Nepíšu to úplně rád, protože jednička mě i přes pár mušek relativně bavila, ale dvojka je pro mě v mnoha ohledech downgrade. Strategický základ hry sice stále jakž takž funguje, ale je naředěný tunou nezajímavého obsahu. Jakkoliv bych čekal, že zhruba průměrný scénář jedničky tvůrce poučil k tomu, aby se s ním ve dvojce blýskli, tak nastal pravý opak. Nevím, zda za to může jiný tým lidí, nebo co vlastně. Nu, ale popořadě…
Pixelatá funkční pixel artová grafika je stále funkční a líbivá, hudbě jsem ovšem tentokrát moc pozornosti nevěnoval, což připisuji faktu, že mě prakticky vůbec nezaujala. Hlavní systém hry ale přináší pár novinek – jednu novou frakci myšolidí, 4 nové vojevůdce, 5 nových typů jednotek, hlavní kampaň rozsekanou na kusy; a abilita Groove má teď ještě druhý, silnější stupeň Super Groove. Původní puzzle a arcade mód z jedničky je úplně pryč, zato je tu nevybalancovaný challenge mód, v němž je třeba dokola grindit drahokamy k odemykaní dalšího challenge obsahu. Aspoň, že už není třeba získávat hvězdičky, protože pro ně tu není žádné uplatnění.
Kampaň jsem hrál na normální obtížnost a za odehrání každé mise je automaticky získána jedna hvězdička. Ale pokud hráč splní během mise dvě další volitelné podmínky, získá dohromady až tři hvězdičky. Osobně jsem v tomto nebyl příliš zainteresován, protože to bylo třeba něco ve stylu „najdi někde na mapě zakopaný poklad, nebo ukonči misi za méně než 12 tahů,“ a podobně.
Problém s mapami jsem měl však ten, že jsem v nich nenašel žádnou dostatečně zajímavou mapku. A bohužel se to netýká jenom map, ale i všeho, co se hra snaží prezentovat. Kampaň je rozkouskovaná na několik menších celků (pět mini-kampaní) po několika misích, kde se hraje za různé frakce a různé vojevůdce. A stále je přerušována velkým množstvím naprosto nezajímavých cut-scén, dialogů vedoucích odnikud nikam, snahou o vývoj charakterů postav, které na tom malém prostoru stejně žádný nepotřebují mít, a hlavně několika prázdnými „misemi“ v každé kampani, kde se vůbec nic neděje a postava je ovládána jen proto, aby s někým promluvila. Křičí z toho nedokončenost a snaha uměle natáhnout hru.
Samotný příběh je také o ničem. Ultimátní zbraň z jedničky je zničena, ale myší archeoložka zkoumá ruiny a zjistí, že jich asi je víc, takže po nich jde. A pak po nich zase jdou všichni ostatní, plus se řeší nějaké další záležitosti většinou osobního charakteru, ale jednak mě to vůbec nezajímalo a jednak to obvykle ani nikam nevedlo (například Rhombovo myší PTSD) a když už to vypadalo nějak zajímavě (třeba Greenfingerův osud, nebo Wulfar a jeho vzpomínka na ženu), tak kampaň skončila a nic z toho nebylo. Dost mě překvapil taky gay vztah dvou malých kluků, čímž byla zakončena celá jedna kampaň. Cože?? Celá kampaň proto působí jako jeden velký zmatek, kde se skáče z místa na místo a nesoudržnost jde ruku v ruce s nekonzistententností. Nevím, proč jsem tohle všechno musel podstoupit zrovna ve strategické tahové hře. Zahodit tolik herního a příběhového potenciálu, to chce talent. Občas jsem měl ze hry podobné pocity jako z prázdnoty ve Fire Emblem: Engage.
Samotné bitvy jinak celkem ujdou, i když jednotlivé mapy se oproti minulému dílu snad ještě více zmenšily. Některé staré jednotky byly nerfnuty a jiné posilněny, takže můj návyk z jedničky mi kolikrát připravil nejedno překvapení, když jsem najednou jen tak přišel o jednotku ve chvíli, kdy jsem měl za to, že útok přežije. Nové jednotky jsou kolikrát fajn, třeba kraken. Ale změnil se systém boje na souši a ve vodě, kdy na sebe nemohou všichni navzájem útočit, což mi tedy přijde dost podivné. A nejdivnější jednotka ze všech je veslice, která se pohybuje prázdná bez veslaře.
Poměrně zajímavým přídavkem je jakási nová budova přístavu, jehož prostřednictvím se mění jednotka ze suchozemce na vodní jednotku a zase naopak. Mimo to jsem byl poněkud zklamán některými původními postavami, které se v příběhu jenom krátce mihnou, třeba huňáč Caesar nebo Mercia. Také zmizela možnost volitelných vedlejších misí, kterou jsem si v prvním díle občas užíval. Jakoby zcela zmizela jakákoliv nosná kreativita. Ale možná je to taky jen můj mylný dojem a ostatní hráče bude hra opravdu bavit.
