, tedy žádné Dungeons and Dragons, a také světě.
To přivádí mnoho novinek a osobně jsem si ten svět hodně užíval a přišel mi zajímavý a přitom srozumitelný a blízký.
Pro mě trefil svět přesně tu správnou hranici, že ala fantasy to působí srozumitelně, ale je odlišný a láká k prozkoumávání.
Stejně tak možnosti rozvoje postav.
Jednotlivá povolání jsou vlastně klasickou sbírkou (bojovník, paladin, druid, ...), ale každé povolání má svůj vlastní styl hraní a není to o tom, že by válečník měl "válečnická kouzla".
Např. válečník není jen o tom, že dostane víc životů, ale dostane i bojové dovednosti.
Naštěstí i na vyšších úrovních přibývají zajímavé dovednosti a schopnosti u všech postav.
Obecně RPG systém a svět mě bavil i svou promyšleností.
Ve světě nemáme jasné černobílé postoje a postavy, ale většina ze stran má jen jiný, ale validní, náhled na problematiku.
A v RPG systému mě fascinovalo jak je komplexní a provázaný, kdy třeba vlastnosti mágů určovali jak velký dosah bude mít kouzlo, trvání a také zda s ním nezasáhne své spojence.
Ostatně, snad všechna vylepšení oproti klasikám jsem si užíval.
Pravda, moc lektvarů jsem nevyráběl, ale hodilo se.
Stejně tak bylo příjemné mít svou tvrz a vidět i na ní pokrok jak postava roste a tím měla i víc věhlasu ve světě.
Ale krásné je, že se také na tvrz můžete vybodnout a vlastně by se nic nemělo stát.
Na co se musíte připravit je vskutku hodně dialogů a bojů.
Nemusíte projít všechno a zejména některé texty jsou úplně dobrovolné (náhrobky jsem třeba přestal úplně číst snad po první lokaci).
Mrzí mě, že nebyla nějaké možnost kontrastnějšího vykreslení textů (nebo jsem ji nenašel v nastavení).
Protože přečíst to množství textu byl solidní nápor na oči.
Horší je to s možností vyhnout se bojům.
I na nejvyšší úrovni plížení budete muset mnoha místy projít pomocí vyvraždění původního obyvatelstva.
Ale pokud by vám hra přišla zdlouhavá, potom (kromě toho, že asi isometrické RPG ze staré školy není pro vás ideální), hlavní dějová linka se dá odehrát myslím docela rychle.
Bohužel souboje mi někdy přišly hodně nepřehledné.
Ale pouze pokud jde o vizuál.
Díky pauzovacímu stylu soubojů (souboj v reálném čase, ale můžete kdykoliv dát pauzu a rozdat příkazy) a také díky oknu, kde se vypisují veškeré efekty a útoky, je hráč schopen se vyznat v tom, zda jeho kouzla a útoky dopadají na správnou adresu.
Avšak najít cíl ve změti postav může někdy být už problém.
Hlavně pokud je tam sesláno vícero kouzel.
Hru mohu doporučit všem fanouškům původní trojice a snad zaujme i nějaké jimi nepolíbené.
Osobně jsem tam viděl tolik zajímavých možností, že se do toho ponořím zas a už se těším až spustím PoE 2.
Herni vyzva 2024 - Volání Cthulhu
Pro: klasické rpg, dungeony, stavba tvrze, RPG systém a svět
Proti: nepřehlednost souboje, nekontrastní text