Postapokaliptická open world hra s vražděním hord zombíků a se napínavým až romantickým příběhem? Na papíře to zní zajímavě, jak se to ale hraje?
V prvé řadě jsem se musel nejprve prokousat trošku pomalejším začátkem, kde jsem moc nepobíral příběh. Po takových dvou hodinách jsem se pomalu začínal chytat a také si zvykat na otevřený svět. I tak jsem ze začátku byl neustále ve strachu, že mě někdo nečekaně přepadne, nebo že mi dojde benzín a já budu muset procházet pustinou pěšky a hledat kanystry. Moje první setkání s hordou provázelo zvolání ve stylu "a do háje" a následoval úprk.
Po další dávce hodin jsem si pak zvykl na všechny důležité mechanismy hry, především na to, že od nechtěných náhodných setkání se zombíky není problém snadno ujet a že kanystr s benzínem je skoro vždy někde po ruce. Po čase mě i mrzelo, že jsem hru nehrál rovnou na survivora bez možnosti rychlých přesunů. A co se hord týče, stačí se trošku vybavit a v kombinaci s částečným útěkem a doplňováním nábojů z motorky každá horda dřív nebo později padne.
Stejně tak jsem se po pár hodinách zažral do příběhu, který mě až na pár drobností bavil až do konce. Avšak to finále mě trochu zklamalo. Souboj se Skizzem byl až moc jednoduchý, scéna s plukovníkem pak působila divně, když se Deacon až snadno vzdal poté, co mu zlikvidoval půlku tábora. Celý závěr pak byl až moc velký happy end. Také jsem ještě čekal souboj s Nerem a lepší vysvětlení O'Brianova chování, s čímž se evidentně počítalo až do pokračování, se kterým to zatím vypadá bledě.
Ruku v ruce s příběhem jdou tradičně dialogy, které nejsou nijak přehnaně ukecané, přitom jsem se obvykle dozvěděl vše, co jsem potřeboval. Korunu tomu pak nasazuje hláškující Deacon. Naopak celkem otravné bylo poslouchání rádia Free Oregon a občas působil divně rozhovor přes vysílačku s někým, kdo stojí opodál nebo když se Deacon omlouvá Boozerovi, že ho budí, když s ním doslova před minutou mluvil.
Příběhové mise mě obvykle bavily. Občas teda působilo divně, že mise spočívala pouze ve zhlédnutí cut scény. Nejnudnější pak byly stealth mise, které mi moc nešly a kvůli stálému opakování jsem musel poslouchat některé dialogy pořád dokola. Horší to bylo ale s vedlejšími misemi, kterých je dost, ale jen několika typů, po čase tak celkem nudí. AI nepřátel taky není zrovna hitparádou, od freakerů se toho moc čekat nemůže, ale nájezdníci či vojáci se občas chovali fakt nelogicky.
Ke grafické stránce hry nemám moc so vytknout, hra vypadá skvěle. Občas jsem ale narazil na nějaké bugy a logické chyby. Například se mi stalo, že jsem byl v rámci hlavní příběhové linky zajat Rippery v jejich základně. Hru jsem přerušil, pokračoval od tohoto místa další den a ona se v mučící místnosti objevila moje motorka. Taky jsem narazil na jednu základnu anarchistů v jeskyni, kde zrovna hibernovala jedna horda. To prostě nedává smysl.
Po dohrání hry jsem se věnoval i výzvám. Souboje s hordami nebo nájezdníky byly opravdu náročné, asi nejtěžší bylo pro mě získat zlatou medaili v Ambush the camp. Dost mě ale bavily závodní mise a jedna taxikářská.
Ačkoliv jsem při hraní narazil na dost věcí, co se mi nelíbí nebo co nejsou dotaženy k mé spokojenosti, hraní mě hodně bavilo. Na začátku jsem byl celkem zmatený, ale po chvíli mě chytil příběh, stejně tak celá postapo atmosféra. Po dohrání mi tak nezbývá než doufat, že se třeba někdy v budoucnu dočkáme pokračování ve stejném duchu.