Jestliže mám z hlavní kampaně spíše chladné dojmy, pak challenge mód (zvaný Conquest) mě tedy pořádně potrápil, a to i na nejlehčí obtížnost. Zase je to rozkouskované na dílčí úseky, kde všechny následující se musejí odemykat kumulativně nasbíranými drahokamy. Odemykají se i hratelné postavy a všelijaké bonusy do náhodně generovaných eventů. Cílem je projít v kampani co nejdál a do finále, ale i když hráč selže na půl cesty, získané drahokamy si ponechává – naštěstí. Jinak je to ale repetitivní slog, který mě už během chvilky přestal bavit svou nevyvážeností.
Obvykle není problém projít s omezenými zdroji a jednotkami až do finále, ale tam je najednou overpowered nepřátelská armáda, která smete všechno, co jí stojí v cestě - tedy moji skromnou armádu s několika jednotkami. Vrcholem byla třetí kampaň, kde se ve finále objevila v řadách nepřátel letecká jednotka útočící na moje pozemní a já neměl žádnou možnost, jak se jí bránit. A vlastně mimo dvě první kampaně se mi v těch dalších už nepodařilo vyhrát jedinou finální bitvu, a to jsem je opakoval víckrát (stále na nejlehčí obtížnost). Problémem je i náhodně generovaný obsah během celé cesty v kampani, protože se třeba po celou půlku kampaně neobjeví jediná možnost rekrutovat jednotky. Takže je to takové všelijaké, ale většinou spíše frustrující. Anebo už fakt patřím do starého železa a nedokážu odehrát trochu těžší bitvy. Nicméně k dobru si mohu připočíst svoji vytrvalost a fakt, že jsem poctivě nafarmil všechny potřebné drahokamy na odemčení všech bonusů v challenge módu.
Hra má pochopitelně i lokální a online multiplayer, který jsem nehrál, a možnost stahování map anebo vytvoření vlastní mapy, ale tomu jsem se už také nechtěl věnovat. V menu lze nalézt jukebox jako v jedničce s tím rozdílem, že teď jsou všechny skladby dostupné automaticky a není třeba nic odemykat. Ale úplně chybí artworky a cokoliv dalšího, co by mohlo být zajímavé.
Hru proto opouštím s ryze negativními pocity a vlastně s pocitem úlevy, že už to mohu odložit jako dohrané. Cítím velký smutek z toho, jakým směrem se dvojka pustila, tedy směrem převažující kvantity. Pokud někdy vznikne trojka, tak doufám, že se tvůrci poučí z chyb (jakože se nepoučili po hráčské kritice z jedničky) a že znovu pozdvihne potenciál světa Auranie, který tam někde je zahrabaný. Aspoň se teď mohu těšit na nějaké jiné tahovky.
Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: celkově 30 hodin
Challenge mód komplet odemčený
Pixelatá funkční pixel artová grafika je stále funkční a líbivá, hudbě jsem ovšem tentokrát moc pozornosti nevěnoval, což připisuji faktu, že mě prakticky vůbec nezaujala. Hlavní systém hry ale přináší pár novinek – jednu novou frakci myšolidí, 4 nové vojevůdce, 5 nových typů jednotek, hlavní kampaň rozsekanou na kusy; a abilita Groove má teď ještě druhý, silnější stupeň Super Groove. Původní puzzle a arcade mód z jedničky je úplně pryč, zato je tu nevybalancovaný challenge mód, v němž je třeba dokola grindit drahokamy k odemykaní dalšího challenge obsahu. Aspoň, že už není třeba získávat hvězdičky, protože pro ně tu není žádné uplatnění.
Kampaň jsem hrál na normální obtížnost a za odehrání každé mise je automaticky získána jedna hvězdička. Ale pokud hráč splní během mise dvě další volitelné podmínky, získá dohromady až tři hvězdičky. Osobně jsem v tomto nebyl příliš zainteresován, protože to bylo třeba něco ve stylu „najdi někde na mapě zakopaný poklad, nebo ukonči misi za méně než 12 tahů,“ a podobně.
Problém s mapami jsem měl však ten, že jsem v nich nenašel žádnou dostatečně zajímavou mapku. A bohužel se to netýká jenom map, ale i všeho, co se hra snaží prezentovat. Kampaň je rozkouskovaná na několik menších celků (pět mini-kampaní) po několika misích, kde se hraje za různé frakce a různé vojevůdce. A stále je přerušována velkým množstvím naprosto nezajímavých cut-scén, dialogů vedoucích odnikud nikam, snahou o vývoj charakterů postav, které na tom malém prostoru stejně žádný nepotřebují mít, a hlavně několika prázdnými „misemi“ v každé kampani, kde se vůbec nic neděje a postava je ovládána jen proto, aby s někým promluvila. Křičí z toho nedokončenost a snaha uměle natáhnout hru.
