Pár měsíců zpátky jsem zde sepisoval mé nadšení z The Blind Prophet, což je titul, který zde jones vychvaloval stejně, jako An English Hauting a jelikož jsem říkal, že mě Prophet možná naučí mít rád point and click adventury, tak byla sázka na jistotu pustit se do další hry, kterou mi jones doporučí. A vida, trefil se, a to dokonce ještě o něco lépe, neb dobrodružství Patricka Moorea je opravdu skvělou duchařinou plnou lehkého humoru a taky mého oblíbeného pixel-artu, což mi teď se začínajícím podzimem skvěle sedlo do nálady.

Netradičně bych asi začal grafickou stránkou, tedy již zmíněným pixel-artem. Už ze screenshotů si můžete všimnout, že José zvolil poměrně jednoduchý styl, který na první pohled není příliš detailní. Nenechte se ale odradit a dejte An English Haunting šanci, protože v momentě, kdy se dá hra do pohybu, tak vše působí opravdu nádherně a hlavně atmosféricky. Londýn počátku 20. století na vás z každé obrazovky přímo dýchá a nejde jen o statické kresby, neb všude se něco děje, po ulicích jezdí vozky, prochází chodci a podobně. Navíc jsou všechny scény skvěle nasvícené, ať už jste v interiérech, ve večerní krajině nebo v zamlžených docích. Celkový pocit navíc pozitivně podtrhuje i výborná dobová hudba.

V těchhle kulisách se pak odehrává příběh Patricka Moorea, který musí dokázat existenci duchů, což je koníček, kterému se intenzivně věnuje při práci profesora na univerzitě. Na jeho cestě mu pomáhá, případně překáží, řada různorodých postav, které i přes primitivní pixely dokážou přirůst k srdci. Za zmínku stojí třeba Arthur Conan Doyle, který zde má pěknou roli a dokonce si za něj i zahrajete. Celkový writing je značně odlehčený a přes lehce hororovou atmosféru dokáže častěji spíš pobavit než vyděsit, což ale není rozhodně špatně. Osobně mi humor velice sedl a nic nepůsobí nuceně, vše nějak vyplyne z konverzace a rozhodně jde asi o jeden z největších kladů hry.

Herně veteráni žánru nemohou očekávat nějakou velkou výzvu. Veškeré aktivní předměty vám tak nějak jdou pod ruku, pokud poctivě zkoumáte každou scénu, kombinace jsou logické a probíhající situace vás k nim přímo vybízí. Inventář navíc nikdy není příliš velký a obsahuje jen pár předmětů, které vzápětí použijete. Na složité hádanky pak můžete rovnou zapomenout, neb titul je velmi příběhový a je zde víc cutscén a rozhovorů, než reálného hraní. Pro někoho nejspíš mínus, no pro mě přesně to, co od žánru chci. K dokonalosti tu tak chybí snad jen dabing, což se dá ale dílu jednoho indie vývojáře odpustit.

Tak teď hurá na starší díla Postmodern Adventures a vyhlížet chystanou novinku.