V prvé řadě jsem se musel nejprve prokousat trošku pomalejším začátkem, kde jsem moc nepobíral příběh. Po takových dvou hodinách jsem se pomalu začínal chytat a také si zvykat na otevřený svět. I tak jsem ze začátku byl neustále ve strachu, že mě někdo nečekaně přepadne, nebo že mi dojde benzín a já budu muset procházet pustinou pěšky a hledat kanystry. Moje první setkání s hordou provázelo zvolání ve stylu "a do háje" a následoval úprk.
Po další dávce hodin jsem si pak zvykl na všechny důležité mechanismy hry, především na to, že od nechtěných náhodných setkání se zombíky není problém snadno ujet a že kanystr s benzínem je skoro vždy někde po ruce. Po čase mě i mrzelo, že jsem hru nehrál rovnou na survivora bez možnosti rychlých přesunů. A co se hord týče, stačí se trošku vybavit a v kombinaci s částečným útěkem a doplňováním nábojů z motorky každá horda dřív nebo později padne.
Stejně tak jsem se po pár hodinách zažral do příběhu, který mě až na pár drobností bavil až do konce. Avšak to finále mě trochu zklamalo. Souboj se Skizzem byl až moc jednoduchý, scéna s plukovníkem pak působila divně, když se Deacon až snadno vzdal poté, co mu zlikvidoval půlku tábora. Celý závěr pak byl až moc velký happy end. Také jsem ještě čekal souboj s Nerem a lepší vysvětlení O'Brianova chování, s čímž se evidentně počítalo až do pokračování, se kterým to zatím vypadá bledě.
Ruku v ruce s příběhem jdou tradičně dialogy, které nejsou nijak přehnaně ukecané, přitom jsem se obvykle dozvěděl vše, co jsem potřeboval. Korunu tomu pak nasazuje hláškující Deacon. Naopak celkem otravné bylo poslouchání rádia Free Oregon a občas působil divně rozhovor přes vysílačku s někým, kdo stojí opodál nebo když se Deacon omlouvá Boozerovi, že ho budí, když s ním doslova před minutou mluvil.
Příběhové mise mě obvykle bavily. Občas teda působilo divně, že mise spočívala pouze ve zhlédnutí cut scény. Nejnudnější pak byly stealth mise, které mi moc nešly a kvůli stálému opakování jsem musel poslouchat některé dialogy pořád dokola. Horší to bylo ale s vedlejšími misemi, kterých je dost, ale jen několika typů, po čase tak celkem nudí. AI nepřátel taky není zrovna hitparádou, od freakerů se toho moc čekat nemůže, ale nájezdníci či vojáci se občas chovali fakt nelogicky.
Ke grafické stránce hry nemám moc so vytknout, hra vypadá skvěle. Občas jsem ale narazil na nějaké bugy a logické chyby. Například se mi stalo, že jsem byl v rámci hlavní příběhové linky zajat Rippery v jejich základně. Hru jsem přerušil, pokračoval od tohoto místa další den a ona se v mučící místnosti objevila moje motorka. Taky jsem narazil na jednu základnu anarchistů v jeskyni, kde zrovna hibernovala jedna horda. To prostě nedává smysl.
Po dohrání hry jsem se věnoval i výzvám. Souboje s hordami nebo nájezdníky byly opravdu náročné, asi nejtěžší bylo pro mě získat zlatou medaili v Ambush the camp. Dost mě ale bavily závodní mise a jedna taxikářská.
Ačkoliv jsem při hraní narazil na dost věcí, co se mi nelíbí nebo co nejsou dotaženy k mé spokojenosti, hraní mě hodně bavilo. Na začátku jsem byl celkem zmatený, ale po chvíli mě chytil příběh, stejně tak celá postapo atmosféra. Po dohrání mi tak nezbývá než doufat, že se třeba někdy v budoucnu dočkáme pokračování ve stejném duchu.
