DLCčka k Final Fantasy XV se naprosto očividně snaží experimentovat s různými žánry a nabídnout tak nejen zcela odlišný herní zážitek u každého z nich, ale také ukázat, že i v hlavní sérii Final Fantasy her je prostor pro inovace. Gladiolova epizoda je akční hack and slash mlátička, Ignis zase ukázal výrazný adventurní prvek v podobě traverzování na laně po městě. Episode Prompto už v mých očích úplně opustila hranice RPG žánru a představuje čistou 3rd person střílečku.

Střílečky běžně nejen nevyhledávám, doslova se jim vyhýbám. A když už hraji nějaký ARPG shooter hybrid, tak stejně preferuji zbraně na blízko, stealth či alespoň klidné vzdálené místečko se sniperovkou v ruce před zběsilým střílením uprostřed bitevní vřavy. Ale tady se jedná jen o dvouhodinové rozšíření, což beru jako zajímavé zpestření. Navíc stealth a zabíjení ze zálohy tu je situačně možné a se sniperkou se taky můžete vyřádit. Vlastně jsem i trochu čekala, že větší problém budu mít se samotnou hlavní postavou, ale netušila jsem, jak velký.

Prompto je charakter, který je v základní hře nejméně výrazný. Navenek nedospěle rozverný, uvnitř plný mindráků, věčně ve stínu svých vyzrálejších kolegů. Fyzicky nejslabší a raději schovaný za objektivem svého foťáku než před ním. Autoři tak u něj měli nejtěžší práci mě přesvědčit o jeho kvalitách. Vyvolat ve mně touhu za něj vůbec hrát. A vůbec se jim to nepovedlo.

Hned od začátku se ve vás naopak pokusí vyvolat dojem, že být Promptem je naprosté utrpení. Budete umírat nudou při plahočení ledovou pustinou až do padnutí. Budete nechápavě kroutit hlavou nad volbou se fyzicky sebepoškozovat. Budete otráveně sledovat prapodivné halucinování a propadání do deprese, která je nesnesitelná nejen pro vás, ale i pro ostatní NPCčka. A to mám obecně videoherní charaktery svádějící vnitřní boj s depresí, osamělostí a dalšími psychickými problémy většinou dost ráda. Ale musí mě aspoň něčím okouzlit a tady žádná jiskra nepřeskočila. Navíc hrozný level design, gunplay mi taky nepřišel jako nějaká hitparáda a nesmyslné vedlejší questy. Celkově nejhorší DLC k FFXV. Silný Dirge of Cerberus vibe. Nevím, jestli se budu střílečkám vyhýbat věčně, ale těm ve Final Fantasy sérii bych určitě měla.

Ale nakonec i tady najdete světlé stránky. Kámoška Aranea je fajn, akční finále je povedené a příběh je velmi zajímavý. Vlastně bych až řekla, že nechápu, jak mohli tak důležité příběhové momenty nacpat do DLC a vynechat je z hlavní hry. Než byla vydána DLC, tak to muselo působit hrozně nedokončeně.