Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku vydržet. Stejně tak by člověk čekal, že potřetí avizovaná hrozba konce světa už nemůže být tak působivá… A přesto v podání Mass Effect 3 se opak stává pravdou!
Pokud jsem chválil našlápnutý nástup druhého dílu, tak u třetího mi padla brada až někam do sklepa. Mass Effect 3 od prvních momentů servíruje nefalšovanou a brutální apokalypsu, z které je cítit, že tentokrát je to doopravdy, tentokrát je to naposled a tentokrát už vám to vážně nemusí vyjít. Nepřítel je krok před vámi, není to souboj eg, není to fér, pro Reapery jste nikdo, nezajímáte je. Přistáli přímo na Zemi a jejich lasery srovnají se zemí vše, co jim přijde do cesty… A vy to bezmocně pozorujete z první řady.
Pokud jsem si u předchozích dílů liboval ve vizuálních vesmírných orgiích, tak třetí díl tu pomyslnou hranici možného posouvá zase o level výš. Najdou se i záběry, které nespatříte ani ve Star Treku, či Battlestar Galactice, ovšem ani ty nejsou jen prostým součtem polygonů a pixelů, který za 10 let s nikým ani nehne. Mass Effect 3 je dokonalá syntéza příběhu a jeho vizuálního podání (viz fenomenální zakončení DLC Leviathan). Vyprávění obrazem, resp. napomáhání k vytvoření představy o pokročilém a krásném světě funguje. A ten svět má být zničen. Jen málokterá hra vás dokáže svými již mnohokrát viděnými nástroji takhle pohltit.
Líbí se mi, jak třetí díl poctivě napravuje nedostatky předchozích dvou. V prvé řadě už není třeba do každého jednotlivého protivníka vystřílet celý zásobník, pocit ze střelby je mnohem lepší. Akční pasáže jakoby byly skutečně rychlejší a snad i z toho důvodu se Shepard konečně naučil běhat (a když jde do tuhého, tak i skákat). Zároveň se ale hra může pochlubit příjemnými RPG „open world“ momenty. Je skvělé, že na spoustu vedlejších úkolů narazíte naprosto přirozeným a nenuceným způsobem. Třeba jdete jen okolo a odposlechnete cizí rozhovor. Pomůžete?
Scénář rozhodně není žádné béčko, musím říct, že jsem byl až překvapen, jak postupně vše do sebe zapadlo (Legendary Edition). Navrch filozofický rozměr závěrečného rozuzlení a vaše možnost volby ve mně vyvolaly příjemné vzpomínky na Deus Ex. Někdo hru přirovnával k interaktivnímu komiksu, a to by se mi vlastně líbilo – prožít si to celé znovu a klidně i bez střílení.
Co se týče postav, možná mi přišlo, že některé camea byly malinko vynucené, ale chápu tu nutnost těžit z minulých dílů. Po cestě potkáváte, ale i ztrácíte staré známé a nelze říct, že by to nepřispělo k závěrečné katarzi. Nedokážu přesně rozlišit, jestli i postavy jsou ve trojce nejlépe napsané, anebo je to jednoduše tím, že jsem na ně zvyklý z předchozích dílů, ale mohu dodat jen – jsou jako živé. Hru jsem dohrál a teď cítím, jak mi ty charaktery chybí… Romancoval jsem Ashley, ale to spíš ze zvyku a ze strachu z modrých dětí. Je třeba si na férovku říct, že Liara je pro mnohé nerdy vysněná žena – citlivá, vnímavá, moudrá a zároveň silná a schopná… Ach, co dodat? Bioware to dokázali, i přes mnohá zaškobrtnutí vytvořili (další) ságu, která se do videoherního průmyslu zapsala zlatým písmem.
Pokud jsem chválil našlápnutý nástup druhého dílu, tak u třetího mi padla brada až někam do sklepa. Mass Effect 3 od prvních momentů servíruje nefalšovanou a brutální apokalypsu, z které je cítit, že tentokrát je to doopravdy, tentokrát je to naposled a tentokrát už vám to vážně nemusí vyjít. Nepřítel je krok před vámi, není to souboj eg, není to fér, pro Reapery jste nikdo, nezajímáte je. Přistáli přímo na Zemi a jejich lasery srovnají se zemí vše, co jim přijde do cesty… A vy to bezmocně pozorujete z první řady.
Pokud jsem si u předchozích dílů liboval ve vizuálních vesmírných orgiích, tak třetí díl tu pomyslnou hranici možného posouvá zase o level výš. Najdou se i záběry, které nespatříte ani ve Star Treku, či Battlestar Galactice, ovšem ani ty nejsou jen prostým součtem polygonů a pixelů, který za 10 let s nikým ani nehne. Mass Effect 3 je dokonalá syntéza příběhu a jeho vizuálního podání (viz fenomenální zakončení DLC Leviathan). Vyprávění obrazem, resp. napomáhání k vytvoření představy o pokročilém a krásném světě funguje. A ten svět má být zničen. Jen málokterá hra vás dokáže svými již mnohokrát viděnými nástroji takhle pohltit.
Líbí se mi, jak třetí díl poctivě napravuje nedostatky předchozích dvou. V prvé řadě už není třeba do každého jednotlivého protivníka vystřílet celý zásobník, pocit ze střelby je mnohem lepší. Akční pasáže jakoby byly skutečně rychlejší a snad i z toho důvodu se Shepard konečně naučil běhat (a když jde do tuhého, tak i skákat). Zároveň se ale hra může pochlubit příjemnými RPG „open world“ momenty. Je skvělé, že na spoustu vedlejších úkolů narazíte naprosto přirozeným a nenuceným způsobem. Třeba jdete jen okolo a odposlechnete cizí rozhovor. Pomůžete?
Scénář rozhodně není žádné béčko, musím říct, že jsem byl až překvapen, jak postupně vše do sebe zapadlo (Legendary Edition). Navrch filozofický rozměr závěrečného rozuzlení a vaše možnost volby ve mně vyvolaly příjemné vzpomínky na Deus Ex. Někdo hru přirovnával k interaktivnímu komiksu, a to by se mi vlastně líbilo – prožít si to celé znovu a klidně i bez střílení.
Co se týče postav, možná mi přišlo, že některé camea byly malinko vynucené, ale chápu tu nutnost těžit z minulých dílů. Po cestě potkáváte, ale i ztrácíte staré známé a nelze říct, že by to nepřispělo k závěrečné katarzi. Nedokážu přesně rozlišit, jestli i postavy jsou ve trojce nejlépe napsané, anebo je to jednoduše tím, že jsem na ně zvyklý z předchozích dílů, ale mohu dodat jen – jsou jako živé. Hru jsem dohrál a teď cítím, jak mi ty charaktery chybí… Romancoval jsem Ashley, ale to spíš ze zvyku a ze strachu z modrých dětí. Je třeba si na férovku říct, že Liara je pro mnohé nerdy vysněná žena – citlivá, vnímavá, moudrá a zároveň silná a schopná… Ach, co dodat? Bioware to dokázali, i přes mnohá zaškobrtnutí vytvořili (další) ságu, která se do videoherního průmyslu zapsala zlatým písmem.
