Tak nám autoři kozaté Lary Croft alias Tomb Raiderky představili už desátý díl a jakožto milovník této archeologicky adventurské série jsem nemohl odolat a konečně zapsat zářez na pažbu, tentokrát v rámci nového vizuálu v podobě izometrického pohledu shora. Zpočátku jsme k tomu přistupoval s ohrnutým nosem, postupem času jsem tomu krapet přišel na chuť až jsem zžil s ovládáním, no nicméně klasika je za mě povedenější.

Co se týče příběhu, archeoložka se ocitne v Mexiku pátrající o legendě, která se před tisíci lety odehrála bitva mezi božskými strážci světla a temnoty. Poražený Xolotl byl uvězněn v zrcadle a právě jej se snaží Lara najít, naneštěstí tlupa žoldáků ji při zkoumání zrcadla přistihne a neopatrným zacházením osvobodí záporáka. Kamenná socha Toteka, strážce světla, jí optimisticky sdělí, že musí porazit Xolotla než vyjde Slunce a tak roba musí vyrazit za nápravou věcí. Nemusí na to být sama, v novém kooperačním módu lze přizvat válečníka Toteca.

Arzenál mimo klasické dvou pistole obsahuje i jiné palné zbraně, oštěp, hák na překonávání překážek a neomezeným množstvím trhavin, které se dají libovolně odpalovat a likvidovat různorodé nepřátele. V rámci každého levelu jsou k dispozici jak cesty hlavního příběhu tak hrobky k prozkoumání, některé s hádankami. Za mě ta arkádovka nebyla úplně marná, dávám silný průměr a další díl Temple of Osiris si ujít nenechám – 70 %