Je tomu již dvacet let,
cítím se jak starý kmet,
co jsem dohrál tuto hru,
stým mi zvedl závoru.
Byla minulá něděle
a já si dal své repete.
Psal se počátek roku 2004 a já měl před zrakem svým notoricky známou game4 you krabičku s Nastou a Ivanem. Vrazil jsem cd do své omšelé cd mechaniky a přes oběd to dohrál. Pokud opominu půl hodinové načítání filmečků, byla to rychlá a zábavná jednohubka. O rok později jsem se rozhodl si Morozka v herní podbě zopakovat, leč CD již nebylo v brilantním stavu, neb sloužilo většinu času jako podtácek na kafe či čaj. Tudíž nejen filmečky ale i přechody mezi lokalitami trvaly nyní půl dne. V jednu osudovou chvíli při hraní se najednou ozvalo "prásk" a cd/ podtácek byl zdecimován na desitky malých kousíčků. V následujícíh letech jsem se marně snažil tuto kulišárnu sehnat a úspěšně zprovoznit.
Bylo tomu až tento týden, co jsem si naplnil svůj dětský, nyní již dědovský sen.
Pohádkovou předlohu můžete adorovat, můžete ji hejtit, oba tábory chápu a soucítím s nima. Leč co onomu bolševickému dílu nelze upřít je jeho unikátní šarm a na tu dobu (v rámci žánru) nevídaná forma nadsázky, která docela dobře balancovala s teatrálností ba i mírnou infantilností některých pasáží.
Tudíž mne překvapilo jak "přízemní" tahle hra je. Což neberu ani moc jako zápor. Na jednu stranu oceňuji, že se autoři nesnažili tlačit na pilu a udělat hru za každou cenu "vtipnou" jako tomu bylo u Horké léto 2 ovšem na druhou stranu se ze hry vytratilo ono kouzlo, které dělá film tak zapamatováni hodným. Hlavně upozadení některých postav mrzi. Třeba Marfuša, líná, rozmazlená, leč pěkně vostrá děvčica louskajíc očechy v tlamě a holka, která se nebojí jít pro ránu daleko "Co chceš? Zbláznil ses? Ruce i nohy mi mrznou! Rychle mi přičaruj ženicha a peníze, moc! Tak dělej!" je tu jen těd jen romazlená a líná. A samozřejmě pra-otec podpantofláků a king veškerých paroháčů, dědek/tatínek "Už mlčim, už mlčim" je tu těd jen omšelý, tichý, ale celkem milý stařec. Jediné postavy, které si plně zachovaly svou osobnost je Nastěnka, Dědeček hříbeček a do jisté míry Ivan, ikdyž tam to taky někdy trochu skřípe.
Obecně vzato je tu vidět velký posun oproti horkému létu 2. Vícero dabérů, lepší animace, rozmanitější prostředí a kvalita dabingu. Ale i tak to působí místy dost amatérsky. Takový Polda, který vyšel o dva roky dříve překonává mrazáka skoro v každém aspektu, kromě snad hádanek, které tu jsou jednoduché ale překvapivě logické.
Když je řeč o dabingu, tak ten je dosti rozporuplný. Nejstabilnější a nepřesvědčivější výkon podává Klára Sedláčková jako samotná Nástěnka. Velice milý, místy až roztomilý hlas a poměrně přirozená intonace, nikdy nezněla pře-afektovaně, jako tomu bylo ve filmu. Runner up by byl pravděpodobně Martin Dejdar, jehož pařez, malíř a drak stojí za pochvalu. Dále pak netopýr, včely a kytka masožravka, se kterou proběhl i nejvtipnější dialog v celé hře. Musím pochválit mjuzik, které je tu sic poskrovnu ale rozhodně ji nelze upřít kvalitu, do chaloupky v první epizodě jsem se vracel doprovolně jen právě kvůli muzice.
Pár detailů jako titulky vzhůru nohama u netopýra nebo změna animace chůze při Ivanově proměně mne taky potěšilo. Hra je velice krátká, o nic delší než samotný film. Je mi jasný, že z technických či časových důvodů nemohli autoři všechny scény z filmu do hry zapracovat. A ty, které byly vymyšleny moc celému příběhu nepřidávají.
Takže, proč jesm vlastně hrál tohle místo novýho God of War? Nostalgie, mrcha jedna, mě k tomu donutila. Ale vlastně ji to nemám za zlé, neb ted už vím, že se k této kultovce jakživ nevrátim.
cítím se jak starý kmet,
co jsem dohrál tuto hru,
stým mi zvedl závoru.
