Do životních útrap Sherlocka Holmese v podání ukrajinského studia Frogwares jsem se poměrně hezky vpravil s dílem Crimes and Punishments. No a od té doby jsem vlastně žádný další díl nevynechal, přičemž Chapter One je u mě již třetí v řadě. Takže jsem si určil volnější týden a do tohoto dílu se okamžitě pustil.
Volnější týden jsem si v případě tohoto dílu nachystat musel, protože jsem četl, že Chapter One nejen, že odkazuje na Sherlockovy začátky, ale především tu otevírá mnoho věcí do té doby v sérii nevídaných, které herní dobu notně prodlužují až k řádu desítek hodin. Třeba nejzásadnější je fakt, že tu tvůrci vytvořili svébytný fiktivní středomořský ostrov, kde to nejen žije, ale kde se můžete i naprosto volně pohybovat a dělat si doslova to, co chcete. Nebo to, co Vám vlastně tvůrci dovolí. A málo toho úplně není.
Na to, jak to zní, to tu má ale celou řadu těch ne úplně oblíbených ALE. Základní kostra hlavního příběhu je jasná. Sherlock se vrací na místa, kde prožil dětství, a kde se za jistých okolností doslova rozloučil s matkou. Jenže to rozloučení má jaksi v mlze a od té doby mu v hlavě straší kámoš Jon, který Vás vlastně otravuje celou hru, a který ze Sherlocka dělá trošku magora. Ne, že by magor nebyl, co si budeme. Ale takhle explicitně to přeci jen vypadá trošku blbě a kdyby Sherlocka zavřeli do prvního hospicu, který by v seznamu viděli, asi by se nikdo nemohl divit.
Každopádně příběh – hlavní kostra je dobrá, vlastně hodně dobrá. Hlavně závěr tu tvůrci napsali naprosto fantasticky. Reálně čítá pár případů v rámci hlavního vyšetřování, ale ty případy baví. Především jejich vývoj. Horší je to ale s průběhem. Hra totiž okamžitě otevírá mapu celého ostrova. Není úplně velký, ale je dostatečně velký na to, abyste se v tom vyšetřování ztratili. Hra totiž celý ten průběh vyšetřování nechává na Vás. Dám příklad. Na scéně se objeví mrtvola. Začnete vyšetřovačku. Během ní zjistíte třeba jistou spojitost s někým. Je ale na Vás si zjistit o dané osobě víc. Takže musíte objevit radnici nebo policejní stanici. Dojít si tam, hrabat se ve spisech, hledat spojitosti a doufat, že narazíte na to, co potřebujete. Nebo si třeba Sherlock na něco vzpomene. Musíte si ten úkol vzpomínky vyvolat na konkrétním místě a pak chodit po okolí a hledat bubliny, které Sherlockovi ty vzpomínky aktivují. A to vůbec nemluvě o hledání čehokoliv a jeho pátrání v ulicích. Hra Vám to zadarmo nedá. Ovládání je velice neintuitivní a dostal jsem se k němu jakž takž až hodně za polovinou hry.
A to vůbec nemluvě o vedlejších úkolech. Tedy když se například objevíte na policejní stanici a představíte se, tak policajti Vám nabídnou spolupráci a sem tam i nějakou tu prácičku. Třeba vystřílet nějaký doupě nebo něco vyšetřit. Tady ale hrozí, že Vám to hra vysloveně zprotiví, protože vlastně jakmile si nastavíte vyšetřování daného případu, na mapě Vám nic neoznačí, nic nenapoví…musíte prostě pátrat. Vyptávat se, měnit si oblečení, dostat se mezi různé kasty, vyzvídat…a tak dále.
