Na Diablo IV jsem se těšila, jako ostatně na každý díl této série. Po počátečních strastech s připojením do hry, jsem si vybrala čarodějku, což nebylo nic překvapivého, protože za ni hraji všude, kde se dá.
Každé začátky jsou těžké a ani tady tomu nebylo jinak. Neumírala jsem ale tak snadno, jako když jsem hrála prvních pár hodin za čarodějku ve dvojce. I když ve hře nejsou české titulky, tak i já, anglický analfabet, jsem dokázala díky anglickým titulkům pochopit většinu rozhovorů. Bála jsem se totiž, abych zvládla dokončit všechny úkoly, když nebudu chápat souvislosti. Hra je na toto ale skvěle připravena, jakmile je úkol aktivní, na mapě se hráči objeví značka nebo označení oblasti, kam je vhodné zajít pro splnění úkolu. Mezi jednotlivými úkoly se dá snadno přepínat, takže je vše dostatečně intuitivní a přehledné.
Dost mě iritovalo, že jsem viděla ostatní hráče jak brázdí mapu na koni a já všude běhala pěšky. To se ale po dokončení třetího aktu změnilo, a pak mi veškeré přesuny pěkně odsýpaly. Prostředí se více podobá Diablu II než Diablu III. Mě se však barevná trojka líbila, tak jsem si ve čtyřce nastavila alespoň barevný filtr. Je mi jasné, že drtivá většina hráčů mě v tomto nepochopí – proč by vše v Diablu mělo být do fialova? Já si to však užívala.
Úkoly se mi většinou líbily, někdy to teda byla taková přebíhaná, jako vezmi tohle, přines tamto, najdi ho a pak přijď, ale to k tomu patří. Mimo koně jsem získala i mazlíčka v podobě psa. Moc jsem nepochopila jeho význam. Běhal všude se mnou a pomáhal mi sbírat peníze. Bez toho bych se klidně obešla. V Torchlightu jsem mohla svého mazlíčka poslat do vesnice, aby prodal věci. To byla skvělá vychytávka. Jestli to tohle psisko umí taky, dejte mi někdo vědět jak to udělat.
Ke hře se mám v plánu vracet. Momentálně nemám ještě dochozeno 100% mapy, takže mě čeká ještě nějaký ten vedlejší úkol. Ráda bych si zkusila hru v multiplayeru, takže pokud je tu někdo, kdo by si chtěl zahrát, dejte vědět.
Pro: příběh, intuitivní menu, atmosféraProti: mazlíček k ničemu, někdy se nedalo připojit, časté stahování a instalace aktualizací
Každé začátky jsou těžké a ani tady tomu nebylo jinak. Neumírala jsem ale tak snadno, jako když jsem hrála prvních pár hodin za čarodějku ve dvojce. I když ve hře nejsou české titulky, tak i já, anglický analfabet, jsem dokázala díky anglickým titulkům pochopit většinu rozhovorů. Bála jsem se totiž, abych zvládla dokončit všechny úkoly, když nebudu chápat souvislosti. Hra je na toto ale skvěle připravena, jakmile je úkol aktivní, na mapě se hráči objeví značka nebo označení oblasti, kam je vhodné zajít pro splnění úkolu. Mezi jednotlivými úkoly se dá snadno přepínat, takže je vše dostatečně intuitivní a přehledné.
Dost mě iritovalo, že jsem viděla ostatní hráče jak brázdí mapu na koni a já všude běhala pěšky. To se ale po dokončení třetího aktu změnilo, a pak mi veškeré přesuny pěkně odsýpaly. Prostředí se více podobá Diablu II než Diablu III. Mě se však barevná trojka líbila, tak jsem si ve čtyřce nastavila alespoň barevný filtr. Je mi jasné, že drtivá většina hráčů mě v tomto nepochopí – proč by vše v Diablu mělo být do fialova? Já si to však užívala.
Úkoly se mi většinou líbily, někdy to teda byla taková přebíhaná, jako vezmi tohle, přines tamto, najdi ho a pak přijď, ale to k tomu patří. Mimo koně jsem získala i mazlíčka v podobě psa. Moc jsem nepochopila jeho význam. Běhal všude se mnou a pomáhal mi sbírat peníze. Bez toho bych se klidně obešla. V Torchlightu jsem mohla svého mazlíčka poslat do vesnice, aby prodal věci. To byla skvělá vychytávka. Jestli to tohle psisko umí taky, dejte mi někdo vědět jak to udělat.
Ke hře se mám v plánu vracet. Momentálně nemám ještě dochozeno 100% mapy, takže mě čeká ještě nějaký ten vedlejší úkol. Ráda bych si zkusila hru v multiplayeru, takže pokud je tu někdo, kdo by si chtěl zahrát, dejte vědět.
Pro: příběh, intuitivní menu, atmosféraProti: mazlíček k ničemu, někdy se nedalo připojit, časté stahování a instalace aktualizací