Byla minulá něděle
a já si dal své repete.
Psal se počátek roku 2004 a já měl před zrakem svým notoricky známou game4 you krabičku s Nastou a Ivanem. Vrazil jsem cd do své omšelé cd mechaniky a přes oběd to dohrál. Pokud opominu půl hodinové načítání filmečků, byla to rychlá a zábavná jednohubka. O rok později jsem se rozhodl si Morozka v herní podbě zopakovat, leč CD již nebylo v brilantním stavu, neb sloužilo většinu času jako podtácek na kafe či čaj. Tudíž nejen filmečky ale i přechody mezi lokalitami trvaly nyní půl dne. V jednu osudovou chvíli při hraní se najednou ozvalo "prásk" a cd/ podtácek byl zdecimován na desitky malých kousíčků. V následujícíh letech jsem se marně snažil tuto kulišárnu sehnat a úspěšně zprovoznit.
Bylo tomu až tento týden, co jsem si naplnil svůj dětský, nyní již dědovský sen.
Pohádkovou předlohu můžete adorovat, můžete ji hejtit, oba tábory chápu a soucítím s nima. Leč co onomu bolševickému dílu nelze upřít je jeho unikátní šarm a na tu dobu (v rámci žánru) nevídaná forma nadsázky, která docela dobře balancovala s teatrálností ba i mírnou infantilností některých pasáží.
Tudíž mne překvapilo jak "přízemní" tahle hra je. Což neberu ani moc jako zápor. Na jednu stranu oceňuji, že se autoři nesnažili tlačit na pilu a udělat hru za každou cenu "vtipnou" jako tomu bylo u Horké léto 2 ovšem na druhou stranu se ze hry vytratilo ono kouzlo, které dělá film tak zapamatováni hodným. Hlavně upozadení některých postav mrzi. Třeba Marfuša, líná, rozmazlená, leč pěkně vostrá děvčica louskajíc očechy v tlamě a holka, která se nebojí jít pro ránu daleko "Co chceš? Zbláznil ses? Ruce i nohy mi mrznou! Rychle mi přičaruj ženicha a peníze, moc! Tak dělej!" je tu jen těd jen romazlená a líná. A samozřejmě pra-otec podpantofláků a king veškerých paroháčů, dědek/tatínek "Už mlčim, už mlčim" je tu těd jen omšelý, tichý, ale celkem milý stařec. Jediné postavy, které si plně zachovaly svou osobnost je Nastěnka, Dědeček hříbeček a do jisté míry Ivan, ikdyž tam to taky někdy trochu skřípe.
Obecně vzato je tu vidět velký posun oproti horkému létu 2. Vícero dabérů, lepší animace, rozmanitější prostředí a kvalita dabingu. Ale i tak to působí místy dost amatérsky. Takový Polda, který vyšel o dva roky dříve překonává mrazáka skoro v každém aspektu, kromě snad hádanek, které tu jsou jednoduché ale překvapivě logické.
Když je řeč o dabingu, tak ten je dosti rozporuplný. Nejstabilnější a nepřesvědčivější výkon podává Klára Sedláčková jako samotná Nástěnka. Velice milý, místy až roztomilý hlas a poměrně přirozená intonace, nikdy nezněla pře-afektovaně, jako tomu bylo ve filmu. Runner up by byl pravděpodobně Martin Dejdar, jehož pařez, malíř a drak stojí za pochvalu. Dále pak netopýr, včely a kytka masožravka, se kterou proběhl i nejvtipnější dialog v celé hře. Musím pochválit mjuzik, které je tu sic poskrovnu ale rozhodně ji nelze upřít kvalitu, do chaloupky v první epizodě jsem se vracel doprovolně jen právě kvůli muzice.
Pár detailů jako titulky vzhůru nohama u netopýra nebo změna animace chůze při Ivanově proměně mne taky potěšilo. Hra je velice krátká, o nic delší než samotný film. Je mi jasný, že z technických či časových důvodů nemohli autoři všechny scény z filmu do hry zapracovat. A ty, které byly vymyšleny moc celému příběhu nepřidávají.
Takže, proč jesm vlastně hrál tohle místo novýho God of War? Nostalgie, mrcha jedna, mě k tomu donutila. Ale vlastně ji to nemám za zlé, neb ted už vím, že se k této kultovce jakživ nevrátim.
