Atmosférické a pohltivé. Hra The Invincible mistrně pracuje s vizuálem, krajinou, hudbou a flashbacky, aby vás donutila vcítit se do pocitů hlavní hrdinky balancující v bezvýchodné situaci na pokraji života a smrti. Mnohé scény u mě vyvolaly skutečné mrazení po zádech -- to se naposledy povedlo Subnautice.

Hratelností je to klasický "walking simulator", zjevně silně inspirovaný Firewatch. K dispozici máte nějaké nástroje a skenery, klestíte si cestu kupředu a u toho si povídáte ve vysílačce se spřízněnou duší. Je pár momentů kdy jde učinit rozhodnutí s důsledky do budoucna, ale není jich zase tolik, a v zásadě to u tohoto žánru nevadí.

Ba naopak bych vyčetl autorům že se nějakých "více možných konců" do hry za každou cenu snažili dostat, protože to neskončilo dobře. Jakýkoliv z možných konců totiž působí unáhleně a neuzavřeně, v některých případech až podivně odtrženě. To je za mě hlavní výtka této hře (vedle pár grafických gličů), že se musíte smířit s tím, že se příběh v mnoha větvích tak úplně neuzavře.

The Invincible oporučuji zejména pokud vás bavilo Firewatch -- jde hlavně o to jestli vám sedne forma ("walking simulator"), protože obsah kvalitní rozhodně je.