Samotný příběh je také o ničem. Ultimátní zbraň z jedničky je zničena, ale myší archeoložka zkoumá ruiny a zjistí, že jich asi je víc, takže po nich jde. A pak po nich zase jdou všichni ostatní, plus se řeší nějaké další záležitosti většinou osobního charakteru, ale jednak mě to vůbec nezajímalo a jednak to obvykle ani nikam nevedlo (například Rhombovo myší PTSD) a když už to vypadalo nějak zajímavě (třeba Greenfingerův osud, nebo Wulfar a jeho vzpomínka na ženu), tak kampaň skončila a nic z toho nebylo. Dost mě překvapil taky gay vztah dvou malých kluků, čímž byla zakončena celá jedna kampaň. Cože?? Celá kampaň proto působí jako jeden velký zmatek, kde se skáče z místa na místo a nesoudržnost jde ruku v ruce s nekonzistententností. Nevím, proč jsem tohle všechno musel podstoupit zrovna ve strategické tahové hře. Zahodit tolik herního a příběhového potenciálu, to chce talent. Občas jsem měl ze hry podobné pocity jako z prázdnoty ve Fire Emblem: Engage.
Samotné bitvy jinak celkem ujdou, i když jednotlivé mapy se oproti minulému dílu snad ještě více zmenšily. Některé staré jednotky byly nerfnuty a jiné posilněny, takže můj návyk z jedničky mi kolikrát připravil nejedno překvapení, když jsem najednou jen tak přišel o jednotku ve chvíli, kdy jsem měl za to, že útok přežije. Nové jednotky jsou kolikrát fajn, třeba kraken. Ale změnil se systém boje na souši a ve vodě, kdy na sebe nemohou všichni navzájem útočit, což mi tedy přijde dost podivné. A nejdivnější jednotka ze všech je veslice, která se pohybuje prázdná bez veslaře.
Poměrně zajímavým přídavkem je jakási nová budova přístavu, jehož prostřednictvím se mění jednotka ze suchozemce na vodní jednotku a zase naopak. Mimo to jsem byl poněkud zklamán některými původními postavami, které se v příběhu jenom krátce mihnou, třeba huňáč Caesar nebo Mercia. Také zmizela možnost volitelných vedlejších misí, kterou jsem si v prvním díle občas užíval. Jakoby zcela zmizela jakákoliv nosná kreativita. Ale možná je to taky jen můj mylný dojem a ostatní hráče bude hra opravdu bavit.
Jestliže mám z hlavní kampaně spíše chladné dojmy, pak challenge mód (zvaný Conquest) mě tedy pořádně potrápil, a to i na nejlehčí obtížnost. Zase je to rozkouskované na dílčí úseky, kde všechny následující se musejí odemykat kumulativně nasbíranými drahokamy. Odemykají se i hratelné postavy a všelijaké bonusy do náhodně generovaných eventů. Cílem je projít v kampani co nejdál a do finále, ale i když hráč selže na půl cesty, získané drahokamy si ponechává – naštěstí. Jinak je to ale repetitivní slog, který mě už během chvilky přestal bavit svou nevyvážeností.
Obvykle není problém projít s omezenými zdroji a jednotkami až do finále, ale tam je najednou overpowered nepřátelská armáda, která smete všechno, co jí stojí v cestě - tedy moji skromnou armádu s několika jednotkami. Vrcholem byla třetí kampaň, kde se ve finále objevila v řadách nepřátel letecká jednotka útočící na moje pozemní a já neměl žádnou možnost, jak se jí bránit. A vlastně mimo dvě první kampaně se mi v těch dalších už nepodařilo vyhrát jedinou finální bitvu, a to jsem je opakoval víckrát (stále na nejlehčí obtížnost). Problémem je i náhodně generovaný obsah během celé cesty v kampani, protože se třeba po celou půlku kampaně neobjeví jediná možnost rekrutovat jednotky. Takže je to takové všelijaké, ale většinou spíše frustrující. Anebo už fakt patřím do starého železa a nedokážu odehrát trochu těžší bitvy. Nicméně k dobru si mohu připočíst svoji vytrvalost a fakt, že jsem poctivě nafarmil všechny potřebné drahokamy na odemčení všech bonusů v challenge módu.
Hra má pochopitelně i lokální a online multiplayer, který jsem nehrál, a možnost stahování map anebo vytvoření vlastní mapy, ale tomu jsem se už také nechtěl věnovat. V menu lze nalézt jukebox jako v jedničce s tím rozdílem, že teď jsou všechny skladby dostupné automaticky a není třeba nic odemykat. Ale úplně chybí artworky a cokoliv dalšího, co by mohlo být zajímavé.
Hru proto opouštím s ryze negativními pocity a vlastně s pocitem úlevy, že už to mohu odložit jako dohrané. Cítím velký smutek z toho, jakým směrem se dvojka pustila, tedy směrem převažující kvantity. Pokud někdy vznikne trojka, tak doufám, že se tvůrci poučí z chyb (jakože se nepoučili po hráčské kritice z jedničky) a že znovu pozdvihne potenciál světa Auranie, který tam někde je zahrabaný. Aspoň se teď mohu těšit na nějaké jiné tahovky.
Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: celkově 30 hodin
Challenge mód komplet odemčený
Pro: Pár nových jednotek a vojevůdců
Proti: Nezajímavý příběh; nezajímavé bitevní mapy; nedotažený obsah; nevyvážený challenge mód; příliš mnoho cut-scén a dialogů