Tak po dlouhých letech jsem konečně pokořil tento mezník. Docela dlouho jsem měl za to, že jsem tuto hru již kdysi dohrál, ale v tomto případě byla paměť zastřená. Spellcross je jednou ze srdcovek, a dle mého pohledu jednou z nejlepších tahových her. Hru přinesl onehdy bratr jako součást časopisu Excalibur, součástí časopisu byl i průvodce rozhraním a základní herní strategie.

Grafická stránka hry mne zaujala hned na první pohled, a dodnes ji považuji za nádhernou. Vše vypadá jak má, a drží výbornou atmosféru. Ta je hodně temná, neboť tématem je napadení lidstva magickými nepřátelskými bytostmi, jenž z počátku působí neporazitelně. V rukou hráče se osud postupně obrací. Je to zápas moderní vojenské techniky proti fantasy bytostem. Už tato kombinace dává hře unikátní pocit.

Rozhraní hry tvoří dva bloky. Prvním z nich je strategická mapa. V mapě je možno plánovat svůj další útok, spravovat jednotky a určovat tok zdrojů mezi výzkumem a finančním kontem. Obojí je nutno vyvážit, neboť bez pokročilých jednotek není možné soupeře porazit. Bez financí ale jednotky nekoupíte a nevylepšíte. I zde plánování probíhá na tahy. Čím víc uzemí hráč osvobodí, tím více má času a zdrojů.

Druhou částí je samotná bojová mapa, kde v rámci jednotlivých tahů posouváte své jednotky a útočíte na nepřítele. Hodně se zde klade důraz na využití terénu, neboť ten znatelně ovlivňuje dohled a dostřel jednotek. Zásadní pravidlo - vylez na kopec. Ten, kdo je nahoře, má zásadní taktickou výhodu. Jednotky v boji získávají zkušenosti a ztráta jakékoli jednotky tak většinou znamená nahrání hry. Protože jednotky jsou drahé, a hlavně zkušenosti se získávají dlouho - nejde prostě nad ztracenou jednotkou mávnou rukou.

Tím se dostává na povrch i frustrující část hry - její obtížnost. Jelikož vše probíhá v tazích, stačí špatný krok, a už jen bezmocně koukáte, jak v rámci svého tahu soupeř likviduje vaše nejlepší jednotky. Často soupeř opanuje strategicky výhodná místa, a některé jeho jednotky jsou naprosto "overpowered".

Zvuková stránka hry je také výborná. Zvukové efekty a hudba drží správnou atmosféru. Jednotky jsou dabované, nicméně jejich hlášky se pořád opakují, mají minimální variabilitu.

Na čem je nejvíc znát zastaralost hry, tak to jsou filmové předěly, na kvalitě animace a videí se podepsal čas nejvíc. Nicméně je obdivuhodné, že tato pecka dokáže běžet již na počítači s CPU řady 486. Dnes se dá hrát na moderním PC pomocí DOSBoxu. Funguje to celkem obstojně, občas to havaruje, něco mi nešlo vůbec (encyklopedie), ale je to hratelné a dohratelné.

Hra má i své mínusy, jak jsem psal, obtížnost umí být někdy frustrující, a později se dostaví určitá repetitivnost. Hlavně variabilita úkolů je malá, naprostá většina misí zní - znič všechny nepřátele, občas dostaň někoho někam či dostaň se někam. Minimálně jde o zničení či zabití někoho konrétního.

Herní příběh je poměrně jednoduchý, ale vhodně doplňuje atmosféru a dává hráči smysl pokračovat.

Dohromady ale považuji Spellcross za herní klenot a nejlepší hru od našich Slovenských sousedů. Na svůj obrovský věk vypadá stále skvěle a má velkolepou atmosféru.