Celý příběh začíná tam, co většina dobrodružství, v hostinci. Zatím co pro mnohé je to jen zastávka na začátku, nebo na konci jejich cesty, pro vás je to jen další den v práci. Jste hostinský a jako takový se staráte o hosty, kteří k vám zavítají.  Někdo má za sebou těžký den a potřebuje se napít, jiný si chce popovídat a svěřit se někomu se svými problémy.  A pak jsou zde tací, co hledají nějaké dobrodružství. Vítejte v Asterii, zemi plné magie.

Jak to už tak u vizuálních novel bývá, tak se hra točí především kolem rozhovorů. Obvykle k vám přijde nějaký dobrodruh, dá si něco k pití, prohodí s vámi pár slov a pak zase odejde, aby ho po chvilce vystřídal někdo jiný. A to je vlastně ve zkratce celá hra. Občas se dozvíte nějaké ty drby, které pak můžete použít k vytváření úkolů, ale jinak nečekejte nic jiného. Žádné epické dobrodružství nebo management vašeho hostince. To ale neznamená, že by byla hra špatná. Právě naopak.

Rozhovory s postavami jsou bezvadné a často i zábavné. Osazenstvo je pestré, a především není nudné. Taková trpaslice Rhea je sice typický nabručený trpaslík, který se snadno naštve, ale společně s jejím upířím společníkem Kylem tvoří velmi vtipnou dvojici. Především proto, že je Kyle VELMI zapomětlivý a nepamatuje si co bylo před sto lety, ale ani co se stalo včera. Nebo třeba tajemný zloděj s tragickou minulostí, který se při každé své návštěvě představil jiným jménem. Na první pohled trochu pochybný, ale v jádru celkem milý kluk.
Samotné postavy jsou pěkně nakreslené a sprity krásně animované. Prosté věci, jako třeba máchání ocasem, nervózní těkání očima, nebo pohyb uší u zvířecích ras vytvářejí krásný efekt života.

Pak je tu míchání nápojů. Nepochybně důležitá část práce každého hostinského, bohužel ne moc podařená. Vizuální stránka je pěkná, kombinování jednotlivých přísad také ujde, i nápojový lístek je celkem pestrý. Co mi však trochu vadilo, byla celková jednoduchost přípravy. Na výběr je řada různých nápojů, každý trochu jiný. Bohužel postavy obvykle chtěly něco jednoduchého, nad čím nebylo třeba vůbec přemýšlet. Stačilo si najít správný recept, okopírovat ho a bylo to. Občas někdo požádal o nějaký speciální efekt, ale i tak nešlo o žádnou výzvu. Žádné lámání si hlavy s tím, jak docílit toho, nebo onoho efektu, jak to dát celé dohromady. Ne.
Tvorba úkolů je obdobně prostá. Na každý potřebujete získat několik informací a jakmile je máte, tak vyberete ty správné a úkol je hotový. Nic nemůžete zkazit, ani si upravit podle sebe.

I přes to vše mě ale hra neskutečně bavila a rád jsem poslouchal příběhy svých hostů. Jak strávily svůj den, jak se utkali s hordou nemrtvých a celkově se o nich dovídal všechno možné. Každý den jsem se těšil na své oblíbence, abych s nimi mohl prochodit alespoň pár slov, i když po chvilce museli zase odejít.