Backbone nebo chcete-li Tails Noir. Dva názvy, jedna hra. První pohled? Úchvatný! Realita? Trošku rozporuplná.
Obecně mám pixel artové hry hrozně rád. A když jde o adventuru, jsem o to šťastnější. Splynutí pěkné stylové grafiky a vyprávěného příběhu je pro mě totiž to, co na hrách vysloveně s radostí vyhledávám. No a jedna z těch her, která tentokrát dostala příležitost, je hrou, ve které je mnoho věcí jinak, různě, neobvykle, ale i přesto stojí za vyzkouení.
Hlavním hrdinou je mýval a soukromý detektiv Howard Lotor. Ano, zvířecí hlavní hrdina, jehož příběh začíná v dystopickém prostředí Vancouveru, na kterém byste kromě zvířecích postav nenašli příliš rozdílu oproti typické atmosféře 50. – 70. let zámořského velkoměsta. Jenže je tu ten dystopický motiv a ten na první dobrou nepoznáte. Ten je skryt povrchním očím běžného diváka a začne se projevovat až postupem času, jak budete příběhem postupovat.
Příběh začíná ale poměrně jednoduše, byť má obrovský nádech přesně typických noir detektivek. Prostě k Vám do kanceláře přijde nějaká panička/lasička, která si říká Odette, a které se ztratil manžel. Ha! Začátek jak ze šestákového románu.
V tu chvíli začíná samotná hra, která není nijak složitá. Z boku a la pro mě legendární Oxenfree, se rozjíždí příběh, který je převážně o diskuzích s postavami a procházením jednotlivých částí města. Žádné složité kombinace jednotlivých věcí, ke kterým se nějak dostanete, žádný inventář, nic. Prostě prolejzáte město a postupujete podle toho, co si s kým kde řeknete. Docela to dává i logiku a hlavně to hraní nijak závratně nekomplikuje. Co je na hře v tu chvíli krásné, tak úchvatná grafika. Ta se tvůrcům hodně povedla. Ta temná městská atmosféra byla naprosto boží a je jednou z největších devíz hry.
Tady už ale veškeré pozitiva končí. Respektive to zásadní jsem už vypsal. Po chvíli hraní, kdy jste v grafickém úžasu, zjišťujete, že příběh je notně slabší. Jednak Vás moc netáhne k dalšímu hraní a druhak se v něm začnou dít různé divnosti, které vyvrcholí ve třetím aktu z pěti, který úplně absolutně mění celkové vyznění samotné hry. Pro někoho šok pozitivní, pro mnohé řekl bych spíš ale negativní, byť závěrem to tvůrci vlastně odstřelili tuplovaně. Záměrně teda nebudu říkat, jestli je to ve výsledku dobře nebo špatně :-)
Hra toho také nic moc víc nenabízí. Žádné minihry, jen nekonečné dialogy, které mnohdy nudí víc, než by bylo záhodno. Jediný trošku různorodý moment je, když se rozjede jedna z pár stealth scén, kdy musíte prošmejdit scénou bez povšimnutí. Toť vše. Takže ve výsledku ano, v rámci Kickstarteru můžu říct, že se opravdu mohlo jednat o zajímavý projekt, který krásně vypadá, ale obsah už tak krásný a vydařený není. Byť si v těch příběhových výkrutech může zalíbení najít každý, kdo má trošku vztah k Weird sci-fi/fantasy. U mě to ale spíš časem vstoupí do zapomnění, než hodné k zapamatování.
Obecně mám pixel artové hry hrozně rád. A když jde o adventuru, jsem o to šťastnější. Splynutí pěkné stylové grafiky a vyprávěného příběhu je pro mě totiž to, co na hrách vysloveně s radostí vyhledávám. No a jedna z těch her, která tentokrát dostala příležitost, je hrou, ve které je mnoho věcí jinak, různě, neobvykle, ale i přesto stojí za vyzkouení.
Hlavním hrdinou je mýval a soukromý detektiv Howard Lotor. Ano, zvířecí hlavní hrdina, jehož příběh začíná v dystopickém prostředí Vancouveru, na kterém byste kromě zvířecích postav nenašli příliš rozdílu oproti typické atmosféře 50. – 70. let zámořského velkoměsta. Jenže je tu ten dystopický motiv a ten na první dobrou nepoznáte. Ten je skryt povrchním očím běžného diváka a začne se projevovat až postupem času, jak budete příběhem postupovat.
Příběh začíná ale poměrně jednoduše, byť má obrovský nádech přesně typických noir detektivek. Prostě k Vám do kanceláře přijde nějaká panička/lasička, která si říká Odette, a které se ztratil manžel. Ha! Začátek jak ze šestákového románu.
V tu chvíli začíná samotná hra, která není nijak složitá. Z boku a la pro mě legendární Oxenfree, se rozjíždí příběh, který je převážně o diskuzích s postavami a procházením jednotlivých částí města. Žádné složité kombinace jednotlivých věcí, ke kterým se nějak dostanete, žádný inventář, nic. Prostě prolejzáte město a postupujete podle toho, co si s kým kde řeknete. Docela to dává i logiku a hlavně to hraní nijak závratně nekomplikuje. Co je na hře v tu chvíli krásné, tak úchvatná grafika. Ta se tvůrcům hodně povedla. Ta temná městská atmosféra byla naprosto boží a je jednou z největších devíz hry.
Tady už ale veškeré pozitiva končí. Respektive to zásadní jsem už vypsal. Po chvíli hraní, kdy jste v grafickém úžasu, zjišťujete, že příběh je notně slabší. Jednak Vás moc netáhne k dalšímu hraní a druhak se v něm začnou dít různé divnosti, které vyvrcholí ve třetím aktu z pěti, který úplně absolutně mění celkové vyznění samotné hry. Pro někoho šok pozitivní, pro mnohé řekl bych spíš ale negativní, byť závěrem to tvůrci vlastně odstřelili tuplovaně. Záměrně teda nebudu říkat, jestli je to ve výsledku dobře nebo špatně :-)
Hra toho také nic moc víc nenabízí. Žádné minihry, jen nekonečné dialogy, které mnohdy nudí víc, než by bylo záhodno. Jediný trošku různorodý moment je, když se rozjede jedna z pár stealth scén, kdy musíte prošmejdit scénou bez povšimnutí. Toť vše. Takže ve výsledku ano, v rámci Kickstarteru můžu říct, že se opravdu mohlo jednat o zajímavý projekt, který krásně vypadá, ale obsah už tak krásný a vydařený není. Byť si v těch příběhových výkrutech může zalíbení najít každý, kdo má trošku vztah k Weird sci-fi/fantasy. U mě to ale spíš časem vstoupí do zapomnění, než hodné k zapamatování.
Polda 7