No, ta volnost je tu sice hrozně fajn. Ostrov vypadá mimochodem velice hezky. Hrozně hezky se po něm prochází. Navíc se tu mění den a noc, i když to logiku moc nemá a vlastně se na ostrově nic nezmění. Například, je tma, noc a po městě Vám všichni chodí jak kdyby se nechumelilo. Pokud se ale v příběhu seknete, což se reálně stane, hra Vás tím nesmírně otráví. Ne jednou jsem koukal do návodu, abych zjistil, co dělat dál. Přitom by stačilo, kdyby tvůrci na mapě ukazovali kam mám jít a kde mám pátrat, jak to má již tradičně celá ta léta GTA. Podle mě by to nebylo od věci, když po vzoru této slovutné značky otevřeli tak obšírný prostor a ještě si s ním dali takovou práci.
Reálně to pak způsobí, že vlastně vůbec nemám chuť se do těch vedlejších případů pouštět. A jít do přestřelek? To už je úplná otrava, protože ty nejsou vůbec klasické, ale vysloveně arkádové. Jak dostat soupeře? Sestřelíte mu třeba z kapsy balíček se střelným prachem. On se zakucká a vy ho můžete mocným kopem zpacifikovat. Popřípadě na něj něco shodíte a tak dále a opět dochází k mocnému tentokrát úderu pod bradu. Ale klasická přestřelka? Bez šance.
Přijde mi, že i přes všechna ta pozitiva a negativa na této hře Frogwares opravdu fantasticky zamakali. Má nejvíce obsahu, co jsem se zatím setkal, ale na jeho úkor se tu střídá herní euforie s herní otravou. Přitom je to hrozná škoda. Vytvořili svébytnou hru se slavným vyšetřovatelem a volným pohybem na mapě, která je krásně zpracovaná, ale jak jsem řekl již výše, těžce neintuitivní. Přitom stačilo málo a mohlo se jednat o top zážitek. Takhle ten zážitek je fajn, ale nedokážu se zbavit dojmu, že když jsem dorazil v předchozích dílech na uzavřenou scénu, kde se rozjíždí případ, tak mě to ve výsledku bavilo víc. Prostě jsem měl omezený prostor pro to, abych něco vyřešil a nemusel se lopotit od ulice k ulice s pocitem, že vlastně nevím, co mám dělat. Prostě s velkým prostorem a mnohými možnostmi vznikla velká zodpovědnost, kterou ale tvůrci zmákli tak nějak napůl.
Volnější týden jsem si v případě tohoto dílu nachystat musel, protože jsem četl, že Chapter One nejen, že odkazuje na Sherlockovy začátky, ale především tu otevírá mnoho věcí do té doby v sérii nevídaných, které herní dobu notně prodlužují až k řádu desítek hodin. Třeba nejzásadnější je fakt, že tu tvůrci vytvořili svébytný fiktivní středomořský ostrov, kde to nejen žije, ale kde se můžete i naprosto volně pohybovat a dělat si doslova to, co chcete. Nebo to, co Vám vlastně tvůrci dovolí. A málo toho úplně není.
Na to, jak to zní, to tu má ale celou řadu těch ne úplně oblíbených ALE. Základní kostra hlavního příběhu je jasná. Sherlock se vrací na místa, kde prožil dětství, a kde se za jistých okolností doslova rozloučil s matkou. Jenže to rozloučení má jaksi v mlze a od té doby mu v hlavě straší kámoš Jon, který Vás vlastně otravuje celou hru, a který ze Sherlocka dělá trošku magora. Ne, že by magor nebyl, co si budeme. Ale takhle explicitně to přeci jen vypadá trošku blbě a kdyby Sherlocka zavřeli do prvního hospicu, který by v seznamu viděli, asi by se nikdo nemohl divit.
