Je hodně fajn si jednou za čas dopřát ryze odpočinkovou hru, ve které se nebojuje a ve které se nestřílí. A ještě větší vzácností jsou tituly, kde se nedějí žádné velké věci a nejsou v nich žádné fantastické prvky. Open Roads se mezi hrstku takových titulů může směle řadit. Vypráví totiž naprosto obyčejný slice of life příběh o sbližování se matky s dcerou na pozadí úmrtí v blízké rodině. Nic víc, nic míň. A přesto je to hodně fajn.
Hra sice běží na Unity enginu a tak nelze očekávat nějaké velké technické zázraky, ale vypadá jako celek velmi pěkně. Tvůrci ošulili na budget drahý motion-capture jednoduchými, ale velmi osobitými kreslenými animacemi, které i navzdory svým omezením umí vykreslit ve tvářích postav slušnou řádku emocí. Co tvůrci ovšem neošulili je parádní voice-acting obou hlavních postav, který v podstatě dělá celou hru. Ještě aby ne, když si do hlavních rolí přizvali Keri Russel a Kaitlyn Dever, což jsou hollywoodská herecká jména, která by se blejskla v lecjaké tříáčkové hře. I proto jejich účast na tomto jinak po všech stránkách velice skromném indie titulu byla pro mě velice příjemným překvapením.
Z hlediska hratelnosti je to obyčejný walking sim, kde hráč chodí po lokacích, prohlíží si itemy a poslouchá rozhovory. Nic víc, nic míň. Žádné hádanky nečekejte. Jestli bych Open Roads k něčemu přirovnal, tak by to byly tituly jako Gone Home nebo Marie's Room. Kdo má tenhle subžánr a jeho melancholicky rozjímavé pomalé tempo rád, bude se mu líbit i tohle. Ostatní ale raději ruce pryč neb Open Roads je skutečně dialogový slow-burn od začátku až do konce.
Jediné, co mě osobně zklamalo, bylo zpracování právě oněch on-the-road sekvencí, na které jsem se dost těšil. Ve hře nakonec hrají minoritní roli a kraťoučká stále stejná smyčka běžící za okny jedoucího auta nepůsobí příliš dobře. Na druhou stranu bych si dovolil oponovat Vivaldiho názoru na to, že by byl příběh hry neuspokojivý. Z hlediska výstavby slice of life příběhu za mě naprosto dostačuje. A to jak délkou, tak i tím, co nakonec řekl (nebo neřekl). To důležité utvářející zápletku hry (onen pomyslný slice) bylo zodpovězeno a to ostatní prostě jen dokresluje postavy, jejich radosti, strasti a motivace.
Hra sice běží na Unity enginu a tak nelze očekávat nějaké velké technické zázraky, ale vypadá jako celek velmi pěkně. Tvůrci ošulili na budget drahý motion-capture jednoduchými, ale velmi osobitými kreslenými animacemi, které i navzdory svým omezením umí vykreslit ve tvářích postav slušnou řádku emocí. Co tvůrci ovšem neošulili je parádní voice-acting obou hlavních postav, který v podstatě dělá celou hru. Ještě aby ne, když si do hlavních rolí přizvali Keri Russel a Kaitlyn Dever, což jsou hollywoodská herecká jména, která by se blejskla v lecjaké tříáčkové hře. I proto jejich účast na tomto jinak po všech stránkách velice skromném indie titulu byla pro mě velice příjemným překvapením.
Z hlediska hratelnosti je to obyčejný walking sim, kde hráč chodí po lokacích, prohlíží si itemy a poslouchá rozhovory. Nic víc, nic míň. Žádné hádanky nečekejte. Jestli bych Open Roads k něčemu přirovnal, tak by to byly tituly jako Gone Home nebo Marie's Room. Kdo má tenhle subžánr a jeho melancholicky rozjímavé pomalé tempo rád, bude se mu líbit i tohle. Ostatní ale raději ruce pryč neb Open Roads je skutečně dialogový slow-burn od začátku až do konce.
Jediné, co mě osobně zklamalo, bylo zpracování právě oněch on-the-road sekvencí, na které jsem se dost těšil. Ve hře nakonec hrají minoritní roli a kraťoučká stále stejná smyčka běžící za okny jedoucího auta nepůsobí příliš dobře. Na druhou stranu bych si dovolil oponovat Vivaldiho názoru na to, že by byl příběh hry neuspokojivý. Z hlediska výstavby slice of life příběhu za mě naprosto dostačuje. A to jak délkou, tak i tím, co nakonec řekl (nebo neřekl). To důležité utvářející zápletku hry (onen pomyslný slice) bylo zodpovězeno a to ostatní prostě jen dokresluje postavy, jejich radosti, strasti a motivace.
Pro: obyčejný slice of life příběh, Keri Russel/Kaitlyn Dever v hlavních rolích
Proti: scény v autě, emocionálně by to mohlo být silnější a postavy ještě osobnější