Každopádně příběh – hlavní kostra je dobrá, vlastně hodně dobrá. Hlavně závěr tu tvůrci napsali naprosto fantasticky. Reálně čítá pár případů v rámci hlavního vyšetřování, ale ty případy baví. Především jejich vývoj. Horší je to ale s průběhem. Hra totiž okamžitě otevírá mapu celého ostrova. Není úplně velký, ale je dostatečně velký na to, abyste se v tom vyšetřování ztratili. Hra totiž celý ten průběh vyšetřování nechává na Vás. Dám příklad. Na scéně se objeví mrtvola. Začnete vyšetřovačku. Během ní zjistíte třeba jistou spojitost s někým. Je ale na Vás si zjistit o dané osobě víc. Takže musíte objevit radnici nebo policejní stanici. Dojít si tam, hrabat se ve spisech, hledat spojitosti a doufat, že narazíte na to, co potřebujete. Nebo si třeba Sherlock na něco vzpomene. Musíte si ten úkol vzpomínky vyvolat na konkrétním místě a pak chodit po okolí a hledat bubliny, které Sherlockovi ty vzpomínky aktivují. A to vůbec nemluvě o hledání čehokoliv a jeho pátrání v ulicích. Hra Vám to zadarmo nedá. Ovládání je velice neintuitivní a dostal jsem se k němu jakž takž až hodně za polovinou hry.
A to vůbec nemluvě o vedlejších úkolech. Tedy když se například objevíte na policejní stanici a představíte se, tak policajti Vám nabídnou spolupráci a sem tam i nějakou tu prácičku. Třeba vystřílet nějaký doupě nebo něco vyšetřit. Tady ale hrozí, že Vám to hra vysloveně zprotiví, protože vlastně jakmile si nastavíte vyšetřování daného případu, na mapě Vám nic neoznačí, nic nenapoví…musíte prostě pátrat. Vyptávat se, měnit si oblečení, dostat se mezi různé kasty, vyzvídat…a tak dále.
No, ta volnost je tu sice hrozně fajn. Ostrov vypadá mimochodem velice hezky. Hrozně hezky se po něm prochází. Navíc se tu mění den a noc, i když to logiku moc nemá a vlastně se na ostrově nic nezmění. Například, je tma, noc a po městě Vám všichni chodí jak kdyby se nechumelilo. Pokud se ale v příběhu seknete, což se reálně stane, hra Vás tím nesmírně otráví. Ne jednou jsem koukal do návodu, abych zjistil, co dělat dál. Přitom by stačilo, kdyby tvůrci na mapě ukazovali kam mám jít a kde mám pátrat, jak to má již tradičně celá ta léta GTA. Podle mě by to nebylo od věci, když po vzoru této slovutné značky otevřeli tak obšírný prostor a ještě si s ním dali takovou práci.
Reálně to pak způsobí, že vlastně vůbec nemám chuť se do těch vedlejších případů pouštět. A jít do přestřelek? To už je úplná otrava, protože ty nejsou vůbec klasické, ale vysloveně arkádové. Jak dostat soupeře? Sestřelíte mu třeba z kapsy balíček se střelným prachem. On se zakucká a vy ho můžete mocným kopem zpacifikovat. Popřípadě na něj něco shodíte a tak dále a opět dochází k mocnému tentokrát úderu pod bradu. Ale klasická přestřelka? Bez šance.
Přijde mi, že i přes všechna ta pozitiva a negativa na této hře Frogwares opravdu fantasticky zamakali. Má nejvíce obsahu, co jsem se zatím setkal, ale na jeho úkor se tu střídá herní euforie s herní otravou. Přitom je to hrozná škoda. Vytvořili svébytnou hru se slavným vyšetřovatelem a volným pohybem na mapě, která je krásně zpracovaná, ale jak jsem řekl již výše, těžce neintuitivní. Přitom stačilo málo a mohlo se jednat o top zážitek. Takhle ten zážitek je fajn, ale nedokážu se zbavit dojmu, že když jsem dorazil v předchozích dílech na uzavřenou scénu, kde se rozjíždí případ, tak mě to ve výsledku bavilo víc. Prostě jsem měl omezený prostor pro to, abych něco vyřešil a nemusel se lopotit od ulice k ulice s pocitem, že vlastně nevím, co mám dělat. Prostě s velkým prostorem a mnohými možnostmi vznikla velká zodpovědnost, kterou ale tvůrci zmákli tak nějak napůl.
Four